Pouto dvou andělů.

Kapitola 17.

Daisy se objevila v knihovně. Měla mžitky před očima, tak párkrát zamrkala.

„U anděla Daisy!" Řekl známý hlas a Daisy už držel někdo v objetí.

„Izzy?"

„Kde jsi sakra byla? Jsem strachy bez sebe. Kde je Michael? Co jste si oba mysleli?" Daisy se od ní odtáhla.

„Izzy zpomal. Za prvé jsme byli v Idrysu a za druhé mě nech, ať si zabalím." Isabella se na ni dívala se zaskočením.

„Snad vybalím, ne?" Ptala se Isabella.

„Ne. Odcházím." Daisy znovu začala plakat. Isabella vzala její obličej do svých dlaní a otřela jí pár slz.

„Co se stalo?" Zeptala se laskavým hlasem. Její velké oči se na Daisy dívali s otázkou v očích.

„Zeptej se Clary nebo Michaela, Jace. Můžeš všech, jestli chceš." Daisy odstrčila její ruce a běžela z knihovny do svého pokoje. Iz, Alec, Simon i Magnus se na sebe jen nechápavě dívali.

-

Daisy si sundala batoh ze zad, rozepla a celý ho vysypala na postel. Pak šla k šatníku a vzala si čisté oblečení. Troje kalhoty a asi šest triček plus spodní prádlo. Pořád se jí do očí hrnuly slzy. S každým mrknutím se jedna dostala ven a buď dopadla na její ruce, nebo stékala po tváři dál, dokud se nedostala k jejímu triku a nevsákly se do látky. Ještě si vzala z nočního stolku telefon se sluchátky a svůj deník. Pak si z krku sundala řetízek, který jí dal Michael a položila ho na stolek. Anděla si nechala na krku, protože nebyl od Michaela, ale od její nevlastní matky. Zkontrolovala si, že má stélu a na záda si zase dala batoh. Rozhlédla se po pokoji. I za těch jen málo dní se tu zabydlela. Bylo to až neuvěřitelné. Jako kdyby sem patřila už od narození. Nechtěla ztrácet čas. Vyšla z pokoje a dveře nechala do kořán otevřené. Stejně se už snad zpátky nevrátí.

Daisy nešla hned ven, ale ještě šla do zbrojnice. Když už držela kliku a chystala se otevřít slyšela, jak někdo vyšel z knihovny a běží do schodů. Strnula a ani se nepohnula.

Když usoudila, že je vše v pořádku vešla do zbrojnice. Vzala si asi dvacet vrhacích nožů a dala je do svého pásu, ve kterém už měla dýku Peige a stélu. Vyšla ze zbrojnice a tentokrát už odešla i z Intitutu.

-

Když Michael otevřel oči viděl, jak všichni až na Clary, Jace a Daisy seděli u stolu v knihovně.

„Michaeli?" Zvedl se Simon a šel k němu. „Co se stalo v Idrysu? Daisy vypadala hrozně."

Zvedl se i zbytek lovců a čekali až Michael odpoví. Vall k němu beze slova přiběhla a pevně ho objala.

„Matka nechce abychom byli s Daisy spolu." Michael Vall od sebe odtrhl a o krok od ní odstoupil. Vall se na něho dívala nechápavě, a ještě k tomu s mokrýma očima.

Isabella šla blíž k němu také s mokrou tváří a udiveným výraze. „To je hloupost. Tohle by nikdy neudělala, ne po tom, co si zažila s Jacem."

„Řekla 'Bylo by lepší, kdybyste od sebe byli oddělení.'"

„A co na to řekl Jace?" Zajímalo Aleca.

„Snažil se matku uklidnit a přesvědčit, že to, co řekne, tak toho pak bude litovat."

„Michaeli musel jsi Daisy něco říct i ty, protože říkala, ať se zeptáme i tebe, co se stalo." Spustila Izzy.

„Řekl jsem, že si přidělává ještě větší bolest ona sama, když mě opouští. U anděla já jsem vůl."

„Máš pravdu." Souhlasil Magnus.