Ich Liebe Dich

Kapitola 24.

Probrala jsem se jako obvykle první. Opatrně jsem odkryla peřinu, která byla navlečená v šedém povlečením a vstala jsem z postele, takovým způsobem, abych nevzbudila mého milovaného kytaristu, který spokojeně oddychuje.

Podařilo se mi vstát, aniž bych Richarda vzbudila, ale ihned jak jsem si stoupla, tak se mi k nohám připletl Jack. Usoudila jsem, že bude nejspíše chtít jít ven. Tak jsem na sebe hodila černý legíny a první mikinu, která mi padla pod ruku a s Jackem na vodítku jsem vyrazila ven.

Ve výtahu jsem si uvědomila, že na sobě sice mám bílou mikinu přes hlavu, ale je Richardova. Jen jsem nad svou nevšímavostí zakroutila s úsměvem hlavou. Taky čeho jsem si při pohledu do zrcadla bylo moje vrabčí hnízdo na hlavě. Sice jsem si ty rozcuchané vlasy pokoušela nějak v zrcadle upravit, ale bez hřebenu toho moc nesvedu, takže jsem to vyřešila jednoduše. Nasadila jsem si kapuci.

Ani jsem se nepodívala, kolik je hodin, ale podle toho že jsem nepotkala ani jednoho člověka, jsem znovu usoudila, že je brzo ráno. Vyšla jsem před hotel a obešla jsem s Jackem blok.

Po několika minutách jsem se vrátila zpátky do hotelu, kde jsem pozdravila černovlasou slečnu na recepci. Když jsem procházela chodbou, tak jsem narazila na Tilla a Paula.

„Ahoj Kate." Pozdravili mě překvapeně, ale když si všimli Jacka, tak ihned pochopili, co tu dělám takhle brzo. I když by jim taky mohlo dojít, že jsem převážně ranní ptáče.

Vrátila jsem se na pokoj a Richard už nebyl v posteli, ale stál v černém županu na balkoně a dával si ranní cigaretu. Sundala jsem Jackovi obojek a vyrazila jsem za Reeshem.

„Dobré ráno." Pohladila jsem ho po rameni a užívala jsem si výhled na ranní Vídeň. „Dobré." Usmál se na mě a sjel mě pohledem. „Tak tady je moje bílá mikina. Hledal jsem ji." Řekl s úšklebkem. „Promiň. Vyběhla jsem s Jackem ven a tohle bylo první co mi padlo pod ruku." Zasmála jsem se a vrátila jsem se dovnitř převléknout.

„Jdeme na snídani?" Zeptala jsem se Reeshe, když se vrátil z balkonu. „Jo." Kývl prostě a šel se převlíknout. „Tak už jdeš?" Křikl na mě Richard do koupelny. „Jo už jdu." Křikla jsem na zpět a stáhla jsem si vlasy do vysokého culíku.

Vyběhla jsem z koupelny, alespoň trochu upravená a po boku Richarda jsem vyšla z pokoje na chodbu, kde jsme potkali Schneidera, který se k nám také připojil, protože šel také na snídani.

Po snídani jsme se s klukama sešli v 10:00 před hotelem, přesně tak jak jsme byli domluvení a vyrazili jsme do arény, kde mají dneska a zítra večer kluci koncert.

Jako vždy kluci kontrolovali svoje nástroje a domlouvali se s technickým týmem. Já jsem s Jackem na vodítku vyrazila na prohlídku arény. Dopracovala jsem se přes šatnu, místnost s rekvizitami a pyrotechnikou až na tribunu přímo naproti pódiu.

Seděla jsem tam a s podepřenou hlavou o svoje pokrčená kolena jsem sledovala, jak Till s pyrotechnikem přechází od jednoho plamenometu k druhému a něco mu u toho říká. Celkem jsem se nudila a ani kluci zatím nevypadali, že by je to tu bavilo.

„Co se tváříš jak před pohřbem?" Ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila na hnědovlasého muže s fotoaparátem v ruce. „Jen se nudím." Řekla jsem a zpátky jsem si položila hlavu na kolena. „Kluci mají alespoň co na práci, ale já nic. Jindy mi to nevadí. Jsem ráda za chvíli klidu, ale dneska mě to zatraceně štve." Objasnila jsem mu a pozorovala jsem Richarda, jak si o něčem povídá s Paulem.

„A nechceš se jít někam vyfotit? Kousek odsud je pěkné jezero. Mohli by tam odtud být pěkné fotky." Navrhl a čekal moji reakci. Chvíli jsem váhala, ale jelikož jsem si uvědomila, že bych tu jen seděla a nudila se, tak jsem na to kývla.