Pouto dvou andělů.

Kapitola 25

Všichni seděli v knihovně, jako vždycky když něco řešili. Alec s Magnusem jim řekli jen, jak je to důležité a že se to týká Daisy. Alec jim všem pak řekl, co se stalo, když byl na ošetřovně on s Thánatosem v Daisyně těle. To, jak se přestal kontrolovat. Jak začal Thánatose škrtit, a přitom škrtil i Daisy a taky to, jak se Daisy vrátila k sobě. Pak se slova ujal Magnus. Nikoho z nich nepotěšilo, že by Daisy měla zase umírat. Michael začal jako první proti nápadu protestovat.

„Na to zapomeňte. Už několikrát málem umřela a teď chcete, aby umírala znovu? Jste normální?"

„Ne, nejsem Michaeli." Odpověděl Magnus a ušklíbl se na něho. „Ale docela rád bych z Daisy dostal tu potvoru a poslal ji zpět do démoní dimenze, když dovolíš." Ostatní upíraly pohledy do stolu. Nikomu se zrovna moc nelíbilo to, jak pořád Daisy umírala, ale pokud ji měli zachránit byla to jediná možnost.

„Je tady i riziko, že už doopravdy umře?" Zeptal se Jace. Jeho vždy krásná tvář teď působila tak ustaraně, unaveně a zoufale.

„Vždycky je šance, že se něco pokazí. Má kouzla prostě nejsou vždy stoprocentní a platí to obzvlášť u takových to. Ale to už víte, tedy alespoň jsem si myslel, že ano. Neznáte mě dva dny. Taky neslibuji, že to zabere. Thánatosova duše může poznat, že se jedná o podvod a místo něho opustí tělo Daisy. Doslova jí vyhodí z jejího vlastního těla, když dostane možnost. Takže se rozhodněte teď, když jsem vám řekl i rizika." Když už Magnus nic neřekl zavládlo v knihovně hrobové ticho. Všichni se pozorovali a čekali až někdo něco řekne.

Místo slov, ale Michael zanadával, chytl si předloktí a pak se podíval na Aleca.

„Je možné, aby se už Daisy vyléčila sama od tebe?" Alec nic neodpověděl, protože odpověď sám neznal.

„Co se děje Michaeli?" Zeptala se Clary. Michael se postavil a ukázal všem ruku. Byla pořezaná na hodně místech předloktí a ze všech ran tekla krev. Bylo jí tolik až začala Michaelovi stékat po ruce a dopadat na zem.

Jace hned bleskově vstal a vyběhl z knihovny. Ostatní na nic nečekali a běželi za ním. Na chodbě je, ale zarazilo to, kam šel. Tréninková místnost. Dávalo to smysl, protože, kde jinde by Thánatos našel zbraň, se kterou by se pořezal.

„Zůstaňte prosím tady." Michael se podíval na matku, Isabellu a Vall. Věděl, co je Thánatos schopný udělat a také věděl, že ony to snášejí hůř než Alec se Simonem a Magnusem. Bez námitek, na něho všechny tři kývli a on šel s ostatními za Jacem. Když byli u dveří a viděli, jak je před nimi Jace, zpomalili.

„Proč jsi ještě tady?" Zeptal se šeptem Simon.

„Začal po mně házet dýky, jen co jsem otevřel dveře. Využívá Daisyných schopností k tomu, aby nás všechny zabil. Musíme něco udělat. Třeba bychom mohli Daisy ‚zabít' když jsme tu jen my. I když se my tenhle nápad vůbec nezamlouvá." Navrhl Jace.

Michael znovu zkontroloval svou ruku. Pořád z ní tekla krev. Proto si sundal tričko, roztrhl ho a zavázal si ruku. Látka hned byla nasáklá krví, ale alespoň nevykrvácí tak rychle.

„Jaký je tedy plán?"

„Musí se alespoň jeden k ní dostat, aby jí mohl vzít nože a nějak jí znehybnit. Pak jí budeme muset ublížit natolik, aby Thánatos zmizel z jejího těla. Bude potřeba Magnusovi magie, aby doopravdy neumřela a taky bude potřebovat runy na vyléčení."

Michael na nic nečekal a z kapsy kalhot vytáhl stélu.

„Nosím jí u sebe od chvíle, kdy se probudila." Stéla nebyla jeho, ale Daisy. Nikdo nechápal, proč u sebe nosí zrovna její stélu, ale na nic se ho neptali.