He changed my life.

21. část - Stay with me.

"Jak je na tom." zašeptala nakonec. "Zítraho probudí z umělého spánku a pak se uvidí. Ale je mimo ohrožení života a to je úspěch se zraněním hlavy které měl." odpověděl jsem jí a ona ze mě nespustila oči. "Měli by jsme jít" zašeptala a típla botou cigaretu. Já jsem jen kývl a vedle ní vešel do nemocnice.

Pohled Sam

Nádech...Výdech..Nádech... ''Jdeš?'' ptal se mě Ryan, který stál u dveří  už bral za kliku. ''Počkej. dej mi minutku.'' zašeptala jsem. On se na mě chápavě podíval a přešel ke mě. Chvilku na mě koukal a potom mě objal. '''Děkuju'' zašeptala jsem. ''Tohle mu ale neříkej, zabil by mě'' pousmál se.  Já jsem se jen snažila pousmát a pak jsem šla směrem ke dveřím. Ryan byl hned zamnou. Vzala jsem za kliku a pomalu jsem otevřela dveře. 

Myslím, že jsem zapoměla dýchat.. Ležel tam, nehýbal se, prostě jenom ležel a já začala cítit ještě větší zoufalství než do teď. Přešla jsem k posteli a sedla si na židly vedle ní. ''Hrozně mě to mrzí'' vzlykla jsem a vzala ho za ruku. ''Já... já .. tohle jsem nechtěla...'' slzy mi tekly po tvářícha já je nedokázala zastavit. Cítila jsem se tak bezmocně, zoufale.. Nedokážu to přesně popsat.. 

Jen tak jsem tam seděla a držela Justina za ruku, slzy mi tekly a já už se je ani nesnažila zastavit. Ryan stál za mnou a hladil mě po zádech. ''Zítra ho probudí a všechno bude zase fajn, uvidíš'' byla jsem mu vděčná, že se snaží mě uklidnit ale moc mi to nepomáhalo. Najednou se Ryan odtáhl a já se na něj otočila. Jen se pousmál a vytáhl z kapsy mobil. ''Promiň, hned jsem zpátky'' přikývla jsem a on odešel ze dveří. 

''Miluju tě'' šeptla jsem a dala mi pusu na čelo. Pomalu jsem odešla z pokoje a šla směrem ke vchodu do nemocnice, kde na mě bude čekat táta. ''Ahoj'' usmál se. ''Jak jsi na tom?'' ptal se. ''Až se probere, budu v pořádku.'' odpověděla jsem bez náznaku citu. ''Už zítra, musíš být silná. Tady máš'' podal mi papírový pytlík a já se do něj podívala, ''Čína?'' podvala jsem se na něj. ''Chtěl jsem ti udělat radost.'' usmál se. ''Teď udělej radost ty mě a dej si apoň něco, prosím'' pousmál se a pohladil mě po tváři. ''Budu muset na chvíli do práce, mám se pro tebe pak stavit?'' usmál se. ''Ne, pokusím se domluvit s někým abych tu mohla přespat a když nebudu moct tak si vezmu taxi, děkuju'' odpověděla jsem a otočila se zpátky ke vchodu nemocnice. ''Dobře, drž se. Kdyby se něco dělo hned mi zavolej.'' zavolal na mě. Na to už jsem neodpověděla jsem jsem dál pokračovala v chůzi. 

Sedla jsem si před pokoj, na lavičku a dala si do pusy první vydličku s nudlema. ''Dobrou chuť.'' ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a stál tam Ryan, společně s nějakou paní. ''Děkuju, ale moc mi to nechutná.. Myslím, že nemám na nci chuť.. stejně to vyhodím. Jen jsem to zkusila, kvůli tátovi.'' pousmála jsem se a krabičku s jídlem dala na lavičku vedle mě. ''Emmo, tohle je Pattie. Justinova mamka, přijela hned jak se to dozvěděla.'' usmál se koukl na ženu vedle něj. ''Moc mě těší'' snažila jsem se usmát ale moc mito nešlo. ''Mě taky. Vy jste Justinova kamarádka?'' podala mi ruku. ''Já, já jsem.. Jsem jeho přítelkyně..'' zašeptala jsem. ''Tak to mě mrzí, že jsme se nepotkaly za lepších okolností.'' zašeptala a trochu se na mě usmála. ''Jdeme?'' ukázala jsem na dveře a zbytek jídla jsem chtěla vyhodit. ''Ty to vážně chceš hodit do koše?'' podíval se na mě Ryan. ''Jo'' šeptla jsem bez zájmu. ''Dej mi to'' trochu se zasmál. ''Dojím to, tohle je plýtvání! No nesnesu'' podíval se na mě a já mu podala zbytek jídla.

Pohled Justina

Pořád vidím před očima to samé, všude jenom tma a tlumené hlasy.. Nikdy jsem nebyl víc vytrašený než jsem teď.. Počkat.. Slyším hlas, znám ho... To je přece máma. ''Mami'' snažil jsem se křičet ale nešlo to, otevřel jsem pusu ale nevyšlo ze mě ani zachraptění. Slyším jí! Proč jí ale nevidím? CO se děje?.. Jsem strašně zmatený, nikdy jsem se takhle necítil. Je to jen noční můra? Sen? Co se to se mnou děje? Dokážu na to někdy odpovědět?

Je to tu znovu, zase ta dívka neznám jí ale pořád jí vidím. Cítím, že jí znám.. Chci jít blíž a na něco se jí zeptat ale nemůžu se pohnout. Ona jen zvedne hlavu podívá se na mě, usměje se a zase zmizí. Pořád dokola. Kdo je to? Proč jí pořád vidím? Proč se mi vždyckyzdá, že se mi má zastavit srdce když jí vidím? 

____________________________

Hodně krátká část, já vím:X omlouvám se vám a budu se snažit co nejdřív přidat něco delšího:)