Ich Liebe Dich

Kapitola 42.

O pár měsíců později:

Z těch pět měsíců se toho hodně odehrálo. Kluci jezdili každý den do studia a do skladiště, kde se zkoušelo živé vystoupení. Kate s Brunem tvrdě pracovali na kostýmech pro našich šest muzikantů. Stihli je s půlměsíčním předstihem, než by se museli kostýmy zabalit do krabic a začít převážet s ostatními věcmi na koncert. Ale stihly se oslavit i Oliverovi a Schneiderovi narozeniny, ale také si kapela připomněla smutnou událost. Autonehodu, při které zemřeli Kateiny rodiče.

Z pohledu Kate:

Za tu dobu jsme všichni makali jako barevní. Dohodli jsme se na tom, že si poslední týden před začátkem turné dáme volno. Každý ho stráví jinak, ale já Richard a Jack jsme si pronajmuli chatu, která je přes 100 kilometrů vzdálená od Berlína. Zkrátka ideální místo, kde si všichni tři odpočineme od stresu, který jsme poslední měsíce zažívali a připravíme se na ten, který nás ohledně turné čeká.

Dneska nám ale už začíná týdenní volno a my jsme už jsme v autě a čekají nás dvě hodiny cesty. Richard řídil, Jack spal na zadních sedačkách a já byla hlavní DJ. Celou cestu jsme, v rámci možností, protančili na písničky od AC/DC, Red Hot Chili Peppers, Kiss, ale také klasiky Queen a nemohli chybět ani písně od Rammstein.

Po dvou hodinách a menšího bloudění, kvůli rozbité navigaci, jsme dorazili na místo. Auto zastavilo před nádhernou dřevěnou chatou, která měla přes celý štít okna. Kromě základů, které byly z kamene, byla celá chata dřevěná, včetně terasy.

Jakmile jsem odepnula Jackovi jeho bezpečnostní pás a otevřela dveře od auta, tak vyskočil ven a ihned šel vše prozkoumávat. Jelikož chata stála několik metrů od rybníka, do kterého vedlo dřevěné molo, tak Jack okamžitě skočil do průzračně čisté vody.

„Koukám, že jemu se tu líbí." Ozval se Reesh s úsměvem na tváři a nesl v jedné ruce můj kufr a v druhé klíče od chaty. „Mě se tu taky líbí." Líbla jsem mu krátkou pusu a vydala jsem se do kufru auta pro další věci.

Když jsem Richardovi pomohla odnosit vše do chaty a trochu jsme se tady zabydleli, tak jsme se rozhodli, že si všichni uděláme menší procházku, abychom zjistili, co tady po okolí všechno je.

Už po půl hodině chůze po prašné cestě okolo jezera jsem ucítila povědomou vůni, která se mi po dalších deseti minutách potvrdila. Narazili jsme na ohradu, ve které bylo několik koní.

Po dalších třech minutách se ohrada z popruhu s drátem a elektřinou změnila na ohradu z tmavého kulatého dřeva a za ohradou dřevěné budovy. Nad bránou bylo na dřevěné desce napsáno Ranč na Špici.

„Ty jsi věděl, že je tu ranč?" Otočila jsem se na Richarda, který držel Jacka na vodítku. „Co myslíš?" Šibalsky se usmál. „Jsi skvělej." Vrhla jsem se mu okolo krku a věnovala mu dlouhý polibek. Reesh ví, že já miluju jízdu na koních, ale v Berlíně jsem na to neměla čas a neměla jsem kde jezdit.

„No tak běž." Pobídl mě Reesh abych šla dál za slečnou, která právě měla černého koně uvázaného k bydlu a čistila mu kopyta. „Dobrý den." Promluvila jsem na blonďatou slečnu opatrně. „Dobrej. Copak si přejete?" Položila pravou zadní nohu koně zpět na zem a napřímila se.

„Dobrý den. Já jsem Kruspe." Následoval mě Reesh a nabídl slečně pravou ruku. Ta ji samozřejmě přijala a čekala, co z něho vypadne. „Volal jsem Vám tři dny zpátky, ohledně toho, jestli bychom si tady nemohli zajezdit na vašich koních." Vysvětlil blondýnce, která ho upřeně sledovala velkýma modrýma očima.

„Jo. Už si vzpomínám. Vy jste chtěl ty dva koně, na občasné vyjížďky." Ujistila se slečna. „Já jsem Emma Eichler, dcera majitelky ranče, ale starám se o to tady já." Představila se nám. „Pojďte provedu Vás po ranči a ukážu vám koně." Mávla rukou, na znamení abychom šli za ní.

Odvázala koně od bydla a vedla ho za sebou na černém provazovém vodítku, které měl připnuté na ohlávce stejné barvy. Mám pocit, že Jack koně ještě nikdy neviděl, ale nic si z něj nedělal. Pouze si ho očichal a podle mě si myslel, že je to pouze přerostlý pes.

„Tady v téhle budově máme boxy, támhle venkovní jízdárnu a tady je hlavní ohrada, kde necháváme koně přes léto." Přednášela nám slečna a u toho pustila černého hřebce jménem Sagar do ohrady. „Je to tu nádherné." Hlesla jsem a rozhlížela jsem se po ohradě, kde se páslo dalších pět koní různého zbarvení.

Po obhlídce krásného ranče jsme se s Emmou dohodli, že koně si půjčíme zítra dopoledne a vezmeme je na vyjížďku. Potom jsme se rozloučili a vydali jsme zpět k chatě, ale řekli jsme si, že jezero obejdeme celé, a to nám zabralo další hodinu.

Po příchodu zpět do chaty jsem se rozhodla, že si dám s Jackem menší tréning obran. Pomohla jsem Reeshovi nasadit výcvikový rukáv a oblékla jsem Jackovi kožený postroj a provazové vodítko.

Musím se přiznat, že jsem s Jackem poslední měsíce výcvik zanedbávala, protože na to nebyl čas a ani nálada, ale jelikož jsem vzala věci na výcvik sem na chatu, tak budeme trénovat.

Po půlhodinovém tréningu, který se velice podařil, se šel Reesh osprchovat a já ještě házela Jackovi míček. Nato, že jsme s Jackem trénovali obrany po několika měsících, tak mě mile překvapil byl skvělý poslouchal na slovo, a výkon který podal byl vynikající. 

Tak jo nová kapitola je tady. Jen vám chci oznámit, že se nám příběh bohužel blíží ke konci. Ale nebojte ještě mám v plánu nejméně tři kapitoly. 😉