Ich Liebe Dich

Kapitola 38.

Dohodli jsme se tak, že kluci půjdou na svah a já s Lisou a psy půjdeme zkusit běžky. Všichni jsme se rozešli od Paula a Lisi do svých pokojů, kde jsme se dali do převlékání do lyžařského oblečení. Kluci byli jak malé děti. Byli tak natěšení, že vypadli z pokojů během deseti minut.

Já jsem se převlékla do termo prádla, a ještě do lehčí běžkařské buny a kalhot. Ještě, než jsem si oblékla bundu, tak jsem oblékla Jackovi jeho tažný postroj, který má na sobě podruhé v životě a sama jsem si oblékla sedák, na který si připnu vodítko.

Stáhla jsem si vlasy gumičkou, nasadila si čepici a průhledné brýle, které používám i na kolo. Obula jsem si běžkařské boty a připnula jsem si Jacka na odpruženém vodítku ke svému pasu. Vyrazila jsem na chodbu a zaklepala jsem na dveře od Paulova a Lisina pokoje.

„Už jdu." Slyšela jsem přes dřevěné dveře Lisin hlas a následné kroky. Když se dveře otevřeli, tak už tam stála Lisa také převlečená a s Cooperem připnutým na vodítku za pas. „Sluší ti to." Pochválila mě, když mě sjela pohledem od hlavy až k patě.

Dole před hotelem jsme si vyzvedli běžky, které jsme si tu půjčili. Běžky a hůlky jsme si přenesli k lesíku, kde je alespoň trochu sněhu a sjízdná cesta. Měli jsme s Lisou pro začátek trasu dlouhou jen čtyři kilometry, ale myslím si, že pro začátek to mě a Jackovi bude stačit.

Připnuli jsme si boty k běžkám připravili psy, Lisa mi dala menší instrukce ohledně toho, jak se se psem běhá a mohli jsme začít. „Coopere vpřed!" Vykřikla Lisa na staforda, který se po jejím povelu okamžitě rozběhl a Lisa se rozjela za ním.

Připravila jsem se a pobídla Jacka. Ten se pomalu rozběhl a pozvolna začal zabírat. Já jsem začala také makat a za chvíli jsme jeli už celkem vysokou rychlostí.

Na to že jsem tohle s Jackem vyzkoušela poprvé, tak musím uznat, že mu to vážně šlo. Samozřejmě musíme potrénovat povely. Hlavně povel, kterým zastavíme, protože se nám hned poprvé co jsme zastavili, tak jsem se trochu vybourala, ale nijak vážně.

Byli jsme v polovině cesty uprostřed lesa, kde bylo okolo zasněženého ohniště poskládané sezení z dřevěného masivu. S Lisou jsme usoudili, že bychom si mohli dát pauzu, a tak jsme tedy zastavili. Tentokrát jsem ale nezastavila tím, že jsem zajela do příkopu.

Odepli jsme z vodítek psy a šli jsme si sednout na jednu z laviček. „Neříkali ti kluci už o nové kostýmy na letošní turné?" Započala otázkou Lisa konverzaci. „Jo jednou se zmínili, ale ihned jsme to zamluvili." Řekla jsem po chvíli zamyšlení. „Samozřejmě s tím počítám, že je nejvyšší čas začít řešit kostýmy, abych je nešila na poslední chvíli." Kývla jsem uznale.

Je mi jasné, že to s klukama budeme muset začít řešit a samozřejmě nejen kostýmy. Bude toho ještě hodně, ale myslím si, že tohle začneme řešit až po ukončení dovolené na horách. Užijeme si poslední volné chvíle, než znovu začne to stresové období.

„A už máš nějaké nápady na kostýmy?" Pokračoval Lisa v debatě. „Jo něco mám vymyšlené, ale zatím jen v mojí hlavě. S klukama jsem se o tom zatím nebavila." Odpověděla jsem jí a při tom nespouštěla pohled z Jacka a Coopera, kteří dováděli ve sněhu. Začalo sněžit.

„Tak jo asi pojedeme dál. Co na to říkáš?" Zvedla se Lisa z lavičky a otočila se na mě. „Jo jasně." Probrala jsem se z myšlenek a následovala ji. Psy jsme si znovu po zavolání připnuli vodítkem ke svému pasu a vyrazili jsme vyježděnou stopou zpět k hotelu. Ještě jsme před sebou měli necelé dva kilometry a sněžení zesilovalo čím dál tím víc.

Nakonec jsme se do hotelu vrátili všichni unavení, mokrý a zmrzlý. „Myslím si, že se to vydařilo, i když začalo sněžit." Řekla Lisa, když jsme se na chodbě, než jsme se každá rozešla do svých pokojů.

Převlékla jsem se do teplé šedé mikiny a černých tepláků. Na nohy jsem si vzala svoje chlupaté papuče a zamířila jsem k Lise do pokoje s Jackem, který sotva pletl nohama po boku.

„Nezahrajeme si karty?" Navrhla Lisa a pohazovala si v s balíčkem karet v plastovém obalu. „Můžeme." Kývla jsem se a posadila jsem se k ní na postel. I když nechápu jak, tak se Jack s Cooperem naskládali do Cooperova pelechu a spokojeně oddychovali po náročné aktivitě.

„Jsme zpátky!" Vtrhli do pokoje po půl hodině kluci, jako velká voda, protože už je ze sjezdovky vyhnalo husté sněžení, do kterého se přimíchal i déšť. „To jsme rádi." Řekla jsem polohlasně. „Nezahrajeme si Aktivity?" Nevrhla Lisa, která jak už je známo miluje deskové hry.

„Můžeme." Vydechl Paul a rozepnul si bundu. „Skočíme se převléct a sejdeme se na konci chodby." Řekl Till a odešel z pokoje. Všichni tiše souhlasili a rozešli se do svých pokojů. Já a Lisa jsme rovnou vyrazili do "společenské" místnosti na konci chodby, ze které byl přes velká francouzská okna výhled na nejbližší sjezdovku.

Postupně sem během deseti minut přišli všichni kluci. Rozdělili jsme se do dvojic a posadili jsme se na zem okolo herní desky. Po hodině hraní jsme si dali přestávku a zaskočili jsme si dolů do baru pro šest lahví piva, láhev bílého a dvě skleničky. Všechno jsem zvládla odnést pouze s Lisou.

Hra skončila výhrou pro Schneidera a Flakea, kteří to měli těsně se mnou a Richardem. Do postele jsme se dostali okolo půl jedný ráno, protože po hře jsme si ještě dobu povídali o tom, co se změnilo v Londýně, o dalším turné a také jsem nadhodila nové kostýmy a Till mi pohotově odpověděl, že to necháme na zítra. 

Tak jo další kapitola je tady. Vím není úplně zábavná, ale příští kapitola bude snad zajímavější. ❤