Ich Liebe Dich

Kapitola 8.

Ráno mě vzbudil jediný sluneční paprsek, který prostupoval škvírou mezi lištami žaluzií přímo na polštář a svítil mi přímo do očí. Otočila jsem se na druhý bok a hned jak jsem si zvykla na světlo jsem zaostřila na digitální hodiny. Je 8:58. Vstala jsem, dala si rychlou studenou sprchu, která mě dokázala probrat natolik abych byla schopná celý den fungovat.

I když má Jack pelíšek dole v obýváku i u mě v ložnici, tak stejně celou noc prospí u mě v posteli. Převlékla jsem se do černých legín a růžového volnějšího trička a vyrazila dolů do kuchyně. I když se Jackovi nechtělo vylézat z vyhřátých peřin tak mě věrně následoval.

Pustila jsem ho na zahradu skrze prosklené zašupovací dveře, aby se vyvenčil a sama se pustila do přípravy snídaně. Dneska jsem moc líná na to abych připravovala něco velkého, takže jsem se rozhodla na prostém receptu. Udělám palačinky, protože vím že je má Richard moc rád.

Po dvaceti minutách mám hotovo, zastavila jsem se pro Jacka na zahradě a vedla ho přímo do pokoje kde Richard spal. Jack se bez váhání vrhl na spícího Reeshe a začal ho budit tím, že skočil k němu a oblízal mu celý obličej. „Jacku slez ze mě." Odporoval Richard a snažil se shodit Jacka z postele, ale moc se mu to nedařilo.

„Jacku dolů a sedni." Jack poslech teprve na můj povel slezl z postele a přiřadil se k mé levé noze. „Dobré ráno." Zasmála jsem se Richardovi, který seděl na posteli a propaloval mě a Jacka pohledem. „Dej se do kupy a přijď dolů. Čeká tam na tebe překvapení." Usmála jsem se na něj a šla se nasnídat.

Dojídala jsem svojí porci, když Richard sešel schody jen v černých teplákách a se svým havraním rozcuchem na hlavě. Sklopila jsem hlavu, vstala jsem, šla odnést svůj talíř a přinesla talíř s porcí palačinek Richardovi. „Mňam palačinky. Ty já miluju." Rozzářili se mu oči jako malému dítěti, které našlo pod stromečkem vysněný dárek.

„Ty si nezapomněla?" Usmál se na mě a cpal se palačinkami s jahodovým džemem a ovocem. „Překvapivě nezapomněla." Usmála jsem se a prošla okolo něj do obýváku. „Až se najíš tak půjdeme zkusit ty obrany." Křikla jsem do kuchyně a pustila televizi. „Jasný." Ozvalo se z kuchyně.

Po deseti minutách od mého odchodu přišel Reesh převlečený do černých tepláků a černého trička s krátkým rukávem. „Tak můžeme." Usmál se. „Tak dobře." Vstala jsem z gauče a došla do menšího kumbálu pro výcvikový rukáv a Jackovi pro postroj. „Na." Dala jsem mu ho do rukou a vrhla se na Jacka.

„Ty Kate, jak se tohle oblíká?" Podrbal se na zátylku Reesh s pohledem na rukáv v pravé ruce. Zvedla jsem se od Jacka, když jsem mu oblíkala kožený postroj. „Chceš to na levou nebo na pravou ruku?" Vzala jsem ho z ruky a začala na rukávu rozepínat suché zipy a rozvazovat tkaničky.

„Asi na pravou." Řekl po chvíli zamyšlení a podíval se mi do očí. Já jsem sklopila pohled na rukáv a na jeho pravou ruku. Navlíkla jsem mu to a začala utahovat suchý zip. „Dobrý?" Zeptala jsem se ho při pohledu na rukáv. „Jo dobrý díky." Odstoupila jsem od něj, připnula Jackovi provazové vodítko a všichni tři jsme vyrazili na zahradu.

„Postav se na druhý konec zahrady, mírně se předkloň, dej si rukáv před hrudník a pořádně se zapři." Poučovala jsem Richarda a u toho mu ukazovala, jak má stát. „Můžu?" Čekala jsem na znamení od Reeshe. Jen přikývl. „Jacku běž, trhej!" S těmito slovy jsem pustila Jacka z vodítka.

Jack se vší rychlostí rozeběhl proti Richardovi a zakousl se do rukávu. Richard nečekal takovou sílu jakou Jack vyvine, a i s Jackem spadl na zem. Jack se ale nepustil a trhal s rukávem a tím i Reeshovou rukou za strany na stranu. S ledovým klidem jsem došla k nim a dala Jackovi povel. „Pusť." Jack se pustil a Richard se posadil.

„To si mi neřekla že to bude taková šlupka." Divil se Richard. „Ale nebylo to tak zlý ne?" Ušklíbla jsem se a pomohla mu na nohy. „Ne vůbec." Pronesl se smíchem ironicky. Už jsem to nevydržela a taky jsem vyprskla smíchy.

