IN LOVE WITH VILLAIN (shigadeku) [1]

(2) Nezabíjet...

SHIGARAKI'S POV

No konečně, to to tomu Kurogirimu teda trvalo než mě našel. Vyšel jsem z portálu a ze všech sil se snažil neskácet, už jsem byl vyčerpaný, jinými slovy bylo mi na chcípnutí.

Všichni co tam byli se na mě podívali a to konkrétně Kurogiri, Dabi, Toga a Spinner. Ignoroval jsem je a chtěl jsem dokulhat až na židly, ale za mnou se ozvala rána. Když jsem se otočil, byl jsem překvapený. Izuku ležel na zemi.

On opravdu skočil za mnou? Tak jako, to už mu taky hrabe, nebo co?

Už jsem si vážně potřeboval sednout a tak jsem to extra neřešil a dobelhal se až na barovou stoličku.

Sotva jsem si sednul vydal jsem úlevný oddech. Hodil jsem pohled na Midoriyu, který se stihnul zvednout na čtyři. Najednou vypadal jako by si uvědomil jakou kravinu udělal a odtáhl se až ke zdi. Nalepil se na ní a zrychleně dýchal. Je to pitomec, mohl by se taky někdy zamyslet než udělá nějakou blbost.

Neuniklo mi ani, že všichni byli připraveni k boji a vypadali poněkud překvapeně. Já se moc nedivím, přeci jenom, na základně kterou se snažíme dlouho skrývat se objeví snad nejotravnější žák 1-A a to rovnou za mými zády. Taky bych byl trochu zmatený a vlastně i teď trochu jsem.

Je to jeho chyba, že je to takový idiot a naservíroval se nám sem až pod nos, ale musím uznat, že vypadá roztomile když se bojí. Ještě se nám může hodit, ale teď na něj vůbec nemám náladu.

,,No Midoriyo, nečekal jsem, že se budeš chtít vidět až tak brzo." Usmál jsem se stejně, přišlo mi to vlastně docela vtipné. Mlčel a prohlížel si všechny v místnosti, už nevypadal tak vyděšeně, ačkoli mi bylo jasné že když je nás tu víc tak musí přímo umírat strachem, jen chtěl vypadat odvážně. Bylo vidět jak mu šrotuje v hlavě, nejspíš se snažil vymyslet na koho zaútočí první a co bude dělat pak. Z toho co o něm vím, musím uznat že je chytrý, otravně chytrý, všechno jenom kazí. Jak mohl takhle malý kluk porazit Musculara? Nebo Staina? Na sportovním festivalu mu vlastní quirk zlámal prsty, tak jak je možné, že s quirkem co mu ubližuje je schopný takových věcí?

S pohledem zabodnutým do něj jsem nad ním přemýšlel. Tělo mu začalo zářit a okolo šlehaly zelené blesky. Vlastně ani nevím co přesně je jeho quirk, ale je silový, to se mu asi musí líbit když je takový fanoušek All Mighta.

,,Izuku!" Zaječela Toga a už se k němu rozběhla s nožem v ruce.
,,Ne, Togo!" Řekl jsem rázně, načež se oba zarazili a podívali se na mě. Já se opřel zezadu lokty o bar a kouknul na všechny.

,,Nezabíjet." Řekl jsem s klidem a ucítil na sobě několik nechápavých pohledů. Vlastně ani nevím moc proč, ale zatím ho prostě mrtvého nechci. Izuku na mě hodil podezíravý pohled, nejspíš ho zajímá co s ním udělám a nebudu lhát, mě taky.

,,Tomuro! Proč?" Divila se Toga.
,,Protože. Nikdo na něj prostě ani nesáhne." Hodil jsem na Togu varovný pohled. Je mi jedno jak si obvykle hraje se svojí obětí, ale vím, že Izuku se jí líbí, to má smůlu, já jí nenechám aby mu ublížila.

Poraženě se stáhla, Dabi strčil ruce zase zpátky do kapes a opřel se zády o zeď, jak jinak. Izuku deaktivoval svojí schopnost a trochu se uklidnil.

Kývl jsem na Kurogiriho a prsty mu naznačil že chci dva panáky. Ten mi beze slova nalil dvě vodky a položil na pult za mnou.

Ztěžka jsem se zvedl a popadl skleničky do pravé ruky, tak abych je nevylil či nerozložil, vodkou plýtvat nechci. Otočil jsem se na vystrašeného Izuka, všichni mě pozorovali.

