IN LOVE WITH VILLAIN (shigadeku) [1]

(17) Zůstaň...

DEKU'S POV

Probudil jsem se v jeho objetí. Trochu pracněji jsem se k němu otočil čelem a políbil ho. Ze spaní se spokojeně usmál, ale nevzbudil se.

Nechal jsem ho, jen ať se ještě prospí. S menší bolestí zadku jsem se zvednul a začal hledat svoje oblečení. Ano, spali jsme nazí, tak nějak už včera nezbyla energie abychom na sebe ještě něco hodili. Nenašel jsem tričko, ale to jsem ani nemohl, rozpadlo se na prach, bylo to řekněme, ehm, trošku divočejší.

Oblíkl jsem si kalhoty a dostalo se mi nespokojeného zamručení. Otočil jsem se a viděl Tomuru, co mě rozespale pozoruje.
,,Nahý ses mi líbil." Zamručel a znova zavřel oči. Takže mě celou dobu pozoroval.

Jeho oblečení snad radši ani hledat nebudu a tak jsem jednoduše šel ke skříni a hodil po něm tričko a kalhoty. Já si vzal jeho mikinu a přetáhl si ji přes hlavu. Mikina bez trička je docela pohodlná, obzvlášť ta jeho.
,,Čekám za dveřmi." Oznámil jsem a vydal se na odchod.
,,Copak? Já se ti nahý nelíbim?" Ušklíbl se.
,,Líbíš, ale pokud tady budu, potrvá ti to hodinu." Usmál jsem se.
,,Co je? Někam spěcháš?" Zvednul hlavu a opřel se o loket.
,,Jo, musím si doma ještě něco nachystat." Vysvětlil jsem.
,,A co?" Podíval se na mě nechápavě. Povzdech jsem si a vrátil se k němu.
,,To je tajemství." Zašeptal jsem mu do ucha. ,,Tak si pospěš." Dodal jsem ještě a zmizel za dveřmi.

Opřel jsem se zády o zeď a ruce si strčil do klokaní kapsy. Vlastně je to vážně docela pohodlný.

Za chviličku už se vynořil oblečený rozespalý Tomura.
,,Zamlouvá se ti mikinka?" Usmál se na mě.
,,Jo, je pohodlná." Usmál jsem se zpět a jakoby se zavrtal hlouběji do látky. Naklonil se ke mě blíž a políbil mě.
,,Nech si jí, mám jich víc." Dal mi ruku okolo ramen a šli jsme. Je úplně jiný, než když jsme se potkali, je čím dál tím víc... milejší a něžnější. Já jsem zase sebevědomější a uvolněný. Navzájem na sebe působíme a měníme se, ale ani jednomu to nevadí, hlavně že jsme spolu.

Vešli jsme do baru, ve dveřích jsme měli maličko problém jak jsme vedle sebe, ale nějak jsme se tam vmáčkli.

Byl klid. Většina už byla vzhůru a odpočívala, nejspíš tady spali. Compress prostě seděl, Dabi s Twicem seděli naproti sobě a kouřili, Toga spala s nožem v ruce opřená o Twice a Spinner podřimoval v rohu.

Když jsem se setkal s Dabiho nenávistným pohledem radši jsem se natiskl blíž k Shigarakimu a naprázdno polkl. Nic ti neudělá, nemůže, notak, uklidňoval jsem se a snažil se tvářit jakoby nic.

,,Pěkný vzdychy Midoriyo, byli jste slyšet až sem." Pousmál se posměšně Dabi, nejspíš se taky rozhodl pro variantu dělat že nic. Musel jsem se nad jeho poznámkou začervenat.
,,Žárlíš, že tys nikdy nic takovýho neslyšel?" Vrátil mu Tomura stejným způsobem.
,,Ani ne, ještě jsem nenarazil na někoho tak skvělého aby byl hoden mě." Pokrčil rameny. Shigaraki jen protočil očima a šel si sednout. Mě se teda úplně nechtělo, ale když poklepal na svoje stehno, nemohl jsem odmítnout a sednul mu na klín.

Chvíli jsme tak seděli, odpočívali, mazlili se, ale nakonec jsem si řekl, že bych opravdu už měl jít, pokud to chci stihnout.

