He changed my life.

26. část - "He changed my life."

"Jinak ztratíš i mě" V tu chvíli mě píchlo u srdce a nemohl jsem popadnout dech. "Neboj se, všechno bude zase v pořádku" zašeptal jsem. "Nebude" zašeptala a popošla zpátky ke mě. "Ale to je v pořádku, nezlobím se na tebe" pohladila mě po tváři. "Zbohem tatínku" 

Pohled Emmy

"Ahoj tati" usmála jsem se, když jsem otevřela dveře od studia. "Můžeme?" ukázal na dveře a já přikývla. "Kam půjdeme?" vypiskla jsem jak malé dítě. "To je překvapení. Musíme oslavit tvůj úspěch." pyšně se usmál. "Jaký přesně?" zasmála jsem se a nasedla na místo spolujezdce. "Byl za mnou Jack. Dneska jste prý byly s Demi moc dobré a sehrané." tázavě jsem se na něj podívala a nadzvedla jsem jedno obočí. "Prostě s tebou mám domluvit podmínky smlouvy. Budeš mít vlastni desku" usmál se od ucha k uchu a já na něj koukala s otevřenou pusou. "Cože? To myslíš vážně?" vykulila jsem oči a zakřičela jsem na celé auto. "Jo vážně. Vždycky jsem ti říkal, že na to máš to ty jsi nechtěla pomoct. Ale jak vidím dokázala jsi to i sama. Jsem na tebe moc pyšný!" usmál se a mě to příjemně hřálo u srdce. Už dlouho jsem tenhle pocit nezažila, jediné co mě trápilo bylo, že se o tu radost nemám jak podělit s Justinem. Věřím tomu, že se to zase zlepší, I BELIEVE... 

*VEČER*

"Děkuju ti za dnešek tati" objala jsem ho. "Nemáš zač. Museli jsme to přece nějak oslavit a nezapomeň na to, že mi za tři dny odjedeš." pokrčil čelo a zasmál se. "Jseš si jistá, že to zvládneš sama? Moc dobře víš, jak nerad tě tam pouštím samotnou" vážně se na mě podíval a já se jen usmála. "V pohodě tati, tam mě nikdo nezná. Nic se nestane a kdyby náhodou hned dám vědět. Už jsem dospělá zvládnu to" usmála jsem se a táta mě pohladil po tváři. "Dobře, teď už běž spát. Zítra se uvidíme asi až večer." usmál se. "Dobrou" dal mi vlasy za uši a dal mi pusu na čelo. "Dobrou tati. Mám tě ráda." objala jsem ho znovu a vyběhla jsem schody po dvou.

Už přes půl hodiny zírám na strop jen v ručníku a přemýšlím, začíná mi být zima ale nevnímám to. Přemýšlím o všem co jsem zažila za posledních pár týdnů a jaké by to asi bylo kdybych nepoznala Justina. Nedokážu si představit, ne.. Nechci si představit tu možnost, že si na mě už nevzpomene. Vím, že jsem v tomhle sobecká ale bez něj už to nezvládnu. To on mi dodává energii, to on je ten co mi změnil život. To on je můj smysl života. Dokážu si představit být s ním až do konce svého života ale nevím jak to bude jestli se jeho paměť nevrátí. Co když už si na mě nevzpomene a po nějakém čase ho přestanu zajímat? Co když se nakonec přestane snažit a upustí mě? Co bych bez něj dělala? Neznáme se celý život ale mě to tak přijde, mám pocit jako bych bez něj nebyla celá. Jako by mi něco chybělo. Taky, že chybí. Má moje srdce a bez něj se nedá žít.

Pohled Justina *DRUHÝ DEN*

V dálce vidím její postavu, usmívá se ale v očích má slzy. Je to zvláštní pocit jako skoro všechny od té doby. Nedokážu si vysvětlit co citím, prostě to cítím. Chci si vzpomenou a zjistit proč to všechno cítím. Někdy je to smutek, vztek, láska. Pokaždé je to jiné ale nikdy nevím proč to tak je. Jak se může stát něco takového? Jak můžu jen tak zapomenout? Na lidi, prožité chvíle na všechny zážitky, pocity.. To není možné. Nechci tohle už dál zažívat chci si vzpomenou a nebo zapomenou úplně a dál už se tím vším netrápit, prostě všechno nechat a konečně se zbavit vší té bezmoci a bolesti. 

