Druhá tvář

32. Jungkook

O dva měsíce později.
Už je to měsíc a půl co se Kačí vrátila z nemocnice. Jsem tak strašně rád, že to všechno přežila. Ale pořád musím myslet na to co se stalo mezi námi a Yoongim. Kromě Hoseoka a Jina nemluví s nikým z nás. Yoongi si našel nějaký malý byt v centru města, kde teď bydlí. Podle Jina se z něho stal skoro upír. Ne že by pil krev. To tady dělá jen Joon, ale prý ve dne skoro vůbec nevychází. Ven jde jen v noci a to na hřbitov. Strašně mi chybí a mám o něj strach. A není jediný, kdo mi chybí . Chybí mi i Viv a Margaret. Jin i Joon už se přes Margaretinu smrt nějak přenesli, ale i tak nám tu strašně chybí. Obě dvě. Kačí přijala naší nabídku, že se stane oficiální členkou BTS. Zítra máme po dlouhé době koncert, kde to budeme oznamovat. Neuvěřitelně se toho bojím. Přeci jen jsme doteď byli čistě chlapecká skupina. Doufám, že to naše pravé Armys pochopí. Vezmu si telefon a zapnu ho. Sotva se rozsvítí displej, tak málem dostanu infarkt. Na displeji se mi objeví SMS od Yoongiho. Stojí v ní: 'Přeju vám zítra hodně štěstí kluci. Možná se na vás přijdu podívat. M. Y.' . Smsku čtu asi třikrát za sebou, abych se ujistil, že se mi to nezdá. Vyletím z pokoje téměř až nadzvukovou rychlostí a rozběhnu do tělocvičny, kde všichni právě trénují. Vtrnu tam jako velká voda. Všichni se mě leknou. Hobi se mě lekne tak moc až z toho spadne na zem. "Kooku co se děje? Víš jak jsme se lekli?" dostane ze sebe Hobi roztřeseným hlasem, když se sbírá ze země. Já se při pohled na něj zahihňám. S Hobim jsme si to všechno vyříkali a normálně se s ním bavíme, jako by se nic nestalo. Sice se mu nelíbí, že Kačí bude místo Yoongiho, ale s tím už nic neudělá. " Kluci, Kačí tomuhle neuvěříte." ukážu jim Smsku, která mi přišla od Yoongiho. Všichni vyvalí oči a nevěřícně otevřou pusu. "On ti napsal sám od sebe? "zeptá se mě Joon a já kývnu." Když jsem ten telefon zapl, tak už tam ta zpráva byla. "odvětím. V tom Jimina něco napadne." Zkus mu zavolat. Když ti sám od sebe napsal, tak je třeba ochotný si s námi promluvit. Co můžeme ztratit? Třeba to vyjde. " návrhne Jimin a všichni začnou zběsile kývat. Já taky kývnu a otevřu si Yoongiho kontakt. Vytočím jeho číslo a začnu mu volat. Dám to nahlas aby to slyšeli i ostatní. Zvoní to celkem dlouho a už to mám chuť típnout, když vtom to někdo zvedne.
Y:Haló?
JK: Yoongi? Slyšíš mě?
Y: Jungkooku?
Jk: Yoongi prosím hlavně mi to nezavěšuj. Vše ti vysvětlím, jen mě prosím poslouchej.
Y: Jungkooku nevysvětluj mi nic. Já už mám názor.....
Jk: Yoongi prosím. Já chci aby to bylo všechno jako před tím. Všem tu moc chybíš.
Y:Kookie poslouchej mě. Já vám nemůžu odpustit, když není co odpouštět. Nic jste neudělali. Já jsem byl mimo a svou zlost a bolest jsem si vyléval na vás. Je mi to strašně líto. Viina smrt mě hodně zasáhla a cítil jsem se tak strašně sám. Strašně moc se vám omlouvám za to, co jsem vám řekl.
Jk: Takže je vše při starém? Vrátíš se?
Y: Kookie promiň, ale já se asi do BTS nevrátím. Když se semnou budete chtít vidět, tak nemám problém. Můžeme zajít na jídlo nebo na kafe, ale asi ty turné už pro mě nejsou. Neříkám, že si to někdy nerozmyslim, ale teď to tak bude nejlepší. Mám koupený lístek na zítra, takže se na vás přijdu podívat.
Jk: Dobře Yoongi. Jsem rád, že se alespoň zase s námi bavíš. Máme tě rádi.
Y: Já vás taky. Už budu, ale muset jít. Mějte se hezky. Ahoj.
Jk: Měj se Yoongi. Ahoj.
