IN LOVE WITH VILLAIN (shigadeku) [1]

(18) Překvapení...

! Tato část obsahuje Tomurovu minulost !

SHIGARAKI'S POV

,,Překvapení!" Zajásal Izuku. Cože? Byli jsme na nějakém kopci. Zapadalo slunce, na zemi obrovská deka, okolo svíčky a další věcičky včetně jednoho košíku.
,,C-Cože?" Nechápal jsem pořád. Přišel ke mě a dal mi velkou pusu na tvář.
,,Pamatuješ jak jsem tě zval do restaurace, ale ty jsi říkal že nemůžeš? No tak když nemůžeme my k jídlu, musí jídlo za námi. Dneska je poslední den našeho společného týdne a já ho chtěl příjemně zakončit, jenom ty a já." Řekl jemně. Tak takhle to je, on nemyl nádobí s mámou, on chystal tohle. Otočil jsem se na něj a usmál se od ucha k uchu.
,,Izuku... Tohle je perfektní." Zašeptal jsem a chytl ho za ruce. Usmál se nazpátek a společně jsme si sedli na deku.

,,Tohle jsou podle mě ty nejlepší nudle z celého japonska." Vytáhl z košíku dvě krabičky s logem nějaké restaurace. Nemohl jsem z něj odtrhnout oči, byl tak šťastný a já taky. Nikdy ho neopustím. Chci ten jeho úsměv vidět pořád.

Podal mi jednu krabičku a pustili jsme se do jídla opření o sebe. Měl na sobě mojí mikinu, to jí ještě nesundal? Musel ji nosit celý den.

Nudle byly vážně dobré, asi nejlepší jídlo co jsem kdy jedl.
,,Páni, tohle je fakt výborný!" Pochutnával jsem si dál.

Když jsme dojedli a zbyly jen prázdné boxíky, zadíval jsem se zase na něj. On se díval do zapadajícího sluníčka.
,,Copak?" Zeptal se když jsem na něj jenom nehnutě civěl.
,,Miluju tě." Řekl jsem a usmál se ještě víc. On se začervenal a sklopil pohled.
,,Já tebe taky." Zašeptal a zadíval se znovu do mých očí.

Začal jsem ho líbat a on se hned zapojil. Nikdo jiný ve mě nikdy nevzbudil stejné pocity jako on. S nikým jsem nikdy nezažil ty situace co s ním. S nikým jsem se nikdy necítil tak krásně. Nikdo ve mě nedokázal probudit tu jiskřičku světla. Jen on. On je výjimečný.

Odtáhl jsem se a začal zase dýchat. Hlavu mi položil na rameno a spokojeně podřimoval. Chvíli jsme si povídali.

Zadíval jsem se na něj. Ta jeho neviná tvářička byla tak roztomilá. Nikdy by mě nezradil, můžu mu to říct, asi bych  mohl. Fajn.

DEKU'S POV

Měl jsem zavřené oči a poslouchal zpěv ptáků okolo. Byla to tak pěkná chvíle, úplně jako na té střeše.

,,Izuku?" Promluvil opatrně.
,,Ano?" Řekl jsem aniž bych otevřel oči.
,,Zapadá slunce a... jsou to tři dny od toho našeho slibu, je konec. Slíbil jsem ti, že nebudu pít a to jsem taky udělal. Ty jsi slíbil, že nebudeš mluvit o mé minulosti a taky jsi to dodržel, ale mě něco došlo." Zasnil se. To už jsem hlavu zvednul. Kam tím směřuje? Co se děje? ,,Nebylo ode mě úplně fér, že jsem ti o sobě nechtěl nic říct, ale dělal jsem to abych tě ochránil. Myslel jsem, že když o mě nic nevíš, bude to pro tebe lepší kdyby mě náhodou chytily, ale... Zasloužíš si to vědět. Zeptej se mě na co chceš." Řekl rozhodně a trochu se ode mě odsunul abychom seděli naproti sobě. To myslí vážně? Zhluboka jsem se nadechnul. Dobrá...

,,Tvoje rodina?" Zeptal jsem se jednoduše. To je ta věc, co prostě potřebuju vědět. Kdy se to v něm zlomilo? Proč začal být zlý? Je mi jasné, že tuhle otázku čekal, ale stejně jsem viděl jak se mu při tom slově zaleskly oči smutkem.

,,Jsou mrtví... Ten den, kdy se u mě objevil quirk... Zabil jsem je. Celé to byla jedna velká nehoda, bál jsem se, nechápal jsem, jako kdybych se propadl do noční můry. Bylo to omylem...jen můj otec...to on za všechno může! Byl jediný kdo mi zbyl a já ho stejně zabil. Zůstal jsem sám... Nevěděl jsem co mám dělat... Byl jsem zoufalý... A nebyl nikdo kdo by mi pomohl..." Řekl roztřeseně.

