IN LOVE WITH VILLAIN (shigadeku) [1]

(14) Dobré ráno...

SHIGARAKI'S POV

Vzbudil jsem se a bylo mi blbě. Hrozně blbě. Motala se mi bolavá hlava a celkově jsem se cítil mizerně. No ty vole, co se včera do prdele dělo?

Rozhlídnul jsem se v rámci možností okolo. Na zdech byly plakáty s All Mightem. Fuj. Kde to kurva jsem?! Očima jsem zabloudil ke dveřím, kde se ve futrech někdo opíral. Bylo náročný se podívat kdo, ale nakonec jsem to nějak zvládnul.

,,Dobré ráno." Pozdravil Izuku s tím jeho klasickým úsměvem. O co tu kurva jde? Měl jsem hodně otázek, ale bylo mi tak blbě, že jsem se zmohl jen na velmi omezený slovník.

,,Hmm..." Zamručel jsem a znova zavřel oči. Do prdele, tohle je fakt na hovno, přeci jsem se tak nezlil, ne? Já chlastat umím, mě jen tak něco nepoloží, takže kolik toho kurva bylo, že je mi takhle?! A vůbec, mám naprosto vymeteno, jakože kdyby mi někdo chtěl vysvětlit co se dělo, byl bych docela rád.

,,Je ti dobře?" Slyšel jsem zase ten jeho starostlivý hlásek.
,,Ehhhh, ani trochu, bolí mě hlava, nic si nepamatuju a chce se mi zvracet." Postěžoval jsem si.
,,Snad se z toho vyspíš, včera to muselo být asi trochu divoký." Poznamenal a někam odešel. Bylo mi jedno kam, chtěl jsem jenom v klidu spát a pak si vzpomenout co se dělo.

Za chvíli se vrátil, ale já ani neotevřel oči, nechtělo se mi. Došel až k posteli a něco položil na noční stolek.
,,Na, uvařil jsem ti polívku, snad ti pomůže." Řekl. Rozespale jsem otevřel jedno oko. Na stolku byla miska a přede mnou usměvavý Izuku. Já ale nemám na nic chuť, je mi blbě.
,,Ahhh, já nechci, je mi na zvracení a navíc nebudu po ránu žrát nějakou polívku." Zahuhlal jsem otráveně.
,,Ono totiž už není úplně ráno, je odpoledne a já si myslím, že ti udělá jen dobře." Naléhal. Wtf? Odpoledne? Jako vlastně se ani nedivím, že jsem spal tak dlouho, ale stejně, je tu až moc věcí, kterým nerozumím. Misku jsem tedy odignoroval a radši se věnoval jemu.

,,My jsme u tebe doma?" Zeptal jsem se.
,,Ehm... Ano, nevěděl jsem kam jinam tě vzít." Znervózněl. Jasně, nezná polohu základny a taky jí mu ani zatím říkat nebudu, ne že bych mu nevěřil, ale pro jistotu.
,,Co se včera dělo?" Podíval jsem se na něj a hledal jakoukoli odpověď.
,,No... Rozbil se mi mobil takže jsem ti nemohl zavolat a musel jsem jít do opravny a pak domů a zase zpátky, no prostě bylo to komplikovaný a dlouhý, ale když už to večer konečně bylo hotový a já ti volal, nezvedal jsi to. Ozval jsi se až potom, zněl jsi divně a měl jsem za tebou přijít. Našel jsem tě u jednoho baru, jak se válíš na zemi, a tak jsem tě radši vzal, aby tě někdo nepoznal." Díval se vystresovaně do země. V tomhle ho fakt nechápu, proč je pořád tak nervní, to si jako myslí že mu za to něco udělám?

Každopádně, když to řekl, tak nějak mi vše došlo a vzpomněl jsem si. Kurva, já jsem kretén. Fláknul jsem hlavou do polštáře. Jsem prostě debil, chudák Izuku mě ještě táhnul sem. Kurva! Tohle jsem posral!

,,Proč jsi to udělal?" Podíval se na mě nechápavě, taky prahnul po odpovědi, ale mě se do toho moc nechce. No nic, asi mu dlužím alespoň nějaké vysvětlení.
,,Víš... Včera jsem byl doma a myslel jsem, že po škole zavoláš, když pořád nic, tak jsem se nasral a šel ven, narazil jsem na jeden bar, tak jsem tam zašel a po pár skleničkách jsem zase měl takovou slabší chvilku a myslel jsem na to, že jsem k ničemu, dopustil jsem aby zatkli mého mistra, tys mě opustil a na spoustu dalších věcí o kterých nevíš. Prostě... jsem byl smutný." Sklopil jsem pohled. Nechtěl jsem si to přiznat. To jsem na tom byl až tak špatně, že jsem toho tolik vypil?

,,Omlouvám se, že jsem nezavolal, měl jsem si od někoho půjčit mobil, můžu za to já." Řekl smutně. Cože? Jako jo, vlastně za to může, jenže on není ten, co to vyřešil tím, že se dojebal na sračky a nechal se odtáhnout domů. Snad jsem mu nenadával.