He changed my life.

23. část - I need you'r help.. I need YOU.

"On si vzpomene, uvidíš" pousmál se na mě. "Jedem, prosím. Musím se osprchovat a ještě bych chtěla na chvilku spát, pak sem pojedu zpátky." řekla jsem a otočila se k oknu. V kapse mi pípnul mobil. Vzala jsem ho a byla to zpráva od Ryana. "On si vzpomene, neboj se. Podle doktora je to jen dočasné. Měl by chodit na místo na které poslední dobou chodil. Byl pořád s tebou, bude tě teď moc potřebovat. - R"

Pohled Justina

Všude kolem mě je ticho, ze stropu na mě dopadá umělé, bílé světlo. Nejradši bych se teď hned zvedl a šel domů ale minimálně ještě dvě noci tady musím zůstat. Už od rána se snažím přemýšlet, snažím se přijít na to co všechno se stalo. Vzpomenout si na všechno co jsem zapoměl. Přece se mi nemůžou jen tak vymazat dva měsíce? Musím si vzpomenout! Nechci aby se trápila, dost na ní myslím. Je pro mě cizí ale zároveň mi přijde jako kdybych jí znal už tisíc let. Je to hrozně zvláštní pocit, který nedokážu nijak popsat. Musím si s ní promluvit a přijít na způsob jak všechny vzpomínky vrátit zpátky.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaklepání na dveře, otevřeli se a v nich stál Ryan, Chaz a Fredo. Mamka tady byla celou noc, tak jsem jí poslal vyspat. Musí si odpočinout, mě už nic není a brzo mě pustí domů takže není důvod aby tu seděla celý den. "Čau brácho" řekli sborově a potom jsme se všichni zasmáli. Kluci si posedali okolo mé postele a sypali na mě všechny otázky, které je napadli. "Hej, hej. Pomalu. Nestíhám vás" zasmál jsem se. Oni se jenom zasmála a Ryan začal mluvit: "Psal jsem Emmě, byla tady za tebou?" najedou všichnid ztichli a já jen pokroutil hlavou. "Nebyla." šeptl jsem. "Aha, zkusím jí ještě napsat nebo zavolat." už si šahal do kapsy pro mobil ale já ho zastavil. "Já jí napíšu. Chci si s ní promluvit a zjistit co se poslední dva měsíce dělo. Potřebuju si vzpomenout" Ryan se jen pousmál a podal mi ze stolku můj mobil.

"Ahoj. Chci tě o něco poprosit.. nemohla bys přijít až budeš mít čas? Chci si na všechno vzpomenout. Jsi mi cizí ale zároveň cítím, že nejsi. Nechci to takhle nechat ale potřebuju tvojí pomoc. Prosím. - J" Odeslal jsem zprávu a mobil položil zpátky na stolek. "Ptal se na tebe Lil a kluci ze skatu. Dozvěděli se to tak hned zašli ta mnou a ptali se jak na tom jsi. Lil říkal, že se pokusí zítra stavit" promluvil Fredo. "To je super. Dlouho jsem ho neviděl" pousmál jsem se a oči jsem pořád nechával na mobilu. Nevím jak je to možné ale Emma mi chybí, musel jsem jí mít vážně rád protože si jinak nedokážu vysvětlit jak by mi mohl tak moc chybět cizí člověk.

Pohled Emmy

"Zlatíčko, vzbuď se." cítila jsem lehkou vůni palačinek a čerstvé pomerančové šťávy otevřela jsem oči a uviděla tátu. "Ahoj" pousmála jsem se. "Zrovna ti Anni udělala snídani a já jsem se tě chtěl zeptat jestli nebudeš chtít hodit do nemocnice. Tak za hodinu a půl pojedu do práce tak bych tě tam mohl cestou vyhodit" jeho hlas se změnil, byl chraplavější ale tišší. Vzala jsem si od něj tác s jídlem a posadila se na postel. Ze stolku jsem vzala mobil abych se podívala kolik je hodin, svítila mi tam zpráva.. Od Justina.. Silně jsem se nadechla a kousla se do rtu. Nevím proč jsem tak nervózní, když je to Justin ale přijde mi jako kdyby to byl někdo jiný. Včera když mě nepoznal jsem to málem nezvládla a rozbrečela se rovnou mezi všemi. Sebrala jsem odvahu a zprávy otevřela : "Ahoj. Chci tě o něco poprosit.. nemohla bys přijít až budeš mít čas? Chci si na všechno vzpomenout. Jsi mi cizí ale zároveň cítím, že nejsi. Nechci to takhle nechat ale potřebuju tvojí pomoc. Prosím. - J"

Sama pro sebe jsem se usmála a zapoměla jsem, že vedle mě sedí táta. "Nějaké dobré zprávy?" usmál se. "Vlastně ano. Píše mi Justin abych přišla, že i přes tu ztrátu paměti cítí, že mu nejsem cizí a chce abych mu pomohla si vzpomenout." usmála jsem se a zakousla se do palačinky. Táta se zvedl z postele a usmál se. "Tak já jdu, za hodinu se sejdeme dole, dobře?" já přikývla a dál se věnovala jídlu.

Vylezla jsem ze sprchy a rovnou šla k šatníku. Vytáhla jsem první věci, které jsem viděla. Modré tričko, světlé džíny a k tomu fialový svetr. Oblékla jsem si spodní prádlo a na to oblečení. Přešla jsem do koupelny a usušila si mokré vlasy. Namalovala jsem se jen lehce, trochu pudru a řesenka. Z nočního stolku jsem vzala svojí oblíbenou knížku. Justin vždycky ležel vedle mě na posteli a koukal jak si jí čtu. Jednou mi z ní dokonce část přečetl. Třeba mu něco řekne. Rychle jsem seběhla schody a v kuchyni si vzala vodu. Táta už čekal před domem. "Můžem?" usmál se. "Jasně." úsměv jsem mu opětovala a nasedla do auta.

pohled Justina

Kluci odešli asi před půl hodinou, když mi sestra přinesla oběd. Tohle jídlo se opravdu nedalo jíst, vzal jsem si jen pár kousků brambor a položil to na stolek. Ze stolku jsem vytáhl notebook, který mi přinesli kluci a dal si ho na klín. Pustil jsem si film a dal si sluchátka do uší. Po chvíli jsem si všiml jak se otevírají dveře. ONA vešla do dveří a sladce se na mě usmála. Neubránil jsem se a taky se usmál. Notebook jsem zaklapl a odpložil do stolku. Emma si sedla na dřevěnou židly vedle mé postele a koukala na mě. Chtěl jsem něco říct ale ona začala první. "Jak ti je?" šeptala. Oči se jí leskly a já se cítil zvláštně. "Fyzicky už je mi dobře. Trochu mě bolí hlava ale už jsem zažil horší věci." pousmál jsem se a koukal jí do očí. "To jsem ráda. A co psychycky? Vzpoměl sis aspoň na něco?" slyšel jsem jí v hlase naději. "Ne ale cítim, že jsem něco zapoměl. Při tobě mám zvláštní pocity. Chtěl bych ti být blíž obejmout tě a být s tebou a to tě vlastně neznám." odmlčel jsem se. "Moje hlava tě nezná ale moje srdce ano"