Ich Liebe Dich

Kapitola 30.

O dva týdny později:

Tyto dva týdny byly nejhorší v mém životě. Přes den jsem byla relativně v pohodě, ale chodila jsem spát s pláčem. Každý den mi chodily zprávy převážně od Paula, ale Oliver a Schneider taky psali. Zprávy měli převážně ten stejný význam, že jim moc chybím a prosili mě ať se vrátím. Zprávy, které byly od Richarda jsem nečetla. Neměla jsem na to sílu.

Pomalu jsem se začala poohlížet po nové práci, ale zatím se nic ideálního neobjevilo. „Dobré ráno." Pousmála jsem se na spolubydlící, která právě přišla s Cooperem do kuchyně. „Dobré." Zvedla mi ruku na pozdrav a nalila si do hrnku před pár minutami uvařenou kávu.

„Co v práci?" Prolomila jsem ticho, které tady vzniklo, když se Lisa usadila na svou židli ke stolu. „Celkem v pohodě. Jen nám tam přivezli nějaké opilce, kteří se poprali." Řekla mi a hluboce se napila z hrnku s nějakým logem. Lisa v noci na dnešek byla v práci, jako každé tři dny v týdnu.

„Pokud ti to nevadí, půjdu si ještě lehnout." Zívla si a zvedla se od stolu. Po snídani jsem vzala kluky ven. Jelikož bylo dneska relativně hezky, tak jsem je vzala do rozlehlého parku. Trochu jsem se divila, že tu dneska nikdo nebyl. Normálně tu v tuto dopolední hodinu je spoustu lidí.

Když se kluci vyvenčili, tak jsem z batohu vytáhla frisbee, které jsem jim začala házet. Kluci byli jak šílení. Div se nepřerazili, když utíkali po trávě snažící se chytit červený disk z lehkého plastu.

Po hraní jsem s nimi potrénovala pár povelů. V polovině tréninku jsem zjistila proč tu v praku nejsou téměř žádní lidé. Začalo se blýskat a následně se strhl liják, že než jsme doběhli domů byli jsme promočení až na kost.

Lisa stále spala jako špalek. Upřímně se jí vůbec nedivým. Utřela jsem kluky jejich černým ručníkem a sama jsem si šla dát sprchu. Při té příležitosti jsem si umyla už tak mokré vlasy.

Po tom, co jsem si je vysušila, tak jsem neměla, co na práci, tak jsem si šla z nudy zapnout televizi. Nedávali nic moc zajímavého, takže moji pozornost upoutala kytara, která byla ve stojanu v rohu místnosti. Chvíli jsem váhala, jestli si mám zahrát, ale nakonec jsem se z gauče přece jen zvedla.

Vzala jsem do rukou tmavě modrou akustickou kytaru, kterou jsem tady nechala, ještě před mým odjezdem do Berlína a posadila jsem se zpět na gauč. Moc dobře jsem věděla, jakou písničku zahraju jako první.

Nadechla jsem se a začala jsem hrát Ohne Dich. Znovu se mi nahrnuly slzy do očí, ale hrát jsem nepřestávala. Právě naopak. Pokračovala jsem písničkami Sonne, Tier, Los, Ich Will, Amour a zrovna, když jsem hrála Wo bist du, tak přišla Lisa.

„Hraješ čím dál tím lépe." Usmála se. „Díky." Špitla jsem. „Nepustíme si nějaký film?" Navrhla Lisa. „Můžeme." Odložila jsem kytaru a následovala jsem Lisu do kuchyně, která šla pro pití a udělat popcorn. „Co si pustíme?" Zeptala jsem se, když jsem do sklenic s kolou hodila kostky ledu.

„Nedávno jsem si stáhla Temného Rytíře, a ještě jsem to neviděla, tak to." Objasnila mi. „Dobře." Souhlasila jsem, protože vím že má Lisa ráda filmy se superhrdinskou tématikou. Z přípravy občerstvení k filmu nás vyrušil můj mobil, který začal zvonit.

