He changed my life.

Část deváta - What's going on?

Abych řekla pravdu, začínám se v tom ztrácet. Co se to tu sakra děje? To se mi snad zdá?

Rychle jsem se štípla do ruky a čekala jsem, že se probudím. Nic.. Sakra, řekněte mi někdo, že jsem se nezbláznila? 
''Já ví-..'' nedořekla jsem to. ''Já jsem Emma, těší mě,.'' usmála jsem se na něj a otočila jsem se zpátky na tátu. ''Ještě něco potebuješ nebo už můžu jít?'' snažila jsem se na něj usmát. ''Už můžeš klidně jít, jen ukaž cestou pokoj panu Bieberovi, prosím. Je to ten naproti tvému.'' usmál se na mě. ''Jasně, tati'' usmála jsem se a zvedla jsme se ze židle. Šla jsem jeho velkou pracovnou směrem ke dveřím. ''Děkuju ti zlatíčko'' slyšela jsem za sebou tátu. Jenom jsem se otočila, pousmála jsem se na něj a dál jsem sledovala modré zdi okolo mě. Cestou jsme ani jeden z nás nepromluvil. 

Nahoře u pokojí jsem se na něj otočila a snažila jsem se být v klidu. ''Tady je tvůj pokoj.'' usmála jsem se a ukázala na pokoj na konci chodby. ''Teda Vá-váš'' zakoktala jsem. o bože Emmo, co je s tebou? Klid, to se ti určitě jenom zdá.. ''Děkuju'' usmál se. ''Jsem Justin'' podal mi ruku. ''Emma'' usmála jsem se a ruku přijala. Když jsem se dotkla jeho ruky, projela mnou elektřina. Nedokážu přesně popsat ten pocit, bylo to tak zvláštní. Rychle jsem se pousmála a zmizela jsem ve svém pokoji. Skočila jsem na postel a ze stolku jsem vzala mobil. Kolikátého je? Hledala jsem kalendář a málem jsem omdlela, když jsem viděla to datum. Byl to ten den, kdy sem přišel. Nechápu to,. Jsem hrozně zmatená..

Chvíli jsem ležela ale pak jsem si vzpoměla na ten večírek u Brownů. Jestli se to všechno děje znovu, tak by táta měl zítra odjet a já bych tam měla jít s Justinem. Nějakou dobu jsem nad tím přemýšlela ale pak sem sěběhla schody a šla do kuchyně. ''Annie?'' usmála jsem se na ní a sedla jsem si na židly. ''Ano?'' usmála se na mě. ''Neříkal táta něco o tom, ež musím zítra někam jít?'' koukla jsme se vážně. ''Ano slečno, ten večírek u pana Browna. Měla jste si dneska dojet koupit něco na sebe, pamatujete?'' usmála se, ''Ehm, jo dobře. Děkuju moc'' usmála jsem se a vyběhla jsem zase nahoru. Byli skoro 4 ale na rychlé nákupy to stačí.

Postavila jsem se před jeho dveře, pořádně jsem se nadechla a zaklepala. Po chvilce se otevřeli dveře a stál tam Justin s úsměvem od ucha k uchu. ''Anoo?'' usmál se ještě víc. ''A-ahoj.. Já jen. Musím si zajet do centra koupit nějaké šaty, odvezeš mě?'' snažila jsem se být v klidu a jen se pousmát. ''Jasně, za jak dlouho chceš vyrazit?'' pořád se usmíval. Musela jsem se na chvíli zamyslet protože mě ten jeho úsměv naprosto odrovnal. ''Haloo?'' zasmál se. ''Jo.jo. promiň. Za dvacet minut dole?'' usmála jsem se. ''Jasně'' usmál se a já jsem odešla do pokoje,. 

¨Zaběhla jsem do koupelny, trochu jsem se nalíčila a vlasy jsme si trochu přežehlila. Pak jsem přešla k šatníku a vzala jsme si šortky a fialové triko, k tomu si vezmu svoje bílé supry a bude to. Do kapsy jsem si dala mobil a do druhé peněženku. Koukla jsem na hodiny a byl přesně čas na to, jít dolů. Seběhla jsem schody a dole jsem potkala Annie. ''Jedu do centra koupit si něco na sebe, kdyby se ptal táta'' usmála jsem se na ní a vyběhla jsem ven, Justin už stál u auta a čekal. ''Jsem tu'' usmála jsem se na něj a on mi otevřel dveře. 

Mám šanci všechno změnit. Můžu zabránit tomu aby to mezi náma bylo tak jako předtím. Můžu všechno udělat jinak. Nějak aby to bylo jednodušší pro nás pro oba. 
Celou cestu jsme nepromluvili. ''Jsme tu'' usmál se. Já jsem se na něj taