IN LOVE WITH VILLAIN (shigadeku) [1]

(13) Jen sklenka...

DEKU'S POV

Po škole jsem si hned vzpomněl na to číslo co mi dal. Vytáhl jsem mobil a našel kontakty. Najednou bum! O něco jsem zakopnul a už jsem byl rozpláclý na zemi. Sakra.

,,Deku, jsi v pořádku?" Ozvala se Uraraka, která to nejspíš viděla.
,,Jo, v poho-" Všimnul jsem si rozbitého displeje. ,,Ne! Ne! Ne!" Začal jsem vyšilovat. To se může stát jenom mě!
,,Nejsi?! Co tě bolí? Co ti je?" Ptala se hned starostlivě.
,,Ne, promiň, já jsem v pohodě, ale můj mobil ne." Zkoušel jsem ho zapnout, ale nic. Nefungoval!
,,Uf, ještě že tak, už jsem se bála. Můžeme ho zanést do opravny." Usmála se.

S povzdechnutím jsem se zvednul a vyrazil s Urarakou do opravny. Není to moc daleko, ale nevím, jak dlouho to zabere. Pokud to bude trvat moc dlouho, zavolám si od někoho jiného, ale spíš se zeptám někoho náhodně než spolužáků, kdyby začli mít někdy podezření, nechci ať si to číslo dohledájí a zavolají na něj. To by byl malér.

Došli jsme tedy na místo, zabralo nám to tak půl hodiny. Řekl jsem jim co se stalo a jako odpověď se mi dostalo, že to bude chtít nový.

Půjčil jsem si mobil od Uraraky a zavolal mámě, musím to s ní probrat. Promiň Shigaraki, ale tohle potřebuje vyřešit jako první.

Dozvěděl jsem se o záruce, kterou prý mám, ale musím si pro ten papír zajít domů, stačilo by nadiktovat jenom nějaký číslo, ale máma je v práci, ta to udělat nemůže, hold se jede domů.

Uraraku už jsem nechal ať jde taky domů, tohle bude na dlouho.

Byla to prostě klasická cesta, jen s tím rozdílem že mi bez telefonu připadala tak dvakrát delší. Za prvé nemohl jsem na něm být jako obvykle, a za druhé pořád jsem myslel na to jak mi chybí a jak mi je líto, že jen tak přijdu o celý den co bych býval strávil s ním. Ach jo.

SHIGARAKI'S POV

Kurva! Midoriya se celý den neozval! To je jako naštvanej nebo co?! Já vím, že jsme se většinou neviděli každý den, ale stejně! Teď už je to jiné! Myslel jsem, že když mu dám svoje číslo alespoň napíše! A on nic!

Jsem pěkně nasranej. Rozhodl jsem se, že se půjdu projít a možná někam zajdu. Už mě nebaví jen sedět a čerstvý vzduch mi jen pomůže, ne ten puch co je u nás.

DEKU'S POV

Celý mi to zabralo hromadu času, než jsem dojel domů, našel papír, vrátil se zpátky, vyřešil to s nima a upravil si nový mobil byla už tma. Tak tohle mi zrovna nevyšlo.

Sedl jsem si na nejbližší lavičku a konečně vytáhl papírek s číslem. Uložil jsem si ho a začal volat. Snad nespí. Počkat, určitě nespí, pochybuju že by si šel lehnout kolem osmý.

Nic se nedělo, ozývalo se jen vytáčení hovoru. Co se děje? Že by mi omylem napsal špatné číslo? To asi ne. Já myslel, že počítá s tím, že zavolám. Možná že když jsem se celý den neozval, tak se naštval. Co teď?

SHIGARAKI'S POV

Ztěžka jsem otevřel oči. Nemám ani ponětí kolik je. Kde to vůbec jsem? Hlava se mi šíleně motala a viděl jsem rozmazaně. Kurva. Tohle není dobrý.

DEKU'S POV

Zkoušel jsem to alespoň osmkrát, ale nic. Hovor vyzváněl, jenže nikdo to nebral. Snad se mu nic nestalo.

Telefon mi zničeho nic začal zvonit. Byl to... On! Konečně!
,,Nazdaaar!" Pozdravil poněkud zvláštně. Co mu je?
,,Ahoj, moc se omlouvám, že jsem nezavolal dřív, ale spa-" Začal jsem vysvětlovat ale on mě přerušil.
,,Nech toho, vždyť je to jeeeedno. Přijď za mnou." Řekl svůdně a zavěsil.