Pouto dvou andělů.

Kapitola 12.

Daisy si na sebe oblékla bojovou zbroj a nasadila pás do, kterého si pak dala dýku po své mamince. Dlouho se prohlížela v zrcadla a ptala se sama sebe, jestli je to opravdu ona. Teď už si všimla rozdílů mezi ní a Palmerovými. Nebylo to jen barvou vlasů, ale hlavně její obličej se nepodobal ani jednomu z nich.

Překvapovalo ji, jak bojové oblečení lovců stínů. Všechno kožené a těžké. Když už bylo něco lehčí váhy stejně to bylo koženkové. Připadala si jako motorkářka, která poslouchá tvrdý rock.

Někdo zaklepal na dveře. „Daisy jsi tam ještě?"

„Ano." Daisy se otočila k zrcadlu zády. Do pokoje vešel Michael, také zcela vyzbrojený. V ruce nesl tlustou knihu.

„Přišel jsem ti nanést runy, které se ti budou hodit a ..." Michael se konečně podíval na Daisy. Byl ohromený. Vypadala, jako kdyby byla zbroj navržená přesně na její postavu. V černé vypadala tak svá. Michael si byl jistý, že se narodila přesně proto, aby se stala lovce stínů.

Daisy k němu přišla blíž a zamávala mu rukou před obličejem. „Michaeli? Halo? Jsi tu?"

„Jo, jo ... promiň." Daisy se zasmála a pozorovala, jak se Michael snaží zamaskovat to, že na ni zírá.

„Tady jsou všechny runy, co známe. Časem by ses je měla naučit, ale teď si naneseš jen ty potřebné pro boj s démony."

„A to jsou jaké?" Daisy vzala knihu a položila jí na postel. Začala jí listovat a prohlížet si runy. Kniha byla úplně stejná jako ta o, které se jí před několika dny zdálo. To bylo ještě když žila s Palmerovými.

„Třeba síla, rychlost, odvaha v boji a u tebe hlavně výdrž."

„Proč zrovna u mě?" Daisy zvedla hlavu od knihy a podívala se na Michaela.

„Nejsi ještě tak dobrá jako my. A nechci nic riskovat, máma pořád říká, že máme zůstat tady, aby se nám nic nestalo." Daisy Michaela bodla loktem do hrudi a on se začal smát.

„Promiň. Vím, že jsi silnější, než vypadáš, ale nech si ode mě poradit." Daisy se od něho odvrátila a dál si prohlížela runy. Bylo pro ni až fascinující, kolik jich existuje.

„Co vlastně znamená to slovo ... nefilim?" Michael si sedl na postel a Daisy udělala to samé. Něco jí říkalo, že bude ještě chvilku trvat, než odejdou z jejího pokoje.

„No, jinak se to dá taky říct jako děti anděla. V krvi máme i andělskou krev, proto zabíjíme démony. Víš, před několika lety přivolali lidé anděla Raziela. On pak naplnil pohár svou krví a ty, co se z něho napili, se stali na půl lidmi a na půl anděli neboli lovci stínů. Raziel dal pak lidem nástroje smrti. Meč, pohár a zrcadlo. Tyto tři předměty potřebuješ k přivolání anděla a také k tomu, abys zničila celý svět stínů. Takže nefilim je zkráceně lovec stínů."

Daisy si chvíli srovnávala nové informace v hlavě a pak ze sebe konečně vydala slova. „Aha. Je na světě hodně lovců stínů?"

„Byla nás spousta, ale po tom, co se stalo nás už tolik není. Dříve většina byla v Idrisu, ale teď je to složitější." Daisy na něho upřela tázavý pohled. Michael hned pochopil proč.

„Idrys je město v Alicante, to je země pro lovce stínů a čaroděje, vlkodlaky, upíry, víly bohužel i pro démony. Ale Idrys je jenom pro lovce stínů." Oba se na sebe pak mlčky dívali. Daisy na chvíli znovu zapřemýšlela a všimla si, že Michael nemá blonďaté ani zrzavé vlasy, jako jeho rodiče. Místo toho je má černé. Daisy, ale stejně na první pohled zaujmou vždycky jeho oči. Byli zlaté. Daisy to připomínalo západ slunce. V jeho očích viděla něco, co nikdy. Klid, mír a ochranu. Michael přerušil ticho. Asi ho už nebavilo, jak na něho Daisy pořád zírala.