Druhá tvář

25. Margaret

Ráno se probudím se strašnou kocovinou. Opatrně si sednu a chytím se za hlavu. "U všech svatých kolik jsem toho včera vypila?" zeptám se spíš sama sebe a kupodivu se mi dostane odpovědi. "sklenici šampaňského, půl flašky vodky a flašku vína." vyjmenuje Viol, která zrovna přišla do obýváku. Jak to že nemá kocovinu? S Taem toho vypili nejvíc. Rozhlédnu se po místnosti a nestačím se divit. Joon, Hoseok a Tae leží na stole a všichni jsou nazí. Yoongi leží břichem na klavírní židly a má vyhrnutou sukni, tak že mu jsou vydět boxerky. Jediný Jimin spí slušně na gauči. Chybí tu Kačka, Jungkook a Jin. Najednou uslyším dávivý zvuk, který vychází z kuchyně. Opatrně se zvednu a dojedu do kuchyně. Uvidím Jina, který zvrací do dřezu. Je mi ho fakt líto. "Jine? Jsi v pohodě?" zeptám se a Jin se na mě utrápeně podívá. "Vypadám na to?" zeptá se a hned na to se zase otočí ke dřezu a znovu se vyzvrací. Je strašně bledý a třepe se. Najednou se mu podlomí kolena. Okamžitě ho chytím a zvednu ho v náručí do vzduchu. " Proboha Jine, jak dlouhou už tu zvracíš?" zeptám se ho vyděšeně. " Nevím, asi od šesti ráno. Motá se mi strašně hlava. A to jsem včera skoro vubec nic nepil." dostane ze sebe a opře si hlavu o mé rameno. "Kolik jsi toho měl?" zeptám se, když s ním jdu do jeho pokoje. "Jen dvě skleničky šampáňa a jednu sklenici vína."zašeptá a já otevřu dveře jeho pokoje. Položím ho na postel a rychle dojdu do koupelny pro lavor. Ten položím k posteli a skočím do kuchyně pro prášek proti nevolnosti a sklenici vody. Když se vrátím k Jinovi do pokoje a všimnu si, že Jin sedí na posteli a zvrací do lavoru. Rychle položím věci na stolek a přijdu k němu. Cítím,že mě kocovina začíná opouštět. Sednu si k Jinovi a začnu mu dlaní třít záda. Po chvíli Jin položí lavor na zem a lehne si znovu do postele. Je bledý jako stěna a třese se jako v zimnici. Dám mu do ruky prášek a on ho spolkne a zapije ho trochou vody. " Asi budeš nemocný." oznámím a pohladím ho po tváři. chvíli je trapné ticho. "Margaret?" zeptá se zčistajasna Jin. "Copak?" odpovím mu na otázku otázkou. " Něco bych od tebe potřeboval." řekne a přitom mu lehounce zrůžový tváře. "Co bys potřeboval?" zeptám se ho opět a jemu po tváři steče slza. "Je mi to až trapný...." dostane ze sebe. "No tak už se vymáčkni Jine. Leze to z tebe jako z chlupaté deky. Já ti hlavu neutrhnu." poučím ho a při tom se v duchu modlím ať to není nic úchylného. On si povzdechne. "Mohla by jsi zajít do našeho domu a donést mi takovou modrou krabici?" zeptá se. Oddechnu si. Joonie by asi nebyl moc nadšený, kdybych se s Jinem třeba vyspala. Nevím proč na to vlastně myslím. Jin po chvíli pokračuje. " Mám tam kontakty na celou mou rodinu a všechny kamarády. Chci jim zavolat a říct jim, že jsme s klukama relativně v pořádku. Je mi to tak trapné tě o to žádat. Šel bych tam sám, ale momentálně je mi tak zle, že bych se sesypal hned u dveří tohoto pokoje. Už víc jak tři týdny jsme pohřešování a myslím si, že už si začínají myslet, že už nežijeme. " vykoktá Jin a robrečí se. Opatrně si ho vytáhnu do objetí a začnu ho hladit po zádech." Klid Jinie. To bude dobré. Šššš. Je to v pořádku. " uklidňuji ho mezi tím co mi brečí do ramena. V životě jsem neviděla Jina brečet. Ani ve videích, ani na koncertě, prostě nikde. Je to strašně silný klučina, který toho snese opravdu hodně. "Promiň Margaret,že tě s tím otravuju. A navíc ti tu brečím, jak nějaká padavka." vzlykne. Já se odtáhnu