,,Tomuro, musím už jít." Zašeptal jsem.
,,Ale notak, proč?" Zaskuhral.
,,Musím ještě domů." Pohladil jsem ho po tváři.
,,Zůstaň, prosím Izuku." Zkoušel ještě.
,,Memůžu." Zakroutil jsem hlavou.
,,Já nechci abys odešel." Opřel mi hlavu o hrudník, když jsem na něm seděl, byl jsem výš.
,,Prosimtě, vždyť se ještě uvidíme." Usmál jsem se.
,,Chci tě vidět i teď." Řekl smutně. Ach jo, prostě neodbytný. Seskočil jsem dolů a zamířil si to za bar ke Kurogirimu.

Pošeptal jsem mu jednu takovou drobnost a pak ho poprosil, jestli mě hodí domů. Warp mi otevřel a prošel jsem až do svého pokoje. Poslední co jsem viděl byl Tomurův utrápený výraz.

Nejradši bych se teď po tom náročném včerejšku svalil na postel a spal, ale odolal jsem, nemůžu jít spát, musím začít makat, pokud to chci stihnout.

Jde se na věc.

SHIGARAKI'S POV

Ahhhhhhhhhh. Proč musel Izuku jít? To jako musí s něčím pomoct mámě nebo co? Neříkám, že jsem si ho včera neužil, ale chci s ním být i dneska!

Počkat... Takže já se nakonec opravdu vyspal s hrdinou? To je zvláštní, ale bylo to úžasný. Kdo by si kdy pomyslel, že zrovna my dva budeme spolu a nebo že se spolu dokonce vyspíme.

,,Hádám, že jste si to včera asi vcelku užili." Zasmál se Kurogiri.
,,Náramně." Řekl jsem zasněně s myšlenkami na včerejší noc.

,,Hej Tomuro!" Zapištěla Toga a skočila mi zezadu okolo krku, to si jako hraje na ségru nebo co? A kdy se vůbec vzbudila? ,,S Izukem to bylo super! Je ještě víc fajn než jsem si myslela!" Pokračovala, to se mi ale ani trochu nelíbilo a tak jsem naštvaně zavrčel. On.je.můj. ,,Neboj, tak jsem to nemyslela, nechám ti ho." Začala mě uklidňovat když si všimla mé reakce. No proto, nerad bych zabíjel vlastní členy. ,,Musíme už zpátky do Yakuzy, tak zatím pa!" Řekla, pustila mě a s Twicem odešli. Ehh, ok. Tohle bylo divný, ale tak co jinýho bych od ní čekal.

Zbytek dne jsme si jen tak povídali a odpočívali, prostě pohoda. Něco mi tu ale chybělo, ta moje zelená hlava tu nebyla a už teď mi bylo smutno.

A co ten jeho slib? Vždyť má dneska o západu slunce skončit a on si někde myje nádobí se svojí mámou. To ho to jako baví? Má jí radši než mě? Je to sice jeho máma, ale já nevím, nemám to s čím porovnat, je to už dlouho.

,,Shigaraki?" Vyrušil mě Kurogiri.
,,Co je?" Zeptal jsem se ještě vcelku v klidu.
,,Už je čas." Oznámil.
,,Wtf? Co to meleš? Čas na co?" Začal jsem zmateně, ale pode mnou se objevil warp a já se ocitl kdesi v neznámu. Dopadl jsem na zem a narazil si prdel. ,,Kurogiri! Co to-" Chtěl jsem začít řvát, ale někdo mi dal přes oči šátek a já se lekl. ,,Co to má kurva znamenat?!" Vřískal jsem, napřáhl jsem ruku abych mohl někoho v dosahu rozložit nebo si minimálně sundat ten šátek, ale někdo mi ruce jemně chytil. Počkat... Já vím čí ty ruce jsou... Nikdo je nemá tak příjemné jako on.
,,Klid." Řekl jemně a já se uklidnil, pokud je tu on, tak je to v pořádku, jsem myslel že mě Kurogiri snad zradil či tak něco.

Zhluboka jsem si oddechnul a za jeho pomocí jsem se zvednul do stoje. Co se děje? Proč mi zavázal oči? Bylo mi to vcelku nepříjemné, nic jsem neviděl a šel tam kam mě vedl.

Zastavili jsme a on se přesunul za mě. Pomalu mi šátek rozvázal a já musel privřít oči abych vůbec něco viděl. Po chviličče jsem se rozkoukal a rozhlídl se. To co jsem viděl, jsem absolutně nechápal.

,,I-Izuku?!"

No jo Shigaraki, co jsi viděl se dozvíme až příště, ale jsem si jistá, že už to stejně někteří předvídáte, není těžké to uhádnout. Zatím pa u další kapitoly!

~1175 slov~