Druhá tvář

6.Kačí

Vyjdu z koupelny a sednu si na postel. Vezmu si do ruky telefon a začnu projíždět svou galerii. Zastavím se u fotky Jungkooka. Vypadá tak bezstarostně, ale bůh ví co s ním teď je. To co nám Jimin řekl, mnou otřáslo. Je mi z toho opravdu smutno. Prstem přejedu po Kookieho obličeji a svůj pohled stočím z okna. Všimnu si Viv, která stojí u okna stáje, hladí Lovera po hlavě a brečí. Tak moc mě ubijí ji takhle vidět. Ale nevím jak ji pomoct. Najednou mě z myšlenek vytrhne rána. Zvednu se z postele a rozejdu do koupeny v domění, že Jimin potřebuje něco podat. Sotva dojdu do koupelny, vyděšeně zakřičim. Jimin leží na dně vany, z nosu a úst mu stoupají malé bublinky vzduchu a nehýbe se. Do očí se mi nahrnou slzy. Příběhu k vaně a sáhnu na její dno. Chytím Jimina pod zády a pod koleny a vytáhnu ho z vany. Položím ho na zem a uchem se přitisknu Jiminovi na hrudník. Neslyším tlukot srdce ani dýchání. "Ne to nemůže být pravda. Jimine vzbuď se!" vykřiknu zoufale, popadnu ho za ramena a zatřesu s ním. Ani se nepohne. Jsem tak vyděšená, že úplně opomíjím fakt, že je nahý. Začnu mu dávat první pomoc. Dlaněma mu stisknu hrudník. A pak znova a znova. Asi po třiceti stlačení se přesunu k jeho obličeji. Zacpu mu nos a otevřu mu pusu. Položím mu své rty na ty jeho a dvakrát mu do úst vdechnu. Pak se zase přesunu na hrudník, který opět začnu stlačovat. Vtom se do koupelny přiřítí udýchaná Viv. Její pohled ihned padne na nehybné tělo a podlomí se jí kolena. "Kači co se mu stalo?" zeptá se vyděšeně. " Nevím. Byla jsem v pokoji a vtom se ozvala rána. Vtrhla jsem sem a uviděla Jimina na dně vany. Vytáhla jsem ho a začala oživovat" odpovím ji a opět stačím Jiminův hrudník. Viv se přísune blíž k nehybnému tělu a sotva naposledy stlačím hrudník, vystřídá mě. Ucpe Jiminovi nos a dvakrát vdechne do jeho úst. Pak zaujme mé místo. Opakuje to co jsem dělala před chvílí. "No tak Jiminie. Ty nesmíš umřít! Miluji tě a nechci o tebe přijít! Vzbuď se Jimine!" Vykřikne Viv zoufale. Sotva dozní její křik, Jimin začne kašlat a lapat po dechu. Vsunu mu ruce pod záda a zvednu ho do sedu, aby se mu líp odkašlávalo. Po chvíli kašel ustane a Jimin se může znovu volně nadechnout. Zmateně se začne rozhlížet, kolem sebe. Pohledem se zastaví u Viv, která ho opatrně obejme. Objetí ji opětuje a hlavu si položí na její rameno. Po chvíli se odtáhnou a zadívají si se do očí. "Jiminie tys mi teda dal. Tohle už mi nikdy nedělej. Proč jsi se vlastně chtěl utopit? Copak nevíš, že tě miluju a nechci o tebe přijít? " vzlykne a vezme Jiminovi tváře do svých dlaní. Ten trochu uhne pohledem. "Promiň Viv. Jen ti přidělávám starosti. Víš, já jsem měl pocit, že jsem něco řekl špatně a že jsem se tě něčím dotkl. Protože ty jsi mě totiž začala ignorovat a tak jsem si myslel, že...." nestihne to doříct, protože Viv jeho rty spojí s těmi svými. Je to tak roztomilé. Poté co se odtáhnou si opřou o sebe čela." Někdy ti to své chování vysvětlím. Ale ty mi slib, že už nic takového neuděláš ano? "řekne Viv a on se usměje." Slibuju" vydechne Jimin a dá Viv pusu na tvář . Pak se oba otočí na mě. "Káčííí ty jsi ho zachránila. Děkuji ti z celého srdce" vypískne Viv a silně mě obejme. Já ji objetí oplatím."Není zač. To by udělal každý." řeknu a odtáhnu se. Pak mě obejme Jimin. "Děkuji ti, za to, že jsi mě zachránila. Máš to u mě." zašeptá a já zopakuju to co jsem řekla Viv. Pak vstanu, vezmu župan a podám ho Jiminovi. Ten poděkuje a oblékne si ho. Až teď si uvědomím, že jsem celou dobu byla v jedné místnosti s nahým Jiminem a zrudnu jako rajče. S Viv dostaneme Jimina do postele a on za chvíli usne. Podívám se na hodinky a oči mi málem vypadnou z důlků. Jsou dvě hodiny ráno. Sakra. Mamka nebude mít radost pomyslím si. "Viv. Já už budu muset jít, ale zítra vlastně dneska zase přijdu jo?" zeptám se a ona kývne. Obě vyjdeme potichu z pokoje a pak i z domu. Převezmu si Kookieho a naskočím na něj. "Tak se zatím měj Viv. A dohlédni na Jimina jo?" usměju se a ona kývne. "Neboj. Dobře se o něj postarám. Měj se Kači." rozloučí se se mnou a otevře mi bránu. Já ji ještě zamávám a vyjedu k domovu. Když přijedu k bráně zjistím, že nikdo není doma. Pak si vzpomenu, že všichni jsou na nějakém firemním večírku. Odstrojím Kookieho, zavedu ho do stáje, dám mu oves a vodu a pak si to namířím k domu. Tam se vysprchuji, převleču se a vyčístim si zuby. Celou tu dobu myslím na Jungkooka a ostatní členy BTS. Doufám že jsou v pořádku. Vlezu si do postele a zakryju se až po bradu peřinou . Dnešek mě tak znavil, že okamžitě usnu.

Tak je tu další kapitola. Tuhle kapitolu věnuji své kamarádce Kačce☺️. A na navíc dneska je to přesně sedm let od BTS debutu a je to taky sedm let co jsou BTS spolu. Všechno nejlepší k výročí kluci😊 Omlouvám se za případné chyby ☺️