IN LOVE WITH VILLAIN (shigadeku) [1]

(21) Poslední...

SHIGARAKI'S POV

Seděl jsem svázaný na židli. Nic jiného jsem dělat nemohl. Zatím jsme pořád byli na policejní stanici, stejně je mi jasné, že jak mile dořeší to nejdůležitější, pošlou mě do Tartarusu a na zbytek se zeptají až tam.

Pozoroval jsem všechny okolo. Několik policistů, všichni připraveni mě spacifikovat kdybych se o cokoliv pokusil. Jsem si jistý, že jsou tu i pro hrdinové, ale nejspíš za tím sklem přes které já nevidím, asi je jednostranné, nevím ani kdo by tam mohl být, ty co byli u Hassaikai asi těžko, takže někdo náhodně.

Možná, že to byla pitomost, ale přišla mi to jako správná věc. Jediný důvod mého žití byl momentálně Izuku a já se prostě nemohl dál dívat na ten smutek a zklamání v jeho očích. Byl zklamaný ze mě, z toho jaký jsem člověk, z toho co jsem provedl a provést chtěl, takhle jsem ho prostě vidět nemohl.

Nelituji toho, mého rozhodnutí i té každé chvilky s ním. Ony jsou to štěstí na které budu vzpomínat. Všechny ty chviličky s mým milovaným. Dobré i špatné, ten pocit kdy je u mě, za to stojí.

Dveře se otevřely, nechtěl se mi ani zvedat pohled, ale nakonec jsem se přemohl. Stál tam... All Might! Ta svině má tu drzost přijít až sem aby se mi vysmál?! Hned se mi začala vařit krev a cítil jsem jak sebou moje tělo začalo cukat. Stačí jen abych ho viděl a chci ho zabít! Jenže nemůžu!

,,Tomura Shigaraki, hm? Nevěřil jsem tomu dokud jsem to neviděl. Někdo jako ty se nechal tak snadno chytit?" Zeptal se a posadil na židli naproti.
,,Ty zkurvenej sráči! Přišel ses mi vysmívat?! Ptejte se na co chcete, ale já chci odpovídat jen jednomu člověku. Izuku Midoriyovi." Usmál jsem se.
,,Midoriyovi? Proč zrovna on?" Zeptal se podezíravě, ale já mlčel, jen jsem ho propaloval nenávistným pohledem. Chvíli tam jen seděl a pohled mi oplácel.

,,Znal jsi svou babičku?" Zeptal se nakonec.
,,Myslíš tu kterou jsem zabil já nebo tu kterou zabil můj mistr?" Usmál jsem se. Nikdy bych tak o své rodině nemluvil, ale teď se to hodilo.

Neodpověděl, jen se zvednul a odešel. Vidíš že se taky necháš nasrat ty kokote.

No nic, seděl jsem dál. Dál a dál, pořád jsem se jen utápěl ve svých myšlenkách. Hádám že proberou to co se teď stalo a pak promyslí co potom. Doufám, že vyhový mojí žádosti. Nebude to nápadné, zvládnu to zahrát, jen ho potřebuju ještě naposledy vidět.

DEKU'S POV

Po tom co jsem vše řekl policii se na stanici objevil i All Might. Snažil se mě uklidnit, ale i když jsem se pokoušel hrát to co nejlíp, nemohl jsem přestat úplně brečet, stejně mi občas unikl tlumený vzlyk. Myslel jsem jen na něj, vždyť už ho nejspíš nikdy neuvidím! A hlavně, tohle všechno dělá kvůli mě! Chce být lepším člověkem na což jsem ohromě pyšný, ale nechci o něj přijít. Moje mysl se nemůže rozhodnout jestli dělá dobře nebo ne.

Policie něco mluvila, ale já jsem neposlouchal, probral jsem se z myšlenek až když na mě promluvil All Might.
,,Midoriyo, co myslíš?" Zeptal se.
,,Ehm, já, omlouvám se, neposlouchal jsem." Řekl jsem nervózně.
,,Chceme se Shigarakiho zeptat na pár otázek a bylo by dobré kdyby spolupracoval, zatím neklade odpor a mělo by to tak zůstat pokud se ho budeš ptát ty, vyžádal si to." Vysvětlil policista. On mě chce ještě vidět, já jeho taky, musím to zahrát.
,,Samozřejmě, nevadí mi to, ale proč zrovna já?" Dělal jsem že nechápu.
,,To nevíme, jsi si jistý, že to tak chceš?" Zeptal se radši ještě.
,,Ano, vím, že mě chtěl zabít, ale když bude spolupracovat, získáme víc informací." Usmál jsem se trochu.
,,Dobrá, pojď za mnou, řeknu ti co dělat." Vydal se k odchodu. Zvednul jsem se ze židle a šel za ním.