Ich Liebe Dich

Kapitola 31.

Z pohledu Richarda:

Probudila mě hodně hlasitá rána. Posadil jsem se na postel. Byl jsem v pokoji, kde spím, když jsme u Schneidera. Bylo mi jako psovi. Rozhlédl jsem se po pokoji a viděl jsem Kate sedící v křesle zády ke mně. „Kate." Promluvil jsem na ni opatrně, ale žádná odezva. I přes motání hlavy a bolest celého těla jsem vstal a udělal jsem dva kroky, abych na ni viděl.

Když jsem k ní přišel a pozvedl jsem ji podepřením brady hlavu, tak jsem se zděsil a udělal krok zpátky. Zlomeně jsem si klekl k ní a dal se do pláče. Vyděšením jsem nevydal ani hlásku, jen jsem si prohlížel její zakrvácené tělo. Měla prostřelenou hlavu a v očích žádný život. Slyšel jsem křik a další rány.

Zpozornil jsem a belhavým krokem jsem se vydal z tmavého pokoje, na ještě tmavší chodbu. Všechno bylo rozmazané a šel jsem téměř po paměti. Na schodech jsem narazil na Tilla. Měl podřízlé hrdo, hlavu v záklonu a v očích už žádný život.

„Prosím ne." Zaslechl jsem z obýváku Paulův slabý hlas a ihned na to výstřel. Vstal jsem a pokusil jsem se ještě zrychlit, abych zjistil, co se sakra děje, ale moje tělo mě vůbec neposlouchalo, jako kdybych byl pod vlivem alkoholu.

Ale když jsem došel do obýváku okamžitě jsem toho litoval. Rozběhl jsem se za bezvládnými těly přátel z kapely. Všichni byli mrtví. Schneider měl stejně jako Till podřízlé hrdlo a seděl opřený o zeď v kaluži krve. Flake ležel na gauči s průstřelem na levé straně hrudi.

Oliver seděl opřený o zeď naproti Schneiderovi se zabodnutým nožem v břiše. A Paul ležel necelý metr od prosklených dveří na terasu s několika průstřely po celém těle.

Zoufale jsem si s pláčem klekl doprostřed místnosti a složil jsem si hlavu do dlaní. „Svene." Promluvil někdo hlubokým hlasem. Podíval jsem se směrem odkud hlas pocházel. Ve dveřích do kuchyně stála osoba celá v černém a nebylo ji vidět do tváře.

„Co si to udělal?!" Prskl jsem po něm a úplně jsem ignoroval to, že mi řekl mým starým jménem. Jen mlčky zvedl rozklepanou ruku, ve které křečovitě svíral zbraň a namířil na mě. Nasucho jsem polkl a sledoval jsem hlaveň. Jemným pohybem prstu stiskl spoušť.

Znovu jsem se probudil. Vymrštil jsem se do sedu a těžce jsem dýchal. Zmateně jsem se rozhlížel po pokoji, až jsem zjistil, že jsem v hotelovém pokoji se svým nynějším spolubydlícím Paulem. „Co se děje?" Rozsvítil lampičku stojící na nočním stolku vedle jeho postele naproti té mojí.

„Jen noční můra." Vydechl jsem a doufal jsem, že to jako obvykle přejde bez nějakých otázek a znovu usne. Rozsvítil jsem mobil abych zjistil, kolik je hodin. Digitální hodiny ukazovaly 4:57. To by vysvětlovalo ještě tu tmu, co byla venku.

„O čem byla? Jestli se mohu zeptat?" Řekl rozespalým hlasem a opřel se zády o studenou na bílo natřenou zeď. Během pár vteřin jsem si promyslel tu, pro mě, snůšku nesmyslů. „Všichni jsme byli u Schneidera doma. Probral jsem se v pokoji, kde přespávám. Zády ke mně na křesle seděla Kate, když jsem k ní přišel blíže všiml jsem si, že má prostřelenou hlavu." Dal jsem se do vyprávění.

„V tu chvíli jsem uslyšel ze zdola další výstřely a křik. Šel jsem se tam proto podívat a když jsem tam došel, tak jsem tam našel tebe a kluky z kapely. Byli jste všichni mrtví. Nakonec jsem uslyšel hlas a když jsem se tam tím směrem otočil, tak na mě tmavá postava namířila zbraň. Ve chvíli, kdy stiskl spoušť, tak jsem se probudil." Dokončil jsem monolog a pohlédl jsem na Paula, který seděl jako opařený na posteli a pozoroval mě s vyděšeným pohledem.