IN LOVE WITH VILLAIN (shigadeku) [1]

(7) Neptej se...

SHIGARAKI'S POV

Probudil jsem se a s očima zamžoural po místnosti. Další nudný den. Vlastně ne! Vůbec není nudný! Jdu za Izukem!

Posadil jsem se a nohy spustil z postele. Podíval jsem se na ně. Spal jsem v botech. Jasně, musím být prostě nejvíc divnej jak to jen jde. Jestli se já Midoriyovi líbím, tak ho upřímně nechápu. Pořád jsem měl na lýtku obvaz. Ano, ten jsem taky ještě nesundal, nechtělo se mi.

Jednoduše jsem se ho dotkl všemi prsty a on se rozložil. Ta rána byla pořád od krve, ale je mi to jedno. Až teď mi došlo, že ho vlastně vázal on, dal si s tím tolik práce a já to zničil během vteřiny. Ach jo, nemůžu se prostě ze dne na den změnit. Ani nechci, nebudu si hrát na něco co nejsem. Jsem prostě hnusnej nechutnej záporák, ne hrdina stojící na vrcholku kopce s duhou a třpytem za zády. Fuj. Odporná představa.

Vedle postele stále byly ty dva panáky, co jsme s Izukem vypili. Pochybuju, že by mu alkohol chutnal, rozhodně na to nevypadal. Ale vypil to, kvůli mě. Jasně, nechtěl mi nejspíš odporovat abych ho nezabil, ale stejně, pořád to bylo kvůli mě. Od kdy jsem takhle přehnaně pozitivní? Aha, od doby kdy jsem ho poznal. Má na mě špatný vliv.

DEKU'S POV

Čistil jsem si zuby a stál u židlí, kde seděl Denki a Kirishima. Na gauči seděla Uraraka s Tsuyu a o něčem si povídali.

,,Co myslíš, Deku?" Otočila se na mě najednou Uraraka, ale já neměl ani ponětí o co se jedná.
,,Um... Cože?" Zahuhlal jsem s kartáčkem v puse.
,,Jdeme dneska po škole s Tsu doprovodit její sourozence k tetě. Nechceš jít s náma?" Usmála se.
,,Ehm, jasně, proč ne." Usmál jsem se nazpátek s pastou kolem pusy.

SHIGARAKI'S POV

Vstal jsem a popadl mikinu, co jsem včera hodil na židli. Oblíkl jsem jí na sebe, vzal na obličej otce a vrátil se zpátky k posteli, kde jsem vzal do ruky ty dva panáky. Pak už jsem jen odešel směrem do baru.

Kurogiri byl pryč, má svůj vlastní úkol, takže ho asi plní, místnost ale prázdná nebyla. Otravovali tam Dabi s Togou. Chci jenom ven, žádný kecy teď poslouchat nehodlám.

Na pult jsem položil dvě prázdné skleničky a chtěl odejít, ale oni musí prostě prudit.

,,Heeej Tomuroooo, já se nudím." Ozvala se Toga.
,,Tak se nějak zabav, já ti nenakazuju tady sedět a nic nedělat." Řekl jsem otráveně a podíval se na ní.
,,Ale já si chci hrát, chci krev." Zasténala.
,,No tak si běž někoho zabít." Odpověděl jsem, liga občas opravdu působí jako banda pitomců. Neztrácí pak ten název 'liga' trochu význam? Kazí mi jméno.
,,Ale já chci Izuka." Válela se po stole.
,,Zapomeň." Zavrčel jsem hned.

,,Já říkal, že se nám tu někdo zamiloval." Usmál se Dabi.
,,A já říkal ať vypadneš." Hodil jsem na něj vražedný pohled.
,,To platilo pro včerejšek, o dnešku nepadla ani zmínka."
,,Sráči." Řekl jsem a zabouchl za sebou dveře. Debil.

Nasadil jsem kapuci a vyšel na ulici. Tak zase ta dlouhá cesta k U.A.

DEKU'S POV

Celý den probíhal v klidu, prostě klasické učení, trénink a pak oběd. Jako vždy.

S holkama jsem se měl sejít před školou už i s Tsuyinými sourozenci nikdy jsem je neviděl. Došel jsem k nim a zamával.
,,Ahoj!" Zavolal jsem a doběhl k nim.
,,Ahoj Midoriyo," pozdravila mě Tsuyu. ,,tohle je moje mladší sestra Satsuki a bráška Samidare." Ukázala na holčičku s dvěma culíky a klučinu s vlasy přes oko. Byli roztomilí, nepochybně její příbuzní, byli taky podobní žábě.
,,Rád vás poznávám." Usmál jsem se mile. Oni se na mě jen podívali a nic neřekli. Nevadí.