Pouto dvou andělů.

Kapitola 22.

Už to byly dva dny, co je Daisy v bezvědomí a pomalu umírá. Pořád u ní někdo byl a nejvíc Michael. Když mu někdo nabídl, že Daisy pohlídá a pokud se něco změní řeknou mu, pokaždé omítl. I když se snažil být pořád vzhůru, někdy se mu to nepovedlo a on vedle ní usnul. S každou hodinou se mu zdála bledší a na sobě měla už jen jednu runu. Byla to runa díky, které mohla vidět Michaela. Dva propletené kruhy uvnitř třetího kruhu. Všichni se modlili, aby jí ta runa zůstala na stejném místě.

Pohřeb Roberta a Marysy proběhne zítra v Idrysu. Michael na něj nechtěl jít, ale oni byli jeho známí, takže by bylo slušné se zúčastnit. I když je neměl moc v lásce.

Na ošetřovnu přišla Isabella. Beze slova si sedla vedle Daisy a pozorovala ji. Michael se podíval na Isabellu a zhluboka se nadechl.

„Nemusíš nic říkat Michaeli." Zastavila ho.

„Ale já musím Iz. Je mi líto, co se stalo tvým rodičům, a ještě víc mě mrzí, že to byla i moje chyba." Isabella vzala Daisynu ruku.

„Nemůžete za to, že jste se narodili s Poutem. Ze začátku jsem vám to vyčítala, ale teď mi došlo, že byla hloupost si to myslet." Isabella se poprvé podívala Michaelovi do očí. Její byly opuchlé a červené od pláče stejně jako jeho.

„Nevíš, jak jí pomoct?" Zeptala se ho, aby změnila téma. Michael smutně zakroutil hlavou.

„Ne. Deremiáš řekl, že si musí poradit sama. Jestli se probudí je možné, že nás bude všechny nenávidět a řekl bych, že mě nejvíc. Kdo ví, co udělá démon s její duší."

„Jestli ano, tak co s ní pak bude? Budeme ji držet přivázanou v jednom pokoji, kde nebude nic, proto aby nezabila sebe nebo někoho jiného?"

„Nevím Izzy. Já ji zabít nedokážu a pochybuji, že by to dokázal kdokoli z Institutu." Isabella pustila Daisy a položila ruku Michaelovi na rameno.

„Něco vymyslíme." Řekla a snažila se upřímně usmát. I přes to, že jí umřeli rodiče se mu snažila dát naději.

Michael jako první od ní odvrátil pohled a znovu pozoroval Daisy. „Možná by pomohl nebeský oheň." Přemýšlel nahlas. Isabella sebou trhla a hned mu jeho myšlenku vyvrátila.

„Jestli přivoláš Raziela umřeš. Víš přece, že kdyby neměl Simon Kainovo znamení Raziel by ho zabil. Na tohle rovnou zapomeň." Michael si smutně odfrkl a dál Daisy pozoroval.

Krvácení z hrudi už naštěstí úplně zastavili, ale byla pořád hodně slabá. Magnus k ní chodil třikrát denně aby zkontroloval její stav.

„Když tu byl ráno Magnus řekl, že je skoro na pokraji smrti. Řekl, že jestli nepomůže anděl Raziel nebo jiný zázrak, tak do večera umře." Isabella nevěděla co má říct. Nechtěla, aby Daisy umřela, ale nemohla Michaela nechat umřít tím, že přivolá anděla. Nemohla ani říct, že se to určitě zlepší, když oba věděli, jak nemožné se to zrovna teď zdá.

„Michaeli je mi to hrozně líto." I když Isabella probrečela už celé hodiny nemohla zastavit slzy. Ne když viděla, jak Michaelovy stékají po tvářích taky a dopadají na Daisynu ruku.

„Co když umře? Co se se mnou stane? Nedokážu si představit tu bolest."

Isabella se zvedla se židle a přešla k němu. Nečekala na jeho svolení a pevně ho objala. „Michaeli neboj. Věřím Daisy a říkám ti jako její přítelkyně, že to zvládne. Je lovec stínů a ti se nevzdávají." Ani jeden pak nic neřekl a jen se drželi a brečeli tomu druhému na rameni.

-

Clary a Jace byli pořád u Vall v pokoji. Nechtěli, aby šla na ošetřovnu a viděla vyhublou Daisy, a tak se drželi u ní. Nebylo dne, aby nebrečela. Spíš byl zázrak, když nebrečela, a to se stávalo jenom výjimečně. Bohužel z toho breku Vall bolela hlava a taky už zvracela což ji nijak po fyzické stránce nepřidalo.