Rozloučím se s ním a zavěsím. Začnu se usmívat jako sluníčko na hnoji. A kluci taky. Zbytek dne trénujeme a trénujeme. Konečně to skončí. Trochu jsme to přepískli. Moje vlastní nohy mě ani neunesou a tak mě do pokoje nese Kačí. Musím uznat, že má velkou výdrž. Skoro se ani nezapotila. Opatrně mě položí do vany a já bolestně zakňučím. Nevím jak to zítra zvládnu. Kači pustí vodu a začne mě umývat. Připadám si jako malé dítě. Po koupeli mě Kačí zabalí do ručníku a odnese do postele. Dá mi pusu na tvář a sama se dojde umít. Než se ale stihne vrátit, tak usnu. Probudím se až druhý den ve tři odpoledne. Když zjistím, kolik je hodin začnu zmatkovat. Sice mě bolí celé tělo, ale i tak se zvednu z postele, hodím na sebe triko a tepláky a dojdu k ostatním, kteří už jsou nachystaní v obýváku. "Promiňte kluci. Před chvílí jsem se vzbudil." vychrlím na ně a při tom popadám dech,protože jak už mám ve zvyku, jsem běžel. "Ehm Kookie já nejsem kluk." ozve se Kačí a na oko se urazí. "Promiň lásko. Dneska nemám svůj den." omluvím se ji a dám ji pusu. Kačí se usměje a na oplátku mě obejme. Všichni vyrazíme ke stadionu, kde se bude koncert konat. Jdeme rovnou do maskérny, kde nás maskérky začnou líčit. Kačí na to není moc zvyklá, takže se pořád směje, protože ji to lechtá. Když s námi maskérky skončí tak se jdeme oblíct. Tentokrát, žádné spešl autfity nemáme. Všichni máme oblečené černé triko, černé kalhoty a boty. V tomhle horku je to 'perfektní' kombinace fakt. Dojdeme do zákulisí a Kači mě ze zadu obejme a čelo si položí na mé rameno. "Kookie já mám strach. Vždy, když tančím ve skupině, tak se stane něco špatného." otočím se k ní čelem a políbim ji. "Neboj se. Budeš skvělá a nic se nestane uvidíš." usměju se na ni a následně všichni vyjdeme na pódium. Ozve se bouřlivý potlesk a ječení Armys. Pohledem ihned začnu prozkoumat první řady, jestli náhodou neuvidím Yoongiho. Bohužel ho nikde nevidím. Joon se mezitím ujme slova. " Krásný podvečer všem. Jsme rádi, že jste se tu sešli v takovém počtu. Je to pro nás úžasný pocit, opět před vámi stát. Ale je tu jedna taková smutná věc. Suga náši skupinu opustil. Zatím ani my nevíme jestli je to dočasně nebo trvale. Místo něj je tu jedna skvělá dívka. Přivítejte prosím Kačí! "křikne Joon do mikrofonu a Kači začne mávat a uklánět se. Joon pak říká ještě něco v tom smyslu, že doufá, že ji Armys přijmou, a ať si užijí koncert. Začne hrát melodie písně Save me a my začneme tancovat a zpívat. Yoongiho pasáže zpívá Kačí a celkem ji to jde. Za to já si připadám, jako slon v porcelánu. Hlava se mi motá jako po flašce vodky. Mám problém i se základními kroky. Sotva skončí Save me, hned následuje Idol, pak Dope, So What, Magic shop, Fake love a Anpanman. Sotva dozní poslední píseň Joon vyhlásí krátkou pauzu. Dojdeme do zákulisí a já se složim k zemi. Všichni se vyděsí a začnou ke mně volat doktora, který tam je kvůli takovým situacím. Zběsile dýchám, ale i tak cítím, že mám nedostatek kyslíku. Na čelo mi někdo položí chladící polštářek a vyhrne mi tričko. Na svém rozžhaveném hrudníku ucítím něco studeného. Je to mokrý ručník. Každou vteřinou se mi dýchá hůř a ten doktor to ví. Na nos a pusu mi nasadí kyslíkovou masku a mě se tak dostane trochu více kyslíku do plic. Cítím, že mě Kačí drží za ruku a snaží se nebrečet. V tom uslyším prasknutí dveří a pak ucítím nasledný průvan. Někdo přišel do místnosti a sedl si ke mně. Jsem zvědavý, kdo to je a tak trochu otevřu oči. Zrak mám sice zamlžený ale i tak dokážu poznat osobu, která se nademnou sklání. " Proboha Kookie. Co se ti to zase stalo?" to je to poslední co slyším než ztratím vědomí.

Zdravím všechny. Tak je tu další kapitola. Upřímně mám pocit, že se to už začíná opakovat. Ale to se snad už konečně zlomí. Doufám že se vám to bude líbit 💝. Ps: omlouvám se za případné chyby 😊.