IN LOVE WITH VILLAIN (shigadeku) [1]

(3) Pomůžu ti...

DEKU'S POV

,,Nevím." Pokrčil rameny. Cože? Jak jako neví? Takže je tady celá liga co neví co se bude dít, Shigaraki co neví a já kterej nemá absolutní ponětí co se mnou bude. Lepší den si opravdu představit neumím. Mám ale ještě pár dalších otázek.

,,Zabiješ mě?" Zeptal jsem se nejistě.
,,Možná." Pokrčil zase rameny. Aha, koukám, že to má vážně perfektně vymyšlený.
,,Co ode mě chceš?" Podíval jsem se na něj zoufale, viděl jsem ty červené oči upírající pohled do země, jeho krásné světle modré vlasy a kapuci od mikiny co si stále nesundal.
,,Já od tebe? To ty jsi ten co skočil za vrahem do neznámého portálu, vždyť já tě prakticky ani neunesl, ty jsi mě pronásledoval." Konstatoval trochu rozrušeně.
,,Chápu, taky nevím proč jsem to udělal, moje tělo jednalo samo." Povzdechl jsem si. Proč mu to vlastně říkám? ,,Takže jsi logicky využil situace, mám málo šancí se ubránit, nevím ani kde jsem a vy mě můžete jednoduše zabít nebo se mnou vydírat U.A. a All Mighta." Zavřel jsem oči a uvědomil si jakou kravinu jsem právě řekl. Vždyť já mu dal prakticky návrhy na to co se mnou udělat! Ahhh já jsem fakt idiot!

SHIGARAKI'S POV

Zajímalo by mě, jestli mi tohle chtěl říct a nebo omylem vypustil ze stresu své myšlenky, pochybuju totiž, že by byl tak blbý a sám mi řekl několik skvělých nápadů jak ho využít. Připadal mi ale už o mnoho klidnější než na začátku, není se čemu divit, zažil toho už se záporákama hodně, začalo to útokem na USJ, pak Stain, krásný pokec se mnou a ještě vše završil tréninkový camp, ten už musí být na záporáky a stresové situace docela zvyklý, proto je 1-A tak silná, netrvá jim tak dlouho pochopit situaci a zaútočit, nemají strach jako poprvé v USJ, ale to nevadí, alespoň je to větší zábava.

Podíval jsem se zase na svojí nohu. Mohl bych si to obvázat, pokud chci v rámci možností byť jen trochu chodit.
,,Počkej tady a o nic se nepokoušej, snad si dokážeš dát dohromady, že by to nemělo cenu, já se hned vrátím." Řekl jsem a začal se zvedat. Hned po jednom kroku jsem ale zjistil, že moje noha má jiný názor a odmítá chodit, prásknul jsem sebou na zem a chytil se za bolavé lýtko. ,,Kurva!" Zanadával jsem. kdybych toho debila už nezabil tak ho zabiju! Kretén jeden, on si prostě před smrtí musel udělat ještě radost, ale kdyby alespoň ruka, to bych mohl chodit, ne noha ty vole!

Izuku se ke mně přihnal a chytil mě za rameno.
,,V pořádku?" Zeptal se starostlivě. ,,Asi bys neměl chodit, ta noha nevypadá dobře." Jako vážně? Prostě typický hrdina.
,,Nedělej že máš o mě snad strach." Odbyl jsem ho naštvaně a škubl rukou abych ho že sebe setřásl. Nesnáším když na mě někdo šmatá, musím ale uznat že u něj mi to vlastně nevadilo, byl to spíš reflex.

Nervózně začal máchat rukama okolo sebe a u toho něco mlít.
,,Ne! Promiň! Já... Ne! Ehm..." Prostě ty největší hovadiny. Neříkej že se o mě fakt tak bál a nebo se naopak tak moc bojí mě, že je nervózní a mele kraviny.

Protočil jsem nad tím očima.
,,No ty vole." Povzdechnul jsem si.
,,Promiň..." Zašeptal s provinilým pohledem do země když se konečně uklidnil.
,,Kam jsi chtěl jít? Pomůžu ti." Dodal ještě a opět potichu. Tomu jsem se opravdu udivil. Chápu, že je to hrdina a má všem pomáhat, ale nikdo mi nenamluví, že mají v popisu práce pomáhat i záporákům. Nakonec jsem se nad tím usmál. Tohle může být sranda.

,,Fajn, když mi teda tak moc chceš pomoct, chtěl jsem jít ke Kurogirimu pro lékárničku, právě kvůli tý noze, ale můžeš tam zajít ty." Na to jen naprázdno polkl.

,,Dobře." Prohlásil rozhodně a vydal se pryč. Počkat, cože? Ten kluk je fakt divnej. Má něco v plánu nebo tam opravdu jde? Já se teda mezitím vyškrábal na postel a s nataženou nohou si sednul.