Rychle jsem se vrátila do obýváku a po zjištění, že mi volá Paul, jsem ho po zaváhání zvedla. „Ahoj Paule." Řekla jsem polohlasně. „Ahoj Kate. Je příjemné tě po dvou týdnech zase slyšet." Ozvalo se z telefonu. „Jak se máte?" Pokračovala jsem stejným tónem jako byl ten Paulův. „Po tvém odchodu by se nedalo říct že dobře." Řekl a já jen mlčela a posadila jsem se na gauč.

„Kate prosím musíš se vrátit." Vyjekl do telefonu ještě někdo jiný. „Schneidere to jsi ty?" Ujišťovala jsem se, jestli jsem správně rozpoznala hlas mého přítele. „Jo jsem to já. Musíš se vrátit. Prosím." Dovedla jsem si představit jeho prosebný pohled. „Kluci já..." Nedořekla jsem to, protože mi do řeči skočil Paul.

„Kate víme že jsi na Richarda naštvaná, ale on je na tom čím dál hůř. Tvrdí nám, že s drogami přestal, ale od toho dne, co jsme odletěli z Londýna pije každý večer do bezvědomí. Je jako tělo bez duše. Prosím vrať se alespoň kvůli nám." Zakňučel. „Kluci já nevím. Musím končit." Řekla jsem a položila telefon.

„Co se děje?" Zeptala se opatrně Lisa, když jsem se bez telefonu vrátila zpátky do kuchyně. „Volali kluci. Chtějí abych se vrátila." Řekla jsem s pohledem bez emocí a pomohla jsem Lise přenést věci do obýváku.

Usadili jsme se na gauč a zapnuli jsme film. Já jsem z toho stejně moc neměla. Většinu filmu jsem nedávala pozor přemýšlela jsem nad telefonátem s klukama. „Jak se ti to líbilo?" Řekla Lisa a já se konečně probrala z hlubokých myšlenek. „Jo byl to super film." Odpověděla jsem a všimla jsem si, že na televizi už běží závěrečné titulky. „Stejně vím že si nedávala pozor." Uchechtla se.

Kývla jsem s úsměvem hlavou a zvedla jsem se z gauče. Mlčky jsem si do pokoje došla pro mikinu a šla jsem si přes obývák, kde jsem si vzala mobil do chodby obout tenisky. Lisa seděla v obýváku a tiše mě pozorovala. Navlékla jsem Jackovi obojek, ale Coopera Lisa chytla. Nechala mě jít jen s Jackem. Moc dobře věděla že potřebuji být sama a v klidu si popřemýšlet.

Obloha byla po vydatném dešti, který je tady v Londýně běžný, stále zatažená. Došla jsem klidným krokem s Jackem po levém boku do parku, kde jsem ho z vodítka pustila a nechala ho na volno. Bylo mu úplně jedno, že je po dešti. Z všudy přítomného mokra a bláta si taky nic nedělal a v klidu si pobíhal okolo mě.

Po dobré hodině a půl chození po jednom z Londýnských parků a neustálého přemýšlení mě začínající déšť donutil vrátit se zpět domů. Vtrhla jsem do bytu, ale Jacka jsem zatím z vodítka nepouštěla, alespoň do doby, než jsem ho důkladně otřela. Vzala jsem si svůj mobil a zalezla jsem k sobě do pokoje.

Sedla jsem si na postel, nechala jsem Jacka lehnout sivedle mě. Když jsem na mobilu ve svém seznamu kontaktů našla potřebné číslo,tak jsem ho vytočila. „Ahoj Kate." Ozval se známý hlas. „Paule..."

Vážení jsem zpět a se mnou i nová kapitola. Snad se vám líbí. Budu ráda, když mi napíšete nějaký komentář nebo této kapitole dáte hvězdičku. 😊