Ich Liebe Dich

Kapitola 26.

Z pohledu Kate:

Překvapivě jsem se po včerejším večeru v baru probudila bez bolesti hlavy a dříve než Richard. Opatrně jsem se posadila na kraj postele a tím se mi podařilo Reeshe vzbudit. „Promiň." Otočila jsem se na něj s omluvným pohledem. Nic neřekl. Jen znovu položil hlavu do nadýchaného polštáře a pokračoval ve spánku. I když ne na moc dlouho, protože stejně za hodinu musí vstávat.

Jako každé ráno jsem se převlékla z pyžama do nějakých normálních věcí a vyrazila jsem s Jackem okolo bloku, aby se vyvenčil. Když jsem sjela výtahem do přízemí, tak jsem potkala Tilla, ale zatím o mě nevěděl, protože byl otočený zády. Potichu jsem se k muži v bílém tričku a černých teplácích přiblížila a sáhla mu na levé rameno.

„Proboha Kate tohle mi nedělej." Otočil se na mě a těžce vydechl s pravou rukou na levé straně hrudi. „Co tu děláš takhle brzo?" Zeptala jsem se ho zvědavě. „Nemohl jsem spát a vzpomněl jsem si, že jsem si včera v tom baru zapomněl mikinu. Tak se tam jdu podívat, jestli tam někde není." Řekl a společně jsme se rozešli do baru.

„Dobrý den." Pozdravili jsme zdvořile, když jsme prošli prosklenými dveřmi do hotelového baru. „Dobrej." Odpověděla nám zrzavá barmanka, která sundávala obrácené židle ze stolu. „Promiňte, nezůstala tady včera večer černá mikina?" Zeptal se nervózně Till.

„Se jménem Till a s logem Rammstein?" Zazubila se zrzka na nás dva a při tom se vrátila za bar. Till jen přikývl a pozorně sledoval slečnu co za barem dělá. „Tahle?" Zvedla nad hlavu Tillovu černou mikinu, stejnou, co mám na sobě momentálně já. „Jo to je ona!" Řekl nadšeně a došel si pro ni.

„Díky moc. Na shledanou." Odešli jsme z baru s úsměvem na tváři. „Půjdu s tebou." Řekl Till polohlasně, když jsme se vrátili zpět na recepci a měli jsme jít každý jiným směrem. „Dobře." Pousmála jsem se a vyrazila jsem i s Tillem ven před hotel.

Londýn znám jako svoje boty, takže jsem neměla nejmenší problém najít si nejbližší park, kde bych mohla Jacka bez starostí pustit z vodítka. Till mě poslušně následoval ulicemi probouzejícího se Londýna a u toho si se mnou ještě povídal.

„Proč Richard včera nešel s námi?" Zeptal se otázkou, na kterou včera večer dostali všichni odpověď. „Prostě nešel. Řekl mi, že je unavený a nechce jít." Odpověděla jsem prostě a čekala jsem, že to dál nebude rozebírat. Mýlila jsem se.

„A ty mu věříš, že je unavený a prostě se mu nechce?" Zeptal se mě stejným tónem. „Jo. Proč bych o jeho odpovědi měla pochybovat? Několik dní už se kvůli nočním můrám nevyspal a do toho momentálně cestujeme. Což unavuje nás všechny." Trochu jsem zvýšila hlas.

„Já chápu že je unavený, ale ještě nikdy neodmítl nabídku jít se do baru odreagovat alkoholem." Řekl klidným hlasem a zapálil si cigaretu. „Až na tu dobu několika měsíců, co bral drogy." Vydechl šedý kouř. „Tím chceš říct co?" Zastavila jsem se a čekala na jeho odpověď.

Till se v klidu zastavil a pomalu se na mě otočil. „Já nechci strašit, ale dával bych si na něj znovu pozor, aby do toho znovu nespadl." Mykl s ledovým klidem rameny a pokračoval v chůzi.

Pár vteřin mi trvalo, než jsem zpracovala jeho poslední větu, a nakonec jsem se za ním rychlým krokem rozešla. Nic jsem neříkala, jen jsem si pečlivě rozmýšlela, co řeknu. „Věřím že svůj slib, co mi tehdy dal by nikdy neporušil. Protože ví, jaké by to mělo následky." Řekla jsem s nejistým tónem v hlase.

„Dobře." Řekl znovu klidně. Ale tímto rozhovorem mi Till nasadil brouka do hlavy. Na jednu stranu jsem se pokoušela uklidňovat, že to Richard určitě dodržel, ale na druhou stranu jsem měla dost silné pochyby.