„Tak znova ale tentokrát se pořádně zapři ať hned neletíš k zemi." Chytla jsem Jacka na vodítko a znovu ho připravila. Reesh kývnul na to, že můžu Jacka pustit. Dala jsem mu povel a pustila ho. Jack se zakousl do jutového návleku na rukávu. Richard Jackův útok ustál a ladně se i s dvouletým psem otočil a položil ho na zem. Jack se ale nevzdával a trhal s rukávem ze strany na stranu za účelem uzemnit Richarda. „Jacku pusť!" Rozkázala jsem mu a Jack se poslušně pustil.

Trénovali jsme necelou třičtvrtě hodinu. „Kate prosím pomůžeš mi to sundat?" Zeptal se mě Richard s pohledem na rukáv. „Jasně." Přistoupila jsem k němu a začala rozepínat suché zipy a rozvazovat tkaničky. Ihned po tom, co jsem mu rukáv sundala odhalila jsem několik nepatrných modřin. Richardovi je způsobil Jack během tréningu.

„Au." Sykl Reesh, když jsem mu přes modřinu přejela prsty a mírně přitlačila. „Promiň." Omluvila jsem se mu a osvobozovala Jacka z koženého postroje. „To nic. Jsem chlap musím něco vydržet." Uchechtl se Reesh a vydali jsme se zpět domů.

S Reeshem jsme si pustili film, ale Richard u něj usnul na gauči. Jen co jsem se zvedla z gauče tak se na moje místo uvelebil Jack, který tam taky usnul. Neměla jsem co dělat tak jsem se vrhla na úklid. Začala jsem v horním patře. Utřela jsem prach zametla, a dokonce i vytřela po necelé hodině jsem se přesunula dolů. Velmi potichu a opatrně jsem pokračovala v úklidu, abych kluky nevzbudila.

Když jsem měla hotovo tak jsem si sedla do své pracovny ke stolu a začala kreslit návrh na kostým pro Paula. Jelikož jsem ho měla promyšlený dopředu tak mi to moc času nezabralo.

Po půl hodině od toho, co jsem si sedla ke skicáku přišel Richard i s Jackem. „Dobrý odpoledne." Usmála jsem se na něj, vstala od stolu a šla Jackovi pro obojek a vodítko, protože byl čas jít s ním na procházku. Richard šel se mnou. Vyrazili jsme do nedalekého celkem rozlehlého parku.

Domů jsme se vrátili ve čtyři, což byl akorát čas na to se převlíknout a vyrazit do studia. „Kate tak pojď. Už musíme jet." Křičel na mě Richard od vchodových dveří a přehazoval si klíčky od auta v ruce. „Jo už jdu." Křikla jsem nazpět a v černých Converskách sbíhala schody.

Ve studiu jsme byli do dvaceti minut a přijeli jsme jako poslední. „No, kde jste?" Zeptal se Paul. „Kate trochu nestíhala." Odpověděl za mě Richard a já ho zpražila pohledem. Posadila jsem se vedle Ollieho, který si brnkal nějakou melodii na kytaru.

„Kluci mám tu pro vás návrhy těch kostýmů." Vyndala jsem z kabelky skicák s návrhy. „A potřebovala bych vám vzít míry abych mohla co nejdříve začít šít." Mluvila jsem na kluky, kteří si prohlíželi návrhy ve skicáku. „Jsou super nám se to líbí." Řekl za všechny Oliver a vrátil mi skicák. „Tille tvůj kostým bych chtěla navrhnout s tebou." Otočila jsem hlavu na Tilla a ten přikývl.

„No a teď vás potřebuju změřit." Vyhrabala jsem z kabelky krejčovský metr a propisku. „Tak kdo půjde první?" Přejela jsem pohledem kluky. „Tak třeba já." Zvedl se z křesla Doom. Postavila jsem ho do prostoru a postupně mu změřila obvod ramen, hrudníku, pasu a obvod na bocích. Také délku paží, výšku zad od šíjí až po pas a délku od pasu až ke kotníkům. Všechny naměřené míry jsem si zapisovala do skicáku.

Postupně jsem změřila všechny kromě Tilla. S tím jsem domluvená že přijede zítra ke mně a navrhneme tam spolu ten kostým. Než jsme odjeli tak jsme si povídali a domů jsme se s Richardem dostali okolo půl devátý.

S Richardem jsme šli s Jackem na kratší procházku okolo bloku. Po příchodu domů jsme se vystřídali v koupelně, kde jsme se vysprchovali a vyčistili si zuby a ihned po menší večeři jsme se rozhodli jít spát. Nevím, jak na tom byl Richard ale já ihned po tom, co jsem se přikryla nadýchanou peřinou a zhasnula lampičku na nočním stolku, usnula. 

Nová kapitola je tady. Doufám že se líbí. Budu ráda za každý hlas nebo komentář.😁🤗