Pouto dvou andělů.

Kapitola 24.

Bylo ráno kolem páté a Clary už nemohla vydržet v posteli. Napadlo jí, že se půjde kouknout na Daisy i přes to, že tam místo ní může být Thánatos. Když vešla na ošetřovnu, byla tam ještě trochu tma. Až na její kroky se neozýval žádný zvuk. Došla k Daisyně posteli a pozorovala ji. Obvaz na noze byl rudý, ale krvácení zastavil. Předchozí den nechtěli ani rány zašít, protože měli vztek. Clary si vzala ze stolu nedaleko postele dva čisté obvazy a nůžky. Opatrně zakrvácené obvazy rozstříhala a sundala. Všechna krev už byla zaschlá, a proto si ještě došla namočit jeden látkový kapesník. Daisy měla pořád zavřené oči, tak se Clary moc nebála jí nohu umýt. Když se už chystala nohu zase obvázat, zaskřípaly dveře. Do místnosti vešel Alec, což Clary dost překvapilo.

„Co tady děláš?" Zeptala se ho.

„To bych se mohl ptát taky." Odpověděl jí a zastavil se před postelí. „Potřeboval jsem vědět, jestli vykrvácela nebo ne." Vysvětlil a prohlížel si Daisynu nohu. Clary místo toho, aby něco řekla, začala nohu obvazy zavazovat.

„Nechci abyste si všichni mysleli, že jí chci zabít. Jen jsem ztratil trpělivost." Když si Alec všiml, že ho Clary téměř nevnímá stoupl si naproti ní. Pořád se dívala jinam než na něho.

„Clary mrzí mě to." Omluvil se.

Daisy už měla nohu zavázanou a Clary staré obvazy už vyhodila. Pak si sedla na židli a čekala. Vypadala jako by se chystala něco říct, ale čeká na správnou příležitost.
„Vážně Clary..."

„Mlč." Zastavila ho. „Chápu, Thánatos tě naštval a chtěl jsi ho zabít. To já chci taky, ale nedokážu zabít Daisy." V Claryných očích bylo zklamání.

„Myslíš si, že já ji dokážu zabít? Už jen kvůli zákonu ne."

„Ty teď vážně myslíš na zákon?!" Vyčetla mu Clary. Zvedla se ze židle a podívala Alecovi přímo do očí. „Kdybys řekl, že bys jí nikdy nezabil, protože ji máš rád možná bych ti i odpustila, že jsi ji postřelil. Ale ty řekneš ‚Nemůžu ji zabít kvůli zákonu'. Styď se Alecu." Vypadalo to, jako kdyby mu Clary chtěla jednu natáhnout. A taky by to nejspíš udělala nebýt toho, že se Daisy pohnula.

Položila ruku na její a Alecovu. Oba se na sebe nechápavě podívali.

„Daisy?" Řekli najednou.

„Nevčtej e si o." Zamumlala.

„Co?" Nechápal Alec.

„Nevyčítejte si to." Zašeptala. Pak otevřela oči, ale v obličeji neměla ten milý úsměv, ne ďábelský a zlomyslný jako před tím. Na chvíli jako kdyby všechno, co se před tím stalo, byl sen. Jenomže než stihli Alec s Clary něco dalšího říct, ten milý a šťastný úsměv vyměnil znovu ten zlomyslný. Byl to přímo ďábelský.

„Přišel jsi mě znovu postřelit?" Zeptal se Thánatos.

-

‚Ne! Proč? Proč jenom na tak krátkou chvilku' Daisy se snažila kopat kolem sebe, ale už znovu neovládala své tělo. Na okamžik se jí to podařilo. Byla ráda, že alespoň ten kratičký moment. Od minulého dne ve svém boji pokročila a nehodlala se vzdát.

-

Alec se zhnusil a okamžitě setřást Daisynu ruku. „Jestli budeš pořád provokovat a využívat toho, že máme Daisy rádi, tak..."

„Co?" Zajímalo Thánatose.

„Tak ti vyříznu jazyk."

„Ha, to chci vidět. Nedokážeš to." Thánatos se začal škodolibě smát.