a vezmu mu obličeji do dlaní. "Proboha Jine to nic není. Tu krabici ti přinesu, to se neboj. Žádná padavka nejsi. Právě naopak. Jsi krásný, mladý,starostlivý, hodný, obětavý a hlavně silný muž. To, že tu pláčeš není důkaz slaboty. Je to důkaz toho, kolik síly se do tebe vejde. Za celou dobu co jsem vás začala poslouchat,jsem si ani jednou nevšimla, že by jsi brečel. To, že ti záleží na tvých blízkých není hanba. Právě naopak. A vůbec mě neotravuješ. Já to pro tebe mileráda udělám. Ale i kdyby jsi byl schopný jít, tak bych tě nepustila. Můžou tam být ti vojáci, co vás chytili. Jimin jim jako jediný tehdy utekl. Asi si myslí, že se vrátí a můžou tam být pasti. Neboj se já ti tu krabici přinesu. " Dořeknu svůj proslov a pohladím ho po blonďatých vlasech. Jin si rukou otře slzy a usměje se na mě." Děkuji Margaret. Za všechno co jsi mi teď řekla a že mě neodsuzuješ. " Ještě jednou mě pořádně obejme a já mu pak pomůžu si lehnout. Zakruju ho peřinou a vyjdu z pokoje. Dojdu do svého pokoje, obleču se. Když už chci vyjít z domu, jen tak ze zvědavosti nakouknu do obýváku. A to co uvidím se mnou málem švihne. V obýváku už je jenom Joonie, který se právě vzbudil. Ostatní jsou buď u sebe v pokoji a nebo ve své koupelně zvrací do záchodu. Joonie se otočí ke dveřím do chodby a sotva mě uvidí, tak zrudne, rychle sáhne po svém oblečení a nějakým způsobem si ho na sebe natáhne. "Promiň,promiň, promiň, promiň." Huhláme jednohlasně. Když si to uvědomíme, tak se začneme smát. Vyjdu z domu a následně i z pozemku panství. Za asi hodinu dorazím k domu, kde dřív bydleli kluci. Vypadá to tu strašně. Před domem jsou tisíce zapálených svíček, ve vázách jsou stovky květin a na plotu jsou přidělaný fotky kluků. Z tohodle pohledu my naskočí husí kůže. Všimnu si jednoho muže, který zrovna pokládá na zem svíčku. Co se to tu děje? To už to policie vzdala nebo co? Rozhodnu se se toho muže oslovit. "Promiňte pane, že ruším. Můžu se vás na něco zeptat?" oslovím ho a on na mě pohlédne zarudlýma očima od pláče. " Jiště slečno. Pokud budu znát odpověď, tak vám ji zdělím. Ptejte se." řekne smutným hlasem a já si dodám odvahu. "Proč je tu tolik svíček a květin?" zeptám se opatrně a on si povzdechne. "Před třemi týdny zmizel můj mladší bratr a jeho přátelé. Vlastně to byli i moji přátelé. Včera policie oznámila, že vyšetřování je u konce a prohlásila je za mrtvé." odpoví mi a po tváři mu steče slza. V hlavě mi šrotuje jeho odpověď:' zmizel můj mladší bratr i jeho přátelé. Policie je prohlásila za mrtvé.' mám pocit, že mi bouchne hlava. Nedá mi to a zeptám se." Omlouvám se, že jsem tak vlezlá, ale smím se zeptat kdo jste?" zeptám se a ten muž se jen trochu ale opravdu jen trochu usměje. "Jmenuju se Kim Seok-joong. Jsem starší bratr Kim Seok-jina. A to je v pořádku. Nejste nijak vlezlá nebo otravná. Jsem rád, že se můžu svěřit někomu normálnímu. A Pokud vám to nebude vadit. Smím znát vaše jméno, když už vy znáte to mé?" sotva to dořekne, tak mě málem odvezou. Právě mluvím s Jinovým bratrem." J-já se jmenuju Margaret Leven. Pracuju na jednom panství u moc milé rodiny. Alespoň má paní je milá. Můj pán bývá dost často pryč. Takže ho tak moc neznám. "představím se a ukloním se mu,tak jak to mývám ve zvyku. Jeho koutky úst se mírně zvednou. Má dost podobný úsměv jako Jin. V tom mě napadne něco šíleného." Co kdybych vám řekla, že váš bratr žije."dostanu ze sebe a cítím, jak se mi začínají třást nohy. On se na mě překvapeně podívá." Cože? Vy