DEKU'S POV

Jen co se zvednul s dvěma panákama v ruce, hodil pohled zase na mě. Necítím se tady moc dobře a upřímně nevím jestli to že řekl ať mě nezabíjí je plus či mínus. Na jednu stranu, třeba mě zabít nechce, ale taky je to třeba proto, že mě chce mučit a nebo si to potěšení chce vychutnat on sám.

Proč mě moje tělo pořád neposlouchá?! Nebýt toho, mohl bych teď volat policii a všechno jim říct. To je ono! Mám mobil! Až se nebudou dívat tajně někomu napíšu.

,,Pojď za mnou." Řekl s úsměvem Shigaraki a začal se belhat pryč. Asi nemám zrovna na výběr a tak jsem poslechl, třeba až budem sami, můžu ho porazit a utéct.

Zamířil si to tedy k nějakým dveřím na pravo, když je otevíral, bylo vidět že se podpírá o kliku a přesto si ještě hlídal aby se ji držel pouze čtyřmi prsty. Všichni okolo tikali pohledem mezi ním a mnou. Možná nejsem jediný kdo nic nechápe, nejspíš má všechno jen on sám ve své hlavě.

Prošli jsme i okolo Dabiho, který se opíral o stěnu kousek od dveří. Byl tenkrát v campu, to on zapálil les. Měl zjizvené tělo, naživo jsme se ještě moc nesetkali, ale šel z něj strach. Pohled měl prázdný a bez zájmu, ale stejně mě s ním propaloval. Radši jsem trochu zrychlil a zadíval se do země.

Prošli jsme chodbou až k posledním dveřím na levo, otevřel je stejným způsobem jako ty poslední a prakticky skočil na postel naproti dveřím. Úlevně vydechl a položil jeden panák na noční stolek, druhý si nechal v ruce.

Já opatrně vstoupil za ním a začal si prohlížet pokoj, moc tam toho nebylo, prostě taková klasika, stůl, židle, skříň, postel a noční stolek. Chtěl jsem jít dál ale zastavilo mě když promluvil.

,,Zavři." Řekl s klidem, ale znělo to spíš jako by chtěl říct umři, z toho hlasů mi šel mráz po zádech, rychle jsem se otočil a zavřel dveře, zůstal jsem stát čelem ke dveřím, nechci se tam znovu podívat, právě jsem u největšího současného záporáka a nejspíš umřu. Upřímně, musím ale říct, že mi svým způsobem dodávala jeho přítomnost i pocit bezpečí, stejně se nechci otočit a vidět ho, vidět tu pravdu do jaké situace jsem se to dostal.

,,Posaď se." Řekl najednou za zvuku šustění prostěradla, které naznačovalo že se posadil a poklepal vedle sebe.

Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechnul, musím tomu čelit, zvládl jsem toho hodně, zvládnu i tohle, řekl jsem si na povzbuzenou a se sebejistým krokem vyrazil k němu. Všiml jsem si že už na obličeji nemá tu ruku. Celou dobu mě sledoval, dokud jsem se neposadil vedle něho. Trochu jsem ztuhnul, ale už jsem se nebál, smířil jsem se s tím.

,,Dej si, ten je pro tebe." Kývl hlavou směrem k panáku na stolečku. Bylo v něm něco průhledného, že by vodka? To je jedno, nebudu pít nic co mi dají, nejsem blázen, ještě mě otráví.
,,Neboj, nic v tom není, jenom vodka." Zasmál se trochu, ale působil čím dál tím víc nervózněji. Mám? Nemám? No tak dobře, třeba mě to zabije a budu to mít rychleji za sebou. Nejistě jsem tedy natáhl ruku až k malé skleničce a pomalu si ji vzal.

Zadíval jsem se na hladinu a s myšlenkou doufám že mi nelhal, jsem to do sebe kopnul. Fuj. Alkohol je hnus. Jak tohle vůbec může někdo pít. V krku mě začalo pálit a já nahodil dost kyselý výraz. Shigaraki mezitím do sebe vyklopil i svého, on vypadal ale naprosto v pohodě, nejspíš pije často. To je teda pěkně hnusný a lidskému tělu to taky nedělá zrovna dobře a hlavně já ani nejsem plnoletý, nemůžu pít, ale hádám, že zrovna jemu je to naprosto ukradený.

Aniž bych si čehokoliv všimnul, jeho ruka se objevila u mých. Trochu jsem se vyděsil a ucuknul.
,,Klid, chci jenom toho panáka." Řekl otráveně a vzal si mojí skleničku co jsem svíral ve všech deseti prstech ze zhora mezi palec a ukazováček. Dal ho s tím svým do sebe a položil vedle postele.

Nedá mi to, já se ho prostě musím zeptat.

,,Co se mnou uděláte?" Promluvil jsem konečně potichu.

~1307 slov~