Ale ne... Tak tohle se stalo... Muselo to pro něj být hrozné... Tak malý a bez rodiny.

,,Jen All for one, že?" Zeptal jsem se když mi vše došlo.
,,Ano, byl jediný kdo mě našel. Zachránil mě... Vychoval, postaral se o mě jako nikdo... Říkejte si co chcete, jediný hrdina je pro mě on..." Dodal smutně. Pro něj to v tu chvíli bylo zachránění, ale to All for one z něj vychoval záporáka, chtěl se pomstít All Mightovy. ,,Stal se ze mě Tomura Shigaraki. Dřív jsem takový nebyl, to jsem byl ještě Tenko Shimura, to je moje pravé jméno." Usmál se.

Snažil jsem se to co nejvíce pobrat, ale nejsem si úplně jistý, jestli se mi to dařilo.

,,A Hana?" Vzpomněl jsem si na ten večer, kdy se poprvé zmínil.
,,Moje sestra." Řekl a po tváři mu stekla jedna slzička. On brečí? To jsem nechtěl. Usmíval se, myslím, že na ní vzpomínal, nejspíš jí měl opravdu rád.

,,Proč tohle děláš?" Zeptal jsem se ještě.
,,Snažíš se mě pochopit, huh?" Zasmál se trochu. ,,Nemám hrdiny rád a to přesně dělám, ničím věci co nemám rád. Funguje tak naprosto celý svět, i hrdinové samotní, nemají rádi zločin, proto se ho snaží zničit." Pokrčil rameny. Do teď vlastně nevím co si o něm mám myslet. Má to v hlavě srovnané nebo je šílený? Nechápu jeho myšlení, je to moc komplikovaná a zároveň jednoduchá osobnost.

,,Tak mě napadá, myslím, že to osud udělal schválně. Když jsem zabil svou rodinu a stal se záporákem, musel se narodit někdo jako ty, aby se strany vyrovnaly a my spolu bojovali. Osud musí být hloupý, když ho nenapadlo, jak mocná může být láska." Podíval se mi do očí. Jako by to vůbec nebyl on, nikdy bych si nemyslel, že od něj uslyším něco takového. Já vím, že někde uvnitř není zlý, tím jsem si jistý.

,,Děkuju, že si mi to řekl." Usmál jsem se a pohladil ho po vlasech.

V jeho očích jsem se naprosto ztratil. Tolik smutku a radosti zároveň. Bylo toho v nich tolik. Jen jsem se díval a nechal se unášet.

Než jsem se nadál, oba jsme leželi vedle sebe a koukali na noční oblohu. Hvězdy se třpytily a měsíc nádherně osvětloval celou krajinu. Barevné Tokyo zářilo a všude byl klid. Kéž by to tak mohlo být napořád.

SHIGARAKI'S POV

Izuku usnul. Spokojeně ležel vedle mě a oddechoval. Nechal jsem ho, nebudu kazit tak pěknou chvíli. Pokud vím, zítra má jít zase na tu svojí praxi přepadnout Yakuzu. Snad se mu nic nestane, doufám v to.

Vypadal prostě nádherně, tak nevině. Pramínky vlasů mu padali do obličeje a doplňovaly ten nejroztomilejší výraz na světě. Jsem rád, že má zavřené oči, tu zelenkavou zářivou barvu sice miluju, ale tak nerad vždy vidím to zklamaní. Je zklamaný z toho že jsem záporák, ale já nechci aby ze mě byl smutný, chci se podívat do očí někoho, kdo je hrdý na to, že je můj přítel. Nechci být hrdina, ale od té doby co jsem s ním mám chvíle kdy si představuju jaké by to asi bylo kdybych nebyl padouch a mohli bychom být spolu, ale to už se nikdy nesplní. Jednou jsem ty věci udělal a nikdo mi je už neodpustí. Promiň Izuku, omlouvám se, že na mě nemůžeš být pyšný.

Začal jsem potichu balit věci okolo. Nakonec se mi to povedlo bez toho aniž bych ho probudil a napsal jsem Kurogirimu. Otevřel mi portál k němu domů. Zabalil jsem ho do deky na které ležel a položil ho na postel. Košík s věcmi jsem položil k ní.

,,Dobrou noc, brokoličko..." Zašeptal jsem poslední slůvka a odebral se taky ke spánku.

Ahhhhh, lidi, mám depku, tahle knížka se chýlí ke konci, ale mě jí moc baví psát. Užívejte kapitoly a života a omlouvám se že vyšla až večer ale nějak jsem zapomněla XD

~1256 slov~