Druhá tvář

2.Violet

O týden později
"Má paní vstávejte. Už je deset hodin. " zkouší mě probudit má služebná. " Ještě pět minut Margaret." zaškemrám z polospánku a otočím se na bok. Margaret se mnou začíná ztrácet trpělivost." Žádný takový má paní. Nemůžete spát až do oběda "prohlásí a strhne ze mě peřinu. Nesouhlasně zamručím a přitáhnu si kolena k hrudníku. To už Margaret dojde trpělivost úplně. Nahne se ke mně a začne mě lechtat. Jelikož jsem strašně lechtivá, tak se okamžitě začnu smát." Margaret dost. Prosím, už stačí. Už jsem vzhůru." vypísknu ze sebe a Margaret přestane s lechtáním. Ležím na posteli rozpláclá jako palačinka a snažím se popadnout dech. Podívám se na svou věrnou služebnou a ona se na mě vítězně usměje. Vstanu z postele a dojedu do koupelny, kde už na mě čeká horká koupel s okvětními plátky růží. Sundám si noční košili a spodní prádlo a dám oblečení Margaret. Vlezu si do vany a začnu relaxovat. " Mohla bys mi prosím donést mobil?" zeptám se Margaret a udělám psí oči. Ona se zasměje, kývne a odejde. Po chvíli se vrátí a podá mi mobil. Poděkuj ji a ona se pokloní a odejde. Začnu projíždět zprávy. " Světoznámá skupina BTS je už týden nezvěstná. Policie pracuje s teorií, že je někdo unesl. Žádají veřejnost o pomoc." přečtu si první titulek a povzdechnu si. Už je to týden co kluci zmizeli a pořád se o nich nic neví. Neví se ani jestli ještě žijí. Povzdechnu si a zapnu si svůj BTS playlist. Začnu si broukat melodii Spring day a začnu přemýšlet nad klukama z BTS. Co se jim mohlo jen stát. Vždyť nikomu neublížili. Ve vaně zůstanu asi půl hodiny. Poté přijde Margaret a donese mi župan. Stoupnu si a ona mi pomůže si ho obléct. Dojdu zpět do pokoje a Margaret mi pomůže si obléct dlouhé, stříbrné šaty a kolem krku mi zapne velký náhrdelník, posázený diamanty. Dostala jsem ho od svého dědy z matčiny strany. Když mi ho dával na mé šestnácté narozeniny, řekl mi ať ho nosím se ctí. Můj táta trvá na tom abych nosila to co on chce. Chce aby byla jeho dcera reprezentativní dáma. Neodmlouvám mu. Nijak mi to v životě nepřekáží. Obuji si stříbrné lodičky, sednu si ke kosmetickému stolku a Margaret mi začne splétat mé dlouhé, hnědé vlasy do francouzského copu. Pak vezme květinu, vyrobenou z křišťálu a připne mi ji na konec copu. Poté mě začne líčit. Nanese mi make-up, pak použije pudr, korektor, oční stíny, řasenku, linky, tvářenku a rťenku. Margaret je strašně šikovná a vždy ze mě dokáže vykouzlit dámu. Když je hotová s líčením, tak se prohlédnu v zrcadle. "Wow ty jsi prostě dokonalá. Děkuji ti Margaret." vydechnu a usměji se na ni. Margaret zčervená a pokloní se. "Není zač má paní. Je to má práce" řekne rozpačitě. Vstanu a vezmu ji za ruku. " Řeknu otci, ať ti zvýší plat. Zasloužíš si to. Jsi nejlepší služebná, kterou jsem kdy mohla dostat." usměji se na ni a ona ještě víc zčervená."Děkuji moc má paní. Jsem neskutečně ráda, že u vás mohu sloužit. Je to nesmírná pocta." dostane ze sebe a já ji pohladím po ruce. Podívám se na hodiny. "A jejda. Je jedenáct hodin. To otec nebude mít radost. No radši už půjdeme, abychom se ještě víc nezdržely." prohlásím a Margaret kývne. Vyjdeme z pokoje, já za námi zamknu dveře a vydáme se po schodech do jídelny. Vejdeme do sálu, který je inspirovaný Zrcadovým sálem ve Versailles. Přes celou místnost se táhne dlouhý stůl, ke kterému se může posadit asi dvě stě lidí. Otec zde často pořádá večírky nebo zasedání té jeho organizace. Tentokrát je ale sál skoro prázdný. V čele stolu sedí můj otec v obleku a čte si noviny na internetu. Jakmile uslyší klapání mých podpadků, zvedne pohled od tabletu a usměje se na mě. " Dobré dopoledne Konstánc." osloví mě mým druhým jménem. Nesnáším když mi tak lidé říkají. Ale u otce to musím strpět. "Jak jsi se vyspala?" zeptá se a věnuje mi vřelý úsměv. "Dobré dopoledne otče. Děkuji za optání. Vyspala jsem se dobře." odpovím mu a posadím se na své místo. Hned po otcově pravé ruce. Margaret mi naleje šálek kávy a chce odejít, ale já ji zastavím" Nasnídej se tu se mnou Margaret. Moc dobře vím, že si ještě dneska nic nejedla. "usměju se a poklepu na volnou židly vedle mě. Margaret se nejistě podívá na mého otce. Ten pokýve hlavou a Margaret si sedne. Na stole je mísa nádherného ovoce, zákusky, makronky a sladké i slané pečivo. Vezmu nádobu s kávou a naliji ji Margaret do šálku, který před ní následně postavím. Ona poděkuje a trochu se napije. "Vem si cokoli na co máš chuť. Máme všeho dost." vlídně ji pobídnu a ona se vděčně usměje a na talíř si dá ořechový dort s bílou čokoládou. Já si na talíř dám kokosový řez s mléčnou čokoládou. Od doby, kdy jsem začala poslouchat K-pop, začala jsem tomu zákusků říkat Jimi. Ani nevím proč. Možná proto, že je tak sladký jako Jimin. Při myšlence na Jimina posmutním. Otec si toho všimne. "Konstánc co se děje?" zeptá se starostlivě a já zvednu pohled od své snídaně. "Ale nic se neděje. Jen jsem myslela na kluky z BTS. Už je to týden co zmizeli. Bojím se, že už nejsou mezi živými. Nikdo o nich totiž nic neví." povzdechnu se a upřu svůj pohled na šálek černé kávy. Margaret mi položí ruku na rameno. Vděčně se na ni usměju." Neboj se. Určitě jim nic není. " chlácholí mě otec, ale najednou změní téma." Zapomněl jsem ti říct, že dnes odjíždím na měsíc do České republiky. Chceš něco přivést?zeptá se a usrkne si kafe. Já se zamyslím."Mohl bys mi tam koupit nějaké české knihy?" zeptám se a on pokýve hlavou." Dobře. Nějaké si vyber a pak mi pošli seznam." řekne a dopije šálek. " Jo ještě něco jsem ti chtěl říct." řekne trochu zlověstně a já se začnu trochu bát. " A co?" zeptám se opatrně a on zvedne koutky do úsměvu." Moc ti to sluší." pochválí mě a já si oddechnu. Vtom si na něco vzpomenu." Otče mohla bych tě o něco poprosit?" zeptám se on kývne." Mohl by jsi Margaret trochu zvednout plat? Prosím. Je to velmi šikovná a pracovitá služebná. Zaslouží si to." zaškemrám a otec kývne." No dobrá. Ale sepíšu to až v Česku." oznámí mi. Tentokrát kývnu já." Dobře tak já jedu. A ne, že tu budeš dělat nějaké hlouposti. "pohrozí mi a já opět kývnu a rozloučím se s ním. Sluhové náloží otcovy kufry do auta a on následně odjede. Sotva se za ním zavře brána, vyzuju si lodičky a mávnu na Margaret, které již dojedla, aby šla za mnou. Dorazíme do mého pokoje a já se začnu převlíkat z šatů do jezdeckého oblečení. Margaret mě odlíčí a sundá mi z copu křišťálovou květinu a z krku náhrdelník. Najednou někdo zazvoní na zvonek u hlavní brány. Popadnu telefon, peněženku a helmu a vyběhnu z domu. Před bránou už čeká má nejlepší kamarádka. Kačí. Má obalečené jezdecké oblečení, na hlavě má přilbu, z pod které ji vykukují neposlušné pramínky kaštanových vlasů. Sotva mě uvidí posune si brýle na nose a zamává mi. Vedle ní už nedočkavě přešlapuje její vraník. Kačí ho pojmenovala Kookie. Ona sice tvrdí, že ho takhle nepojmenovala kvůli Jungkookovi, ale já ji to moc nevěřím. Ona Jungkooka miluje. Stejně jako já je i Kačí blázen do BTS. Sluha otevře bránu, skočím ji kolem krku a silně ji objemu. "Ahoj Kačí. Tak co připravena na celodenní vyjížďku?" zeptám se a ona se zasměje. "Samozřejmě, že jo. Jinak bych tu ani nebyla. " řekne a já se zasměju. "Dobře to byla hloupá otázka." ušklíbnu se a ona mi věnuje jeden ze svých vítězných úsměvů. Vtom do mě čumákem drcne Kookie a dožaduje se mé pozornosti. Usměju se a pohladím ho po krku. "Ahoj Kookie. No musím uznat, že ti to sluší. " řeknu a on spokojeně frkne. Asi po pěti minutách mi Margaret přivádí mého Lovera. Je to mladý bělouš a já ho naprosto miluju. Převezmu si ho od mé služebné, pohladím ho po lysině a naskočím do sedla. Kačí to po mě zopakuje. Když pevně sedím v sedle, nasadím si helmu. Chytnu otěže a Margaret hodím klíče od domu. Je to pěkný svazek, to nebudu lhát. Ta ho s přesností chytí. Zamávám jí, pobídnu Lovera k mírnému poklusu a s Kačí vyjedeme branou ven. Zamíříme si to do blízkého parku. Dorazíme tam asi za půl hodinky. Sesedneme z koní a necháme je volně pást. Vytáhnu telefon, zavolám do pizzerie a objednám dvě pizzy. Ani se Kačí neptám jakou chce. Vždy si objednává tu samou. Sednu si k ní na lavičku a začneme si povídat o všem možném. Po půl hodině přijede do parku kurýr a předá mi dvě krabice. Zaplatím je, on odjde a já si sednu zpět ke Kačí. Dám jí jednu pizzu a začneme jíst. " Viv. Co si myslíš o tom zmizení BTS? Myslíš, že je někdo unesl?" zeptá se mě s plnou pusou a já se zamyšleně zahledím neznámo kam. " Je to asi nejpravděpodobnější. Strašně se o ně bojím. Doufám že jsou v pořádku. Nedokážu si život bez nich představit." Řeknu smutným hlasem a vezmu si další kousek pizzy. Kačí jen smutně pokýve hlavou a vezme si poslední kousek. Dojíme, krabice vyhodíme do odpadkového koše a naskočíme opět na koně. Tentokrát já jedu na Kookiem a Kačí na Loverovi. Občas si takhle koně vyměníme. Pobídnu Kookieho a zamířím si to za město, kde je se nachází velký les. Kačí jede za mnou. Zbytek dne jezdíme lesem, pouštíme si písničky, smějeme se a nehorázně si to užíváme. Už je večer a tak seskočím z Kookiho a vrátím ho Kačí a ona mi vrátí Lovera. Už chci na něj nasednout a vyrazit domů, ale zastaví mě nějaké sténání. Ztuhnu strachy. Třeba je to jen zraněné zvíře pomyslím si. Ale to bolestné sténání se ozve znovu. Ale hlasitěji. Rozhlédnu se a zjistím, že se nacházím u svého loveckého posedu. Kačí ke mě přijde a nechápavě se na mě podívá. Chce něco říct, ale já ji položím prst na rty, aby byla z ticha. Znovu se ozve to sténání, které mi tentokrát připadalo až jako kňučení. Všimnu si, že z posedu něco čouhá. Strašně se bojim, ale chci zjistit
co to je. Donutím své nohy k pohybu a vylezu po žebříku do posedu. Jelikož je tam tma jako v pytli, tak si vytáhnu telefon a zapnu na něm baterku. "PANEBOŽE!" vykřiknu vyděšeně. Celé mé tělo ovládne šok. Nejsem schopna žádného pohybu. Uslyším jak Kačí leze za mnou do posedu. "Viv co se děje?" zeptá se vyděšeně a já ukážu na důvod mého křiku. Kačka přesměruje pohled na nehybné tělo, které leží na zemi. Rukou si přikryje pusu, aby taky nevykřikla. Na zemi leží osoba, kterou jsem v posledních dnech obrečela snad milionkrát. Osoba, která je mým vzorem, biasem a idolem. Na zemi mého loveckého posedu leží špinavý, vyhublý, zraněný ale hlavně živý Park Jimin.

Tak jsem zpět s novou kapitolou. Doufám že se vám bude líbit. Ps:omlouvám se za případné chyby.