Ich Liebe Dich

Kapitola 14.

Ráno jsem se probudila dříve než Richard. Zvedla jsem hlavu a zaostřila na budík na nočním stolku. Ukazoval 9:38. Otočila jsem se na druhý bok a prohlížela si spícího Reeshe. Byl tak roztomilej, když mu neposedné pramínky jeho černých vlasů padaly do obličeje. Pozorně jsem si prohlížela každý centimetr jeho obličeje.

„To je na mě tak zajímavej pohled?" Promluvil na mě a s úsměvem otevřel oči. Lekla jsem se a cukla jsem sebou. „Ne. Jen stále nemohu uvěřit tomu co se včera stalo." Objasnila jsem mu a posadila se na kraj postele. „Kolik je hodin?" Posadil se a promnul si oči. „9:38." Řekla jsem a vstala z postele.

Vzala jsem si ze skříně nějaké oblečení a přesunula se do koupelny. Reesh si ještě lehnul. Vysprchovala jsem se, vyčistila si zuby, převlékla se do bílých kraťasů a červeného trička a sčesala si vlasy do culíku. Vylezla jsem z koupelny a spatřila Reeshe který ještě usnul.

Prošla jsem na chodbu a tam už na mě čekal Jack, který mě přivítal tak jako by mě neviděl týden. Sešla jsem do kuchyně a vzala si k snídani pouze jablko. Dojedla jsem a vzala Jacka na procházku okolo bloku. Když jsem se vrátila tak jsem dala Jackovi jeho dávku granulí k snídani.

Jelikož Reesh ještě pořád spal tak jsem se dala do úklidu. Posbírala jsem kusy oblečení, co jsme ze sebe včera odhazovali. Potom jsem jako klasicky zametla a utřela prach. Utírala jsem zrovna poličku nad televizí, na které bylo několik rámečků s fotkami.

Na jedné z těch fotek jsem byla já s mými rodiči. Byli jsme zrovna v Londýně na London Eye a za námi byl výhled na Big Ben a Westminsterský palác. Jen tak jsem tam stála koukla na tu fotku a přemítala si vzpomínky z toho dne. Začaly se mi do očí hrnout slzy a já je nezadržovala. Slyšela jsem kroky na schodech a začala si stírat slzy z tváří.

„Co se stalo?" Přišel ke mně urychleně Reesh. Nespouštěla jsem pohled z fotky. Reesh se podíval na co koukám a ihned pochopil. Objal mě a já si položila hlavu na jeho hruď. Uklidňoval mě tep jeho srdce. Nic neříkal a věnoval mi pusu na čelo. Stáli jsme tam asi dvě minuty.

„Prosím tě, kde máš klíče od auta?" Zvedla jsem hlavu a pohlédla mu do očí. „Chci si tam vzít ty krabice." Vysvětlila jsem mu. „V kapse u bundy." Řekl a šel je hledat. „Ale nebudeš to tahat sama. Pomůžu ti." Dodal ještě a předal mi klíče od jeho auta.

„Kam to chceš?" Zeptal se Richard, když s celkem těžkou krabicí vešel do domu. „Nahoru do mé pracovny." Řekla jsem a nesla z auta další krabici za Reeshem. „Polož to na zem." Rozkázala jsem mu, když jsme vyšli po schodech do mé pracovny. Postupně jsme přinesli i zbylé tři krabice.

Poslala jsem Reeshe na procházku s Jackem a sama jsem se pustila do práce. S pomocí ulamovacího nože jsem otevřela první krabici a spatřila její obsah. Byly v ní přezky na pásky, zipy, kovové hroty na pásky. Když jsem zjistila že tyhle věci momentálně nepotřebuji začala jsem otevírat další bedny.

Otevřela jsem další krabici, ve které byly kožené pásky a Schneiderova vesta. Do třetice všeho dobrého. Na třetí pokus se mi v kartonové krabici podařilo najít to co jsem hledala. Několik složených metrů černé kůže jsem si vytáhla z krabice a položila ji na stůl. Nalistovala jsem si ve skicáku stránku s návrhem na kostým pro Richarda a tam si podle zapsaných mír nastříhala potřebný kus kůže na kalhoty.

