Druhá tvář

3.Jimin

Uslyším křik. Dívčí křik. Chci si sednout a uklidnit tu osobu , že nejsem žádný kriminálník, ale jsem tak slabý, že dokážu jen s těží otevřít oči. Spatřím krásnou, dívku, která se nademnou sklání. Na hlavě má jezdeckou přilbu a její oči jsou modřejší než ta nejjasnější obloha. A v nich se zrcadlí slzy. Najednou se za tou dívkou objeví ještě jedna dívka. Je taky krásná, ale moc jí nevidím. Ale všimnu si, že má brýle. Dívka s brýlemi promluví k té, která se nademnou sklání. "Viv co se děje?" vykoktá a po té co se na mě podívá, si přikrije rukou pusu. Dívka nademnou pomalu natáhne ruku k mému obličeji. Snažím se uhnout, ale moc mi to nejde. Upřu na ni vyděšený pohled. Nebu lhát. Mám strach, že zavolá ty vojáky a oni si mě odvedou. Nebo ještě v 'lepším' případě, že mě rovnou zabije na místě. Ona se na mě ale mile usměje a rukou mě pohladí po tváři. Začnu trochu zrychleně dýchat. "P-p-prosím n-neubližuj-te m-mi." vykoktám ze sebe slabým hláskem. Úplně jsem po tom týdnu zapomněl, jak zní můj hlas. Dívka nademnou mě začne jemně hladit palcem po tváři. "Jimine neboj se. My ti nechceme ublížit. Já se jmenuji Violet, ale můžeš mi říkat Viv nebo Vivi. A tahle dívka je Kačí. Nemusíš se nás bát." řekne Viv a mě začne opouštět strach. Viv se ke mě přisune blíž a položí mi ruku na břicho. Trochu syknu bolestí, protože tam mám větší motřinu. Viv ruku rychle stáhne." Jimine co se děje? Co ti je? "zeptá se ustaraně a já se zakoukám do těch jejích nádherných očí. Začínám se v nich topit. Jsou tak překrásný." Je mi trochu špatně."přiznám se a Viv se vyděsí." Jak moc ti je špatně? Kdy jsi naposledy něco jedl nebo pil? Jsi zraněný?"zavalí mě otázkama." Je mi trochu na omdlení. Naposled jsem jedl a pil před týdnem. A asi mám něco s pravou nohou a levou rukou. " zašeptám a Viv na mě vytřeští oči. Obrátí se na Kačí a něco ji pošeptá. Kačí sleze z posedu a my s Viv zůstaneme sami. Rukama mi vjede pod kolena a pod krk a opatrně mě zvedne do vzduchu. Uslyším jak zalapá po dechu."Panebože, ty jsi tak lehký. Musel jsi strašně zhubnout. Vezmu tě ke mě domů a tam se o tebe postarám. A ani se nepokoušej protestovat." prohlásí odhodlaně a mé tváře automaticky zrudnou. Ještě se mi nestalo, že by mě někdo držel v náručí. Teda, když nepočítám to jak jsem si jednou zlomil nohu a Jin mě odnesl do nemocnice. Ale to je tak všechno. Viv sleze po žebříku dolů i se mnou v náručí. Sotva co se ocitneme na zemi, mi padne pohled na krásný kočár, ve kterém jsou zapřaženi čtyři krásní koně. Spadne mi čelist. Ohromeně se podívám na Viv, která se krásně usměje. "Nemusíš se ničeho bát. Všechno bude v pořádku. Věř mi" zašeptá a mě se na tváři objeví nejistý úsměv. " Má paní. Přijela jsem jak nejrychleji to šlo. Ještě musím zapřáhnout Lovera a Kookieho a můžeme vyrazit." vychrlí na Viv nějaká mladá žena, která je asi její služebná, nevím. Viv jen kývne a vleze i se mnou do kočáru. Položí mě na sedačku a mou hlavu si položí na svůj klín.Začnu si ji důkladně prohlížet. Když si všimne, že se na ni dívám, tak zčervená, ale usměje se na mě. Úsměv ji oplatím