Ich Liebe Dich

Kapitola 11.

Ráno jsem se probrala a nebylo mi úplně nejlíp. Do toho mi Jack ležel na levé noze a ta mě silně brněla. Otočila jsem hlavu na hodiny na nočním stolku a zjistila že je 10:47. Dneska jsme si trochu přispali. Jack se převalil na druhý bok a osvobodil moji nohu.

Hned po tom, co odeznělo brnění a bolest v noze jsem vstala a zamířila do kuchyně. Dveře na terasu byly otevřené a Jack si to ihned namířil na zahradu. Hlavou mi problesklo, jestli se sem někdo nevloupal. Naštěstí ne. Seděl tam Richard s poloprázdným hrnkem kávy a cigaretou v ruce.

„Dobré ráno." Zachraptěla jsem, a ještě víc se zabalila do županu, protože dneska je fakt zima. „Dobrý." Řekl a posunul se na lavičce tak abych si mohla sednout i já. „Dáš si?" Nabídl mi krabičku s povytaženou cigaretou. „Ne díky. Ty čtyři mi včera stačili." Zakroutila jsem hlavou. „Jak myslíš." Pokrčil ramena a zapálil si další.

„Co máme dneska v plánu?" Zeptala jsem se s pohledem na Jacka. „Musím jet do studia." Potáhl si z cigarety. „Dohadujeme se o koncertech." Vydechl šedý kouř. „Dobře." Zvedla jsem se z lavičky a šla si dát něco k snídani.

*****

„Jedeš se mnou?" Zeptal se mě Richard, když si zavazoval tkaničky od bot. „To si piš." Řekla jsem a sbíhala schody. „Ale řídím já." Sebrala jsem nadšeně z háčku klíčky od svého auta. „Dobře." Usmál se.

„Tak to se mi stalo snad poprvé a naposledy, abych do studia přišel první." Pronesl Richard, když otevřel dveře od zkušebny a zjistil že jsme tu první. „No vidíš." Uchechtla jsem se. „Když dneska řídíš tak já si dám pivo." Řekl Reesh a vytáhl z minibaru flašku Heinekena. „Vezmi mi prosím džus." Řekla jsem a vyšla na balkon ze kterého byl výhled pomalu na celý Berlín.

„Díky." Převzala jsem od něj skleněnou láhev s jablečným džusem. „Nemáš za co." Opřel se lokty o skleněné zábradlí balkonu. „Dneska je tak hnusně." Řekl a napil se piva. „Se divíš, když mají být bouřky?" Ozvalo se za námi. „Nazdar Tille." Otočila jsem se na osobu, která stála mezi balkonovými dveřmi.

„Ale, ale co to vidím Richard tu byl dřív než my?" Rýpnul si Paul, který přijel s Tillem a sundával si bundu. „Překvapivě jo." Řekl Reesh a típl vykouřenou cigaretu. Vrátili jsme se z balkonu do studia, kde už seděl Till, Paul, Oliver a Flake.

Jen co jsme dosedli tak přijel uřícený Schneider. „Ale copak. Pan dochvilný měl zpoždění." Rýpnul si s nadsázkou Richard. „Že to říkáš zrovna ty." Zasyčel na něj Schneider. „Tak to moment my jsme tu dneska byli první." Zvedl na něj se smíchem Reesh ukazováček. „Co prosím? Kruspe byl taky někde první?" Zasmál se Schneider a posadil se naproti němu.

„Tak dobrý děvčata. Přestaňte se hádat kvůli kravině." Vložil se do toho Till s holčičím hláskem. Já a Paul jsme dusili smích. „No dobře no." Řekl Schneider. „Jste jak malý." Zakroutila jsem s úsměvem hlavou.

„Víte nad čím jsem přemýšlel." Ujal se slova Flake a my na něm upíchly svoje pohledy. „Kde seženeme boty. Kate nám sice ušije kostýmy, ale už nám neušije boty." Vyklopil na nás. „No přemýšlela jsem nad tím a náhodou mám kamaráda co je švec a třeba by vám ty boty ušil." Převzala jsem si od Flakea slovo.

„Tak to by bylo super." Ozval se Oliver. „Zkusím mu zavolat. Omluvte mě." Zvedla jsem se z gauče a vypadla s mobilem na chodbu kde byl větší klid.

Vytočila jsem svého dlouholetého kamaráda ze střední Bruna. „Ahoj Kate. Ty se taky ozveš jednou za Uherskej rok." Ozval se starý dobrý Bruno. „Ahoj Bruno, taky si my chyběl. Potřebovala bych od tebe menší službičku." Začala jsem opatrně. „Jakou? A ty nejsi v Londýně?" Vychrlil na mě otázky. „Nechci ti to říkat do telefonu. Nemohli bychom se někde sejít?" Zeptala jsem se a obmotávala si okolo prstu pramínek vlasů. „Jo jasně kdy a kde?" Ozvalo se z druhé strany. „Zítra ve tři v Distrikt Coffee?" Navrhla jsem. „Jo to by šlo. Tak zítra. Čau." Zavěsil.

„Tak dobrý kluci. Zítra mám domluvenou schůzku s Brunem ve tři v Distrikt Coffee." Vešla jsem zpátky do studia a očividně je vyrušila z debaty na téma: Pyrotechnika na koncertech.

„Promiň, co si říkala?" Probral se Flake a zastavil kluky v rozhovoru. „Říkám, že jsem si domluvila na zítra schůzku s Brunem kvůli těm botám." Znovu jsem zopakovala větu. „Aha. V kolik a kde?" Zeptal se Till. „Zítra ve tři v Distrikt Coffee." Objasnila jsem mu.

„A můžeme tam přijít taky?" Usmál se šibalsky Paul s jiskřičkami v očích. „Jo jasně. Proč by ne?" Mykla jsem rameny a posadila se na gauč vedle Paula. „Dobře, takže my pojedeme do zkušebny dřív a potom pojedeme za Kate a Brunem." Řekl Till zítřejší plán klukům a ti přikývli.

„Ty Kate, co vlastně to auto?" Otočil se na mě Oliver. „Jaký auto?" Probral se Doom. „Včera jsem si koupila auto." Odpověděla jsem jim. „Jaký? Kolik stálo? Odkud ho máš? Jaká značka? Model?" Vychrlili na mě otázky. „Se pojďte podívat. Stojí dole v garáži." Řekla jsem a zvedala se z gauče.

S klukama jsme sjeli výtahem dolů do garáží a tam jsem jim ukázala svoje nové auto. Na většinu otázek jim musel odpovědět Richard, protože já, jak už jsem řekla, tomu až tak nerozumím.

Po prohlídce mého auta jsme se vrátili nahoru pro věci a odjeli jsmedomů. Till měl pravdu, že bude bouřka, protože cestou domů začalo hřmít a nežjsme dojeli domů tak lilo jako z konve. Takže jsme s Richardem aJackem strávili večer koukáním na filmy se skleničkou vína v ruce. Spátjsme šli někdy po desátý.

Dneska taková nudnější část ale snad se líbí. Dneska mám v plánu vydat ještě jednu tak se potom koukněte. Budu ráda za každý hlas nebo komentář.