He changed my life.

část 18. - dark

 "Tak se na sebe podívej Bieber! Už s náma nikam nechodíš ani se o nás nezajímáš! Sereš na nás!" křičel taky ."Moc dobře víš, že tu práci potřebuju abych dal do pohody všechny dluhy kurva! Já to potřebuju! To že nemám čas s váma každej večer kalit neznamená, že nejste moji kamarádi!" Zařval jsem a otočil se. Vyšel jsem ze dveří a nastoupil do auta. Nasraně jsem zabouchl dveře a odjel...

Sedím v autě směrem k vile a přemýšlím o všem co se dneska stalo. Takhle naštvaný a zklamaný jsem snad nikdy nebyl. Vím, že na Ryana a kluky už nemám tolik času ale to oni mě podporovali abych tuhle práci vzal, věděli jak na tom jsem a  že tu práci vážně potřebuju. Tak proč mě za to teď nesnáší? Já se vážně snažím.. Nechápu jak můžou Emmu odsoudit když jí ani neviděli.. Tak moc jsem se těšil, že je seznámím hned jak přijede ale teď už na to nemám sebemenší chuť. S Ryanem jsem vyrostl a vždycky byl pro mě jako brácha ale po tom jak se zachoval teď mám pochybnosti o tom jestli ho vážně znám..

Černá tma všude okolo. Jediné co jí narušuje je pár pouličních lamp a světla od mého auta. Snažím se soustředit na cestu a už na nic nemyslet. Pustil jsem si rádio a broukal si melodii a v tom mi začal zvonit mobil. Nahnul jsem se k vedlejšímu sedadlu a vzal si ho z kapsy. Ani jsem se nekoukal na to kdo to je a hned jsem hovor zrušil. Mobil jsem odhodil zpátky na sedadlo a dál jsem se věnoval řízení.

Pohled Emmy

Všude okolo je slyšet jen šum moře a můj vlastní dech. Sedím na pláži a koukám se do moře, jsem tu sama v dálce se třpytí zapadající slunce a já nemůžu přestat na Justina.Něco se s ním děje a já musím přijít na to co. Musím zjistit co se stalo, už tu nemůžu dál zůstávat. Navíc táta od včerejška jen pracuje, sedí u sebe v pokoji a sedí u notebooku. Nemám důvod tu už déle zůstávat. Je to tu krásné ale moc si to tu neužiju když jsem tu vlastně sama.

Nádech.. Výdech... zaklepala jsem na tátovi dveře a čekala jsem až přijde.. Nakonec se jen ozvalo "Je otevřeno" vzala jsem tedy za posuvné dveře a jedním tahem jsem je otevřela. "Tati? Potřebuju s tebou něco probrat!" křikla jsem  u dveří. "Jsem tady zlato" ozvalo se z ložnice. Rychlím krokem jsem tam došla a usmála se na něj. "Co se děje?" podíval se na mě a pak zase zpátky koukal do počítače. "Víš tati.. Je to tu vážně nádherný ale já už chci domů. Ty stejně jenom pracuješ a já tu všude chodím sama a už nemám co dělat. Navíc za 5 dní odjíždím do Kanady tak jsem si ještě chtěla užít Londýn. " posumála jsem se. Měla jsem docela strach z jeho reakce, mačkala jsem si tričko v rukou a ruce se mi potily. "Zavolám na letiště kdy mají první volný termín. Stejně bych potřeboval něco zařídit ve studiu takže se mi to valstně hodí. Počkej tady jdu zavolat" usmál se a vyběhl z ložnice. Čekala jsem spoustu možných reakcí ale tuhle vážně ne. 

"Tak já se jdu připravit a vzít si všechny věci" pousmála jsem se a vyběhla jsem z domku. Doběhla jsem k sobě a rychle jsem všechny věci naházela do kufru. Ten jsem asi po 20 minutách snažení konečně zapla a postavila ho ke dveřím. Mám jen chvilku než pro mě přijde táta. Jediný volný let byl dnes večer nebo až zítra v poledne takže jsme se s tátou dohodli, že rychle vezmeme všechny věci a poletíme domů. Při čekání na tátu jsem si ještě vzala do ruky mobil a vytočila jsem Justina. Mobil jsem si přiložila k uchu a čekala jsem na Justinův hlas. Po chvilce se ale ozvalo jen pípnutí. Co to? Udělala jsem mu něco? Nee.. třeba jen nemá čas.. Neřeš to.. Už jsem mu znovu volat nechtěla tak jsem mu jen napsala textovku. "Letíme už dnes večer takže se za pár hodin uvidíme. - E." Odeslala jsem jí a mobil jsem strčila zpátky do kapsy. 

Pohled Justina

"Dobrý večer Annie" usmál jsem se hned jak jsem vešel. Aspoň jsem se teda o úsměv snažil.. "Dobrý" usmála se a dál se věnovala své práci. Vyběhl jsem schody a vešel do svého pokoje. Zapl jsem televizi a začal jsem si rovnat všechny věci zpátky do skříně. Z kapsy jsem vytáhl mobil a když jsem ho odemkl zjistil jsem, že tam mám novou zprávu od Emmy. Hned jsem jí otevřel. "Letíme už dnes večer takže se za pár hodin uvidíme. - E." 

Koukám na bílí strop co mám nad hlavou a poslouchám zprávy. Pořád to samé, krádeže, podvody, skandály celebrit.. Nic nového" Oči už se mi pomalu zavírali ale mě došlo, že jsem jen v ručníku. Přemohl jsem se a zvedl se. Ručník jsem přehodil přes židly a nandal jsem si čisté boxerky. Lehl jsem si zpátky na postel a zrovna když jsem chtěl vypnout televizi tak mluvili o nějaké havárii letadla.. Zaposlouchal jsem se protože to se nestává každý den.. "Havárie letadla číslo 649 do Londýna havaroval asi před hodinou a zatím nejsou hlášeni žádní přeživší. Letadlo letělo večer z Malediv a zítra ráno mělo přstát v Londýně. To už se ale bohužel nestane." Emma! V té chvíli se mi udělalo špatně.. Rychle jsem vyskočil z postele a chtěl jsem utíkat dolů za Anni ale zatočila se mi hlava a já padal.. Najednou byla všude tma..