a Viv mě začne hladit po tváři. Díky tomu se naprosto uvolním. Kačí si sedne na druhou sedačku a zavře dvířka. Ta mladá žena si sedne na místo kočího a kočár se rozjede. Začnou mi těžknout víčka a na chvíli usnu. Vzbudí mě zastavení kočáru. Viv mě opět vezme do náruče a sleze z kočáru. Rozhlídnu se, abych zjistil, kde to vlastně jsem. Otevřu pusu v naprostém úžasu. Nacházíme se před obrovskou, moderní vilou. Kdyby tohle viděli kluci, tak by je asi trefilo. Ani my takový luxus nemáme a to je co říct. Všude stojí služebnictvo, které se hluboce klání. Viv se mnou v náručí dojde k obrovským, proskleným dveřím, které otevře jeden ze sluhů. Ona se na něj usměje a vejde do domu. Interiér je velmi moderní a luxusní. Viv mě zanese do třetího patra a nějaká služebná ji otevře dveře od pokoje. No pokoje. On je to spíš byt. Viv se mnou dojde k manželské posteli, na kterou mě opatrně položí. Mé tělo se okamžitě uvolní. Už jsem si ani nemyslel, že budu ještě ležet v měkké posteli. Viv si ke mně sedne a sundá mi tričko. Teda to co z něj zbylo. Sotva spatří mé vychrtlé a podviživené tělo, začnou ji z očí téct slzy. "Panebože. Co se ti to stalo Jimine." vzlykne a opatrně mě pohladí po ruce. Trochu syknu bolestí. " Promiň. Nechtěla jsem ti ublížit." zašeptá a já se na podívám. " Ty se nemáš za co omlouvat." mírně se usměji a ona mi úsměv vrátí. Chci ještě něco říct, ale vtom se otevřou dveře a do místnosti vejde nějaký mladý muž. Oříškové oči mu kontrastují s nakrátko ostříhanými vlasy. "Ahoj Vivi . Tak jsem tu. Co ode mě potřebuješ?" zeptá se a s Viv se obejme. Takže její přítel? Nevím proč, ale je mi z toho smutno. Asi jsem se do Viv zamiloval na první pohled. Ne asi. Určitě jsem se do ní zamiloval. "Ahoj Martine. Potřebuju abys prohlédl tady Jimina. Má zraněnou levou rukou a pravou nohu, ale nevím co přesně je to za zranění. A ani nevím jestli má nějaké vnitřní zranění. Prohlédneš ho?" zeptá se ho Viv a on se na ni zářivě usměje. "Samozřejmě. Pro tebe cokoliv." mrkne na ni a mě se chce brečet. Ale držím se. Cítím se jak malá holka. Ten Martin ke mně přijde a mile se usměje. "Ehm Ahoj já jsem Martin a právě jsem dokončil třetí lékařskou univerzitu. Rád tě poznávám." představí se a já mu věnuju trochu falešný úsměv. "Ahoj. Jsem Jimin. Jsem hlavní tanečník a vokálista BTS. Taky tě rád poznávám." též se představím a on kývne hlavou. Pak si ke mě sedne a opatrně mi začne předjíždět prsty po levé ruce a poté i po pravé noze. Pak se přesune na moje břicho a hruď. Celou tu dobu, co mě prohlíží, se tváří neutrálně. Poté co skončí, se zvedne z postele a podívá se na Viv. " Nic vážného to není. Žádné vnitřní zranění pravděpodobně nemá. A co se týče té nohy a ruky. Má to jen naražené. Donesu ti pro něho ortézy. Za chvíli jsem zpátky." vychrlí ze sebe na jeden nádech a rozběhne se pryč. " Vím že mi do toho nic není ale..."dostanu ze sebe a snažím se aby se mi hlas netřásl."...jak dlouho spolu chodíte? "

Tak tady je další kapitola. Pokud vše půjde dobře, zítra vydám další. Doufám, že se vám to aspoň trochu líbí☺️. Omlouvám se za případné chyby ☺️.