Ich Liebe Dich

Kapitola 33.

Znovu jsem se po dvou týdnech, které mi připadali, jako dva roky, probral v hotelovém pokoji vedle svojí milované Kate. Podepřel jsem si hlavu a pozoroval jsem každičký detail na jejím dokonalém obličeji. Zastrčil jsem ji neposedný pramen červených vlasů za ucho a tím jsem ji nechtěně probudil.

„Dobré ráno lásko." Pousmál jsem se a podíval jsem se jí do jejích hnědých očí, které na ní tolik miluji. „Tohle mi vážně chybělo." Nasadila úsměv a věnovala mi krátký polibek. V okamžiku, když se ode mě odtáhla, tak jsme mezi sebou měli okamžitě Jacka.

„Ty si mi taky chyběl." Podrbal jsem ho na hlavě. Kate se jen zasmála, vstala z postele a namířila si to do koupelny. Jen tak jsem ležel v posteli a hladil Jacka od hlavy přes žebra až po bedra. Ten pouze tiše ležel a užíval si doteky, které má tak rád. Z idylky mě vyrušilo zaklepání na dveře.

Nebyl jsem líný, vstal jsem a pouze v županu, který jsem na sebe navlékl a šel jsem otevřít. „Ahoj Schneidere." Zívl jsem si. „Co tady děláš?" Vychrlil na mě místo pozdravu pro mě očekávanou otázku. „Pustili mě už včera. O půl druhý jsme přijeli." Stručně jsem vysvětlil, co se dneska v noci dělo.

„Aha, tak to jo. A je ti líp?" Zeptal se starostlivým tónem. Jen jsem pokýval hlavou a slyšel jsem klapnutí dveří od koupelny, což naznačovalo, že už je Kate vysprchovaná. Schneider se dal na odchod. „Klukům nic neříkej!" Stihl jsem mu ještě říct. On se na mě pouze otočil a mrkl na znamení souhlasu.

„Co chtěl Doom?" Zeptala se mě Kate okamžitě, co jsem se otočil zády k před dvěmi vteřinami zavřeným dveřím. „Nevím." Mykl jsem rameny a nejistě jsem přiložil své dlaně na boky Kate. Ta neváhala a okamžitě mě políbila.

„Kolik je hodin?" Zeptal jsem se jí, když jsme se odtrhli. „Půl osmý." Odpověděla mi ihned, protože když mi pokládala otázku, ve které figuroval Schneider, tak se u toho podívala na digitální hodiny na svém mobilu. „Budeme se muset dát do kupy a jít na snídani." Pousmál jsem se na ni.

„To spíše ty se budeš muset dát do kupy." Odstoupila ode mě a sjela mě pohledem. Nechápavě jsem se na ní podíval. „Já už jsem vysprchovaná. Stačí mi už se jen převléknout a mohu jít." Řekla s úšklebkem. Měla pravdu. Jí se stačilo pouze obléknout, ale mě ještě čekala sprcha, převléknout se z pyžama, zabalit si věci a jít na snídani.

„Za patnáct minut budeme dole v jídelně." Řekl jsem sebejistě a urychleně jsem se vydal do koupelny s oblečením, které mi včera přinesli kluci do nemocnice, abych tam nebyl v kostýmu. Udělal jsem ze sebe alespoň trochu člověka a mohli jsme vyrazit na snídani, na kterou se vážně těším.

Došli jsme do jídelny a zamířili jsme si to ke stolu, kde už seděli kluci. „Dobré ráno." Pozdravili jsme s Kate jednohlasně. Všichni členové kapely na mě koukali jako na zjevení, kromě Schneidera. Ten už si svoji chvíli překvapení prožil ráno. „Co tu děláš?" Vydal ze sebe jako první Till. „Za to může Kate." Oznámil jsem jim a pousmál jsem se na svoji přítelkyni.

Po snídani jsme si byli zabalit zbytek věcí, které jsme měli na pokojích a museli jsme vyrazit směr letiště. Naštěstí už nám zbývaly pouze tři koncerty. Dva v Praze a poslední v Berlíně. Konečně už budeme mít zase volno. Ne že bych neměl rád to nahrávání, cestování a koncerty, ale letos jsem toho měl opravdu dost. Nebyl jsem jediný. Celá kapela, a nejen ta, byla už na konci turné značně vyčerpána. 

Po dlouhé době nová část. Omlouvám se, že teď dlouho nevyšla. Nástup do školy a jiné okolnosti mi zabírají více času, než jsem předpokládala, takže na psaní mám minimum času. Pokusím se vydat další kapitolu co nejdřív.