Pouto dvou andělů.

Kapitola 21.

Michael si připadala jako v prázdnotě. Necítil nic. Ani bolest, ani chlad, strach nebo cokoli jiného. Viděl jen tmu a prázdnotu. Když udělal jeden krok, bylo to, jako by chodil normálně po zemi, ale nic neviděl.

„Michaeli." Slyšel Daisy říct jeho jméno. „Michaeli." Znovu. I když se kolem sebe rozhlížel, nikde ji neviděl. „Michaeli prosím, musíš se probudit. Potřebuji, aby ses probudil."

Najednou tma kolem něho zmizela. Před ním se rýsovaly dvě postavy. Nejdřív je viděl rozmazaně. Když ale zamrkal, zrak se mu srovnal. Vedle něho seděla Clary a za ní hned stál Jace.

„Mami, tati." Zašeptal. Oba se na něho podívali. Clary měla mokré tváře a když zjistila, že ji Michael pozoruje byly ještě o něco mokřejší.

„Michaeli." Řekla a hned ho co nejpevněji objala. Když ho po dlouhé době pustila, už ho držel v sevření Jace.

„Ty si nám dal." Když už konečně Michaelovi nehrozilo umačkání zjistil, že i Jace má červené opuchlé oči. Nikdy neviděl otce plakat. Michael se, ale zarazil.

„Ten démon." Chystal se zvednout z postele, Clary ho však zastavila. V obličeji měla výraz lítosti.

„Daisy. Kde je?" Naléhal. Oba od něho odvrátili pohled a mlčeli. „Kde je Daisy?!" Skoro už křičel. Nemělo cenu se ptát, žádné odpovědi se mu totiž nedostalo. Odstrčil deku a zvedl se z postele. Když se ho Jace snažil zastavil, odstrčil ho.

„Ne, Michaeli." Varovali ho. Nemusel udělat ani pět kroků, aby zjistil, proč jeho rodiče mlčeli. Daisy ležela na protější posteli a vůbec se nehýbala. Měla úplně bledou tvář, podlité oči a fialové rty.

„Daisy." Vydal ze sebe. Měla obvázaný celý hrudník. Odvazy byly už rudé od její krve, ale naštěstí se skvrna nezvětšovala. To by totiž znamenalo, že krvácení nezastavili. Noční košili už určitě spálili, protože byla od její i démoní krve. Michael se cítil, jako kdyby se mu všechny kosti v těle rozpustily. Dopadl za zem a pořád se díval na Daisyno bezvládně ležící tělo. Cítil na prsou bolest. Začaly ho pálit oči a pak už cítil jen slzy. Někdo k němu přišel a zvedl ho na nohy. Byl to Jace a snažil se ho dostat pryč z ošetřovny. Michael se nebránil. Nedokázal by se ani sám od sebe zvednout. Jace mu pomohl do jeho pokoje, kde ho posadil na postel a sám si vedle něho sedl.

„Přežije?" Zeptal se Michael rovnou. Nechybělo moc a už by mohl dostat záchvat breku.

„Magnus dělá všechno, proto aby jí pomohl. Problém je v tom, že nic nezabírá a ztratila hodně krve."

„Takže, jestli jí Magnus nevyléčí, umře?" Zastavil ho Michael. Jace jen smutně přikývl.

Michaelovi se začalo klepat celé tělo. Ještě nevěděl, jaké to je ztratit někoho blízkého, a tak pořád brečel, aniž by to dokázal ovlivnit.

„Je slabá, cítím to." Zašeptal. „Runa, kterou mi Deremiáš nanesl na ruku ... Cítím, jak pulzuje. Cítím bolest, která čím dál víc roste. Tati, jestli Daisy umře nevím, zda to zvládnu." Vysvětlil.

Jace chytl svého syna za rameno a podíval se mu do očí. „Michaeli, Daisy by chtěla, abys žil normální život."

„Tati já ale nemám normální život. Nikdy ho nebudu mít. Bude to jako kdybys ty přišel o Aleca, nebo máma o Simona, nebo ty o mámu. Nepůjde zapomenout, nebo dokonce se s tím srovnat." Michael stiskl ruce do pěstí a pak je zase uvolnil. Takhle to ještě dvakrát zopakoval.

„Ten démon je mrtví?" Jace přikývl. Michael se zvedl z postele a chystal se odejít když, ale chytl kliku zastavil se. „Stalo se ještě něco jiného. Že ano?" Otočil se.