Druhá tvář

14.Violet

Naposledy zamávam Jiminovi a nasednu do auta. Jedeme už asi deset minut a já se pořád culím, jako kdybych jela na marihuaně. Nemůžu si nevšimnout, že Joon je v Kaččině přítomnosti nesvůj. Pořád tiká pohledem mezi ní a podlahou auta. Asi jsem je měla nejdříve seznámit. Ups. No co, i mistr tesař se někdy utne. Trochu se zahihňám. "Co je tu k smíchu Viv?" zeptá se Kačka a hodí na mě nechápavý pohled. " Ále. Tady Joon je z tebe celý nervózní. Asi jsem vás měla nejdříve seznámit, než jsme vyjeli. Takže to teď napravím. Joone tato osůbka je Kačka. Kačí ty ho sice znáš, ale víš že si na tyhle formality potrpím. Takže... tohle je Namjoon. "Představím je navzájem a oni si potřesou rukou." Těší mě Kačí. A promiň že jsem se na tebe pořád tak koukal. "dostane ze sebe Joon a při tom zrudne. Kačka se jen zasměje." Taky mě těší Joone. A v pohodě. Na mě kouká skoro každý. " uchechtne se a opře se o opěradlo." Jo. Poslyš Viv. Kam to vlastně letíme? "zeptá se mě mě Kačka a já se zatvářím až vražedně." Jedeme zachránit ostatní členy BTS. " procedím zkrz zatnuté zuby takovým způsobem, až mám pocit, že se začínám měnit v mé tygří já. Uslyším jak ti dva zalapají po dechu." Cože?! Ty víš kde jsou? "vyhrkne Kačka a já se zahledim na Namjoona." Jo vím to. Díky Joonovi. Kdyby nebylo jeho, neměla bych důvod podezírat svého otce. " zavrčím. Asi jsem to řekla nějak složitě, protože Kačka to pořád nepobírá." Jak jako, že bys neměla důvod podezírat svého otce? O čem to tu mluvíš?"vyptává se mě pořád a já už pomalu ztrácím trpělivost. Otevřu kabelku, vytáhnu složky a podám je Kačce. Ta si je prolistuje a šokovaně se na mě podívá." Takže to je tvůj otec co kluky unesl? " vypískne a já pokývu hlavou." Už je to tak. " povzdechnu si a promnu si spánky. " Jestli něco udělal Kookiemu, tak mu jednu fláknu. Promiň Viv, ale na Kookieho nikdo sahat nebude. I když je to tvůj otec." začne vykřikovat." Kači uklidni se. S Viv máme plán. Pokud to vše půjde hladce, tak všechny kluky zachráníme." promluví Namjoon a obě se na něj podíváme. Kačka pak pohled přesune na mě." On ví co jsem zač? "zeptá se mě. Aniž bych se ní podívala, odpovím." Ano. Namjoon ví co jsme zač. On je totiž jeden z nás. Kvůli mému otci se umí změnit na vlka. " vysvětlím ji. Než se stihne ještě na něco zeptat, auto zastaví na letišti a my vystoupíme. Letadlo už na nás čeká. Nastoupíme do něj a začneme probírat plán záchrany. Když vše probereme, tak se začneme připravovat. Nejdřív si sundáme oblečení a necháme si jen spodní prádlo. Oblékneme si speciální bojové obleky podobné potápěčskému neoprenu. Ale narozdíl od neoprenu, se tyto obleky používají k bojovým misím. Po té co si tyto obleky oblékneme, tak si oblékneme naše civilní oblečení. Když je všechno připraveno, otevřu malou ledničkou a vytáhnu z ní tři půl litrové láhve plné krve. Každý si vezme jednu. Začneme popíjet krev a ještě jednou si opakujeme náš plán. Po pár hodinách konečně přestaneme v Česku." Takže. Jste připraveni?" zeptám se a Joon s Kačkou kývnou. Stoupneme si k východu letadla a zařadíme se do řady. První je Kačka, pak já a nakonec Namjoon. Kačka otevře dveře, vyslíkne si civilní oblečení, takže už stojí jen v bojovém obleku. Zapne si vysílací čip, který slouží k tomu aby jsme se mohli navzájem kontrolovat. Do ucha si dá handsfree, které zapne abychom mohli komunikovat. Po té co všechno udělá, otočí se na nás a kývne. My kývneme nazpět. Kačka se otočí zpět k východu. Ruce si dá před sebe, jakoby skákala šipku a po hlavě seskočí z letadla. Ve vzduchu se promění a na zem měkce dopadne velký rys ostrovid. Naposled na nás upře oči, kývne a poté se rozběhne co nejrychleji směrem k městu. Teď jdu na řadu já. Sundám si tričko, ryfle a boty. Už chci seskočit, ale zastaví mě Joonova ruka. "Viv počkej. Já nevím, jestli se zvládnu v toho vlka proměnit. Nevím jak na to." zašeptá a začne se stydět. Je mi ho líto. Já a Kačka s touto schopností žijeme už léta, ale Joon ji má pouze pár dnů nanejvýš týdnů. Chytím ho za ruku a stisknu mu ji. "Joonie. Neboj se. Není to tak těžké. Zavři oči a mysli na to, jak se tvé lidské tělo mění v to vlčí. A o zbytek se postarají tvé buňky. Věř mi. Chceš jít přede mnou?" zeptám se ho a Joon kývne. Sundá si oblečení a váhavě se na mě podívá. Já se na něj usměju a dám mu pokyn. Zapne si senzor, nasadí handsfree. Nakonec zavře Joon oči a v postoji napadobí Kačku. Chvíli z hluboka dýchá a nakonec si dodá odvahu a skočí. Když výkonu z letadla, abych ho zkontrolovala, na zemi se na mě dívá vlk, v jehož očích se zrcadlí věděčnost. Kývnu a ukážu mu zdvižený palec. Namjoon kývne a odběhne. Teď jsem na řadě já stoupnu si na místo, kde, před chvílí stál Joon a podívám se dolů. Je to celkem výška. Také si nasadím handsfree, zapnu senzor a naposled vše zkontroluju. Podívám se na digitální hodiny co jsou v letadle a ověřím, jestli je opravdu osm hodin večer. Je to tak. Pak už mi zbývá jediné. Skočit a proměnit se. Zavřu oči a seskočím. Cítím jak se proměňuji. Každá kost v mém těle mění svou velikost i tvar. Po celém těle mi vyroste srst. Celá proměna trvá asi jen pět vteřin. Končetiny se mi mění v tlapy. Měkce dopadnu na zem. Z hluboka se nádechnu a otevřu oči. Zasvítí jako dva safíry. Jejich odlesk vidím i já. Na nic už nečekám. ' Nebojte se kluci. Už jdeme.' pomyslím si a rozběhnu se směrem k městu. K místu, kde bolest a krutost nezná hranice. K místu, které řídí můj otec.

Zdravím všechny. Je tu další kapitola. Už se pomalu blížíme k polovině tohoto příběhu. Ale ještě toho je hodně před námi😊. Kdyby měl někdo zájem začala jsem psát druhou fanfikci a tentokrát je to ship Taekook. Budu ráda za každé přečtení. Ta fanfikce se jmenuje Nikdy se tě nevzdám. Jinak všem moc děkuji, že tuto fanfikci čtete. Moc toho pro mě znamená 💖. Omlouvám se za případné chyby 😊