Druhá tvář

27. Violet

Probudím se se silnou bolestí hlavy. Připadám si, jako po třech flaškách absintu. Snažím se si sednout, ale zjistím, že jsem připoutaná k lehátku v otcově laborce, pod naším domem. Uslyším bolestné náříkání a tak otočím hlavu. Na druhém lehátku leží Margaret, která se právě probrala. "Margaret? Jsi v pohodě?" zeptám se starostlivě. "Jo jsem, akorát mám pocit že mi bouchne hlava. Co se stalo?" zeptá se zmateně. Už ji chci odpovědět, ale někdo mě přeruší. " Já vám řeknu, co se stalo. Vy jste mi zničily celý můj projekt. Pět let v prdeli a to kvůli vám. A teď za to zaplatíte." zavrčí můj otec. Do místnosti vejde Martin(poz. autora. Martin je ten doktor, ze třetí kapitoly.). V rukou drží dvě injekce plné nějaké divné tekutiny. "Otče co chceš s námi dělat?!" vykřiknu a on se mi zahledí do očí. " Konstánc nemysli si, že jsem tak blbej, že to nevím. Moc dobře vím, že mé pokusné králíky jsi schovala u nás v domě a teď jsou u té tvé kamarádky. Je hezké jak ses je snažila zachránit, ale to ti nepomůže. "zavrčí mi do ucha." Neopovažuj se jim jakkoliv ublížit. Jinak si to šeredně odskáčeš rozumíš?! Nemysli si,že nevím co jsi udělal mé matce. Moc dobře to vím. Mámu jsem chránit nemohla, ale kluky ochráním za každou cenu!! Rozumíš?!! "zaječím tak nahlas, co mi to plíce jen dovolí. Otec se jen zasměje." Za chvíli budete víc než ochotné je zabít. Martine píchni to Margaret. Já si vychutnám Konstanc. "zasměje se a vrazí mi jehlu do ruky." Neee! Prosím neeee! "Zaječím, ale je mi to prd platné. Tekutina mi začíná kolovat v těle. Začnou mi škubat svaly. Najednou mám celé tělo v jednom ohni. Kůže mě pálí, štípe a napíná se. Ječím a všelijak se kroutím v bolestech. Slyším i Margaretin řev. Zní to jako by nás posedl nějaký démon. Najednou bolest ustane a otec mě odpoutá od lehátka. "Výborně. Vyšlo to přesně, tak jak mělo. Já jim dám mi přebírat dcery. Konstánc posaď se." rozkáže mi a mé tělo to udělá. Co to sakra znamená? Margaret že je má sestra? se to tu děje? Jsem strašně zmatená. Já se nechci zvedat. Nechci ho poslouchat. On ke mě postaví zrcadlo a mě se tak naskytne odporná podívaná. Jsem svým způsobem jen oheň zformovaný do lidského těla. Oči mi žhnou jako dva roztavené kusy lávy. Vypadám naprosto odporně. Jak mi tohle mohl udělat. Vlastní otec mě takhle znetvořil.

"Vypadáš úchvatně." řekne a pohladí mě ho ohnivých vlasech. Nechápu proč ho to nepálí. Pohledem tiknu k Margaret. Vůbec bych ji nepoznala. Vypadá jako zkamenělá medůza z řecké mitologie. Části těla ji pokrývají kusy zkamenělého mechu,z hlavy jí rostou jakési rohy, které připomínají mořské korály a ze zad ji vyrostly křídla. Její vlasy už nejsou zrzavé, jako dřív, jsou až nechutně nazelenalé.

Můj otec se začne šíleně smát. "Tak děvčata. Za veďte mě k mým pokusným králíkům." poručí nám a my se automaticky rozejdeme. Jdeme na jistotu. Vyjdeme z domu a zamíříme si to ke Kaččině domu. Celou cestu se snažím své tělo zastavit, ale nejde mi to. Je to jako kdybych byla jen loutka, kterou vodí její stvořitel. Margaret je na tom dost podobně,až na to, že vedle mě letí a líně při tom mává křídli, jako nějaký zombie. Mé vnitřní já začíná být zoufalé. Jak mám tohle zastavit? Mám chuť opustit toto tělo, ale bohužel to nejde. Dorazíme ke Kaččině domu. Ze zahrady se ozývá veselý smích, sem tam zazní i nějaká ta nadávka. Mám chuť zařvat z plných plic: 'Kluci uteče a zachraňte se! ' ale z mého hrdla vychází jen drobné sténání. Mé vnitřní já se stočí do klubíčka a začne vzlykat. Vejdeme do zahrady a rázem vše utichne. " Tak se opět setkáváme mí pokusní králíčci. Jak se vám líbí vaše kamarádky?" zasměje se ďábelsky můj otec. V tu chvíli zase přijdu alespoň na malou chvíli k sobě a začnu ječet : Kluci utíkejte než vás zabijeme! Utečte!"křičím, ale mám pocit, že to má opačný efekt. Všichni stojí na jednom místě, jako tvrdé y. Najednou se mi zase stáhne hrdlo a mé tělo opět ovládne otec." Drž hubu Konstanc. Nikdo na ty tvý kecy není zvědavý. "prskne na mě a přesune svou pozornost zpět ke klukům, kteří jsou jako v tranzu. V zápětí se ozve Yoongiho nešťastně šokovaný hlas." Vivi." vydechne a z očí mu začnou téct slzy. " Cos jim to provedl?! " zařve, rozběhne se k mému otci a chce na něj zaútočit, ale já se mu nedobrovolně postavím do cesty. Pěstí Yoongimu vrazím do břicha a tím mu spálím v tom místě oblečení a popálím jeho andělsky bledou kůži. Yoongi bolestně vykřikne a spadne na zem, kde se rukou chytí za zraněné místo. Zvednu pravou nohu do vzduchu a pořádně Yoongiho kopnu do toho samého místa, kde předtím byla moje pěst. Bolestný křik mé milované osoby mě ničí. Láme mi srdce mu takhle ubližovat, ale nemám nad sebou kontrolu. "Nemáte šanci mě porazit. Jste nicky. Jste jen obyčejní, bezcenní lidé. Sice máte peníze a slávu, ale já mám neporazitelnou zbraň. Mé dcery mi nikdo brát nebude. Je konec. "zasměje se opět a jako potupu, nás donutí se mu poklonit. Nevím jak to dělá. Jak nás může ovládat? "Ne konec rozhodně není. Ještě jsme tu já a Joon. Nechte Viv s Margaret na pokoji. A to samé platí pro kluky. Jestli holky okamžitě nepřestanete ovládat, tak vás zabiju." řekne Kačka a Joon se vedle ní postaví do pozice, která mu dovolí se co nejrychleji proměnit." No to určitě. Já se nenechám zastrašit malýma děckama. Konstanc, Margaret. Zničte je! "přikáže nám a my se rozběhneme. Joon i Kačka se promění a vrhnou se na nás. " Já se postarám o to prašivé psisko. Ty si vem tu otravnou kočku. " řekne Margaret chraplavým hlasem a začne bojovat s Joonem. Ze země začne vytrhávat kusy zeminy a vrhá je po něm. On je ale dost mrštný a všemu se vyhne. Docela se divím, že to netrefilo nikoho jiného. Začnu se věnovat Kačce. Začnu po ní házet ohnivé koule. Ovšem ani jednou ji netrefím. Nevím jak to udělá, ale po chvíli se ocitnu v bazénu a voda uhasí mé plameny. Začnu se topit. V tomto případě je pro mě voda smrtící. V tom mě z bazénu někdo vytáhne. Ihned začnu prskat a z pusy mi vychází šedý dým. Sotva se trochu vzpamatuju, zvednu se a zadívám se na vodní hladinu. Vypadám snad ještě hůř, než před tím. Má kůže je šedá a popraskaná, jako dálnice D1 v Praze. Ale už cítím, že se můj oheň obnovuje.

"Ty svině za tohle mi zaplatíš!" vykřiknu hrubým a sýpavým hlasem. Začnu všechnu svou sílu soustředit do jednoho bodu. Do mého srdce. Kačka se promění zpět v člověka a chystá se uhnout, ale já udělám něco co nečeká ani Kačka, ani ostatní kluci a dokonce ani můj otec. Všechna ta energie ze mě vystřelí v podobě paprsku rožžhavené plazmy rovnou na Jungkooka. "Kookie!" ozve se a já se začnu smát. Mě vnitřní já se totálně zhroutí. 'Co jsem to proboha udělala?!'

Zdravím všechny. Tak už se blíží konec této knihy. Vím říkala jsem, že to bude mít asi 35 kapitol, ale nakonec jsem se rozhodla to ukončit asi na 30.kapitole. Ale je možné že to vážně skončí 35.kapitolou. Uvidím jak mi to vyjde. Doufám že se vám tato kapitola bude líbit. PS: omlouvám se za případné chyby 😊