"Ahoj" usmála se ale já jsem poznal, že to nebyl upřímný usměv. Je na tom podobně jako já. Vidím to, cítím to.. "Ahoj. Jdeme?" pousmál jsem se a zvedl jsem se z lavičky na které jsem do té chvíle seděl. Jen slabě přikývla a nic neřekla. Nevím kam mě bere, jen mi řekla ať tady počkám. Nevím co můžu čekat, nevím co se bude dít ale nebojím se. Cítím se po dlouhé době jinak, nejsem sám .. aspoň nemám ten pocit. Aspoň na pár minut chci zapomenout proč tu jsme, proč tohle všechno dělám a prostě si jen užívat ty chvíle.

"A jak ti je?" usmála se a na zem rozložila deku. Došli jsem k jezírku, které znám a zároveň neznám. Vím, že jsem okolo něj často prošel ale nevzpomínám si, že bych tu někdy byl nějakou chvíli. "Fyzicky už dobře. Hlava mě nebolí, všechno je fajn. Musím ještě chodit na prohlídky každý druhý den ale jen dokonce týdne, pokud se nic nepokazí" pousmál jsem se a sedl si k ní na deku. Mezi nás položila košík a z něco vzala jídlo a pití. "Tady jsme byli pár dní před tím než jsem odjela. Řekl jsi, že si spolu musíme užít každou minutu, že se vždycky může něco pokazit." viděl jsem jak se jí v očích lesknou slzy ale nic jsem neudělal, jen jsem čekal co řekne dál. "V té chvíli jsi to myslel spíš jako vtip. Smál ses, že si na dovolené najdu nějakého opáleného plážového lamače srdcí a už se nevrátím." Hlas se jí třásl a mě se v tu chvíli sevřelo hrdlo. Nevěděl jsem jak reagovat, vlastně jsem ani nedokázal popsat jak se zrovna cítím ale dobrý pocit to rozhodně nebyl. 

"Vidíš, vrátila jsem se. Za tebou" zašeptala. Posunul jsem se k ní blíž a objal jí okolo ramen. V tu chvíli mi bylo jedno co dělám, cítim jsem. že je to správné. Přitisknul jsem se k ní, nejblíž jak to šlo a hladil jsem jí po vlasech. "Vzpomenu si. Na všechno. Já to vím... Udělám všechno, všechno co můžu ale prostě s vzpomenu" šeptal jsem jí do ucha a hlas jsem měl chraplavý. Přemáhal jsme se abych nezačal brečet. "Já vím" šeptala a trochu se odtáhla. Sedla si tak aby na mě viděla a koukala mi do očí. Jen tak tam seděla a koukala. Po chvilce si utřela hřbetem ruky pár neposlušných slzy a silně se nadechla. Byl jsme nervózní, nevěděl jsem co si myslet ale věřil jsem jí. Měl jsem pocit, že jí věřit musím.

"Musím to zkusit" zašeptala a z mých očí sjela pohledem na moje rty. Srdce se mi rozbušilo a nezmohl jsem se na odpověď. Jen jsem přikývl a ona se přiblížila,sedla si na moje nohy a jednu ruku mi položila na tvář a druhou na rameno. Zrychleně dýchala a já jsem cítil její horký dech na své pokožce. Projela mnou vlna tepla a chytl jsem jí za bohy. Ona se přiblížila ještě víc a spojila naše rty.

-----------------------------------------------------

Takže znovu a znovu se omluvám, že dlouho nebyla část ale nějak jsem to nezvládala a abych řekla pravdu tak jsem ani neměla moc nápady. Hodně brzy tuhle story ukončím ale do budoucna určitě bude pokračování. Neslibuju vám přesný termín ale určitě bude, hned jak mě napadně nějaká dobrá zápletka:)

- Ještě jsem vám chtěla oznámit, že budu zveřejňovat prolog k nové story, kterou už mám rozepsanou a budu moc ráda, když jí někdo z vás dá šanci a začne jí číst:) 

- Všem vám chci moc poděkovat, za vaší podporu při psaní tohohle příběhu a za trpělivost, kterou se mnou máte:)

♥