Ustřižený kus látky na Reeshovi kalhoty jsem si složila a dala na foch ve skříni a k tomu dala cedulku s nápisem Richard. Když už jsem byla u té černé kůže tak jsem si nastříhala potřebné látky na kostýmy pro kluky a taky si ty nastříhané kusy dala na foch ve skříni a k tomu taky přiřadila cedulky se jmény kluků.

Ozvalo se zabouchnutí dveří a na podlaze cvakání Jackových drápů. „Jsme zpátky." Ozval se Reesh a šel po schodech. „Ty u toho sedíš od té doby, co jsme odešli?" Vešel Richard s Jackem do mé pracovny. „Jak dlouho jste byli vlastně pryč?" Odložila jsem nůžky a protáhla se. „Byli jsme pryč přes dvě hodiny." Řekl. „Aha jsem se do toho trochu zabrala. Tak mi to uteklo." Podrbala jsem se na zátylku.

„Pojedu do studia. Pojedeš se mnou?" Popošel za mé záda a líbl mi pusu do vlasů. Otočila jsem se na kolečkové židli čelem k němu a postavila se. „Nezlob se ale dneska ne." Sklopila jsem pohled k zemi. „Dobře." Řekl klidně a odešel. Znovu jsem se posadila a pokračovala v práci.

„Tak já jedu." Zastavil se Reesh ve dveřích mé pracovny. Vstala jsem ze židle a došla k němu. „Pozdravuj kluky." Políbila jsem ho na tvář a vrátila se ke stolu. Richard odešel. Po pár minutách přišel Jack a uvelebil se pod stolem u mých nohou.

Dalších několik hodin jsem pokračovala ve stříhání látek na kostýmy. Venku už se začalo stmívat a slyšela jsem auto, jak zabrzdilo před domem. Došla jsem k oknu a podívala se ven. Byl to Richard. Kdo jiný by to taky byl. Rozběhla jsem se z pracovny dolů ke dveřím. Jack se rozeběhl za mnou. Přesně tak jak jsem předpokládala. Rychlostí blesku jsem Jackovi navlékla přes hlavu kožený obojek a k němu připnula vodítko. Otevřela jsem hlavní dveře přímo Reeshovi před nosem.

„Ani se nezouvej jdeš se mnou." Vyrazila jsem ze dveří, chytla Richarda za ruku a s obouma klukama, jak s dvounohým, tak se čtyřnohým, se rozešla směr park. „Kate nepřemýšlela si nad tím, kdy se ke mně přestěhuješ?" Zeptal se mě Reesh po chvíli chůze a zapálil si cigaretu. „Ještě ne." Zastavila jsem se a pustila Jacka z vodítka. „No myslel jsem, že bychom tě mohli přestěhovat do konce příštího týdne. Dneska je sobota tak na to máme týden." Vypustil z pusy šedý kouř. „Jo to bychom mohli." Řekla jsem zamyšleně.

Když jsme se vrátili po půl hodinové procházce domů tak jsem si ještě chvíli sedla ke kostýmům a u toho přemýšlela o tom stěhování. Vím, že se chci nastěhovat k Richardovi ale co s domem po rodičích. Nechci ho jen tak prodat cizímu člověku.

„Nechceš toho už nechat a jít spát?" Vyrušil mě z hlubokých myšlenek Reesh, když vešel do mé pracovny. „Jo jen to tady dodělám a půjdu spát." Vymluvila jsem se. Odešel si lehnout. Po další chvíli jsem se koukla na hodiny a trochu se zděsila. Půl jedné. Jak jinak. Zvedla jsem se nechala vše ležet, jak to bylo. Došla jsem k sobě do pokoje. Richard spal jak pařez. Než jsem se stihla převléknout do pyžama, tak se Jack uvelebil u nás v posteli. S úsměvem jsem si povzdechla a ulehla do postele ke klukům.

Nová kapitola je tady. Přesně jak jsem slíbila. Snad se líbí. Budu ráda za každý hlas nebo komentář.😁