víte kde můj bratr je? Prosím řekněte mi to. Chci ho vidět. Prosím. "vyhrkne na mě. Takovou reakci jsem nečekala. Čekala jsem spíš, že mi nebude věřit. Evidentně ještě doufal, že jeho bratr někde je a že žije." Nebojte se. Zavedu vás za ním. Jen potřebuju něco z toho domu. Nějakou modrou krabici. Prý tam má všechny kontakty a tak." řeknu a chystám se se nějakým způsobem dostat do domu ale Joong mě zastaví. "Tu krabici mám u sebe. Hned po té co jsem se o tom zmizení dozvěděl, šel jsem sem a vzal ji. Mám ji v kufru mého auta. Dám vám ji, jen mě prosím doveďte k mému bratrovi." řekne téměř zoufale a já kývnu, protože nejsem schopna slova. Dojdeme společně k autu." Umíte řídit? " zeptá se a já kývnu. Umím řídit skoro všechno. Auto, kočár tažený koňmi, loď, dokonce i vlak. Můj otec byl dost zaměřený na dopravní prostředky. Joong mi podá klíče. Nasedneme, já nastartuju a vyjedeme. Konečně dorazíme k domu. Otevřu okýnko a mávnu na sluhu, aby otevřel bránu. Vjedeme do vnitř a já mistrovsky zaparkuju. Vystoupíme a Joong otevře pusu v němém údivu. Tohle asi nečekal. Přeci jen tenhle dům je asi třikrát větší než ten ve kterém bydlí kluci z BTS. Ohromeně se na mě podívá. Já se ovšem jen zazubím. Joong otevře kufr a podá mi modrou krabici, o kterou mě žádal Jin. Vytáhnu z kabelky svazek klíč a chvíli v něm hledám ten od vchodových dveří. Konečně ho najdu a odemknu. Vejdeme dovnitř a on nevěřícně vyvalí oči tak, že mu málem vypadnou z důlků. Jako obvykle tu je jen pár služebných. Zavedu Joonga do koupelny, kde si oba umyjeme ruce. Pak ho zavedu ke dveřím Jinova pokoje. "Počkejte chvíli tady." řeknu a on kývne. Opatrně otevřu dveře a vejdu dovnitř. Čekám, že mě do nosu udeří strašný pach, ale to se nestane. V místnosti to voní po liliji a jarním vánku. Pohled mi okamžitě padne na postel. Jin sladce spinká, jako malý andílek. Je až po bradu zachumlaný do peřiny. Tenhle obrázek je tak rozkošný, až mám chuť vzít telefon a vyfotit ho. Dojdu k posteli a pohladím Jina po vlasech. "Jinie vstávej. No tak andílku, otevři svá krásná očka." lehce ho oslovuju a při tom ho hladím po tváři. Tohle kdyby viděl Joon, tak se Jin nedožije následující hodiny a já skončím za živa zahrabaná pod zemí. Jin pomalu otevře oči a mírně se na mě usměje. " Margaret. Ty už jsi tady? Promiň,asi jsem usl. "řekne rozepsale, zívne a posadí se. Nad tím se musím usmát. "Neomlouvej se. Potřeboval sis odpočinout. Jak ti je?"zeptám se starostlivě a sednu si vedle něj na postel." Už je mi dobře. Už nezvracím a už mi není ani zima. Děkuji ti, že jsi se o mě to ráno postarala. "usměje se vděčně a já mu úsměv oplatím." To nic nebylo. To by udělal každý. Tady máš tu krabici."podám mu ji. On se na mě vděčně usměje a obejme mě " Moc děkuji. Strašně moc to pro mě znamená. " poděkuje mi a já se postavím." Jine. Myslím, že by tě chtěl někdo vidět. " Jin se na mě dívá nechápavím pohledem. Dojdu ke dveřím, otevřu je a mávnu na osobu za nimi. Do místnosti vejde Jinův bratr. Chvíli se na sebe jen dívají, jakoby se nepoznávali, ale pak se Joong vrhne k Jinovi a pevně ho obejme. Jinovi se spustí po tváři slzy a taky svého bratra pevně objeme. To nevydržím a po tváři mi steče slza dojetí. Tohle je tak krásný. Ale jako naschvál tuto chvíli musí něco zkazit. Ostatně jako vždycky.

Zdravím všechny. Je tu další kapitola. Už se pomalu blížíme ke konci. Zbývá asi deset kapitol. Doufám, že se vám tato kapitola bude líbit💜. Ps: omlouvám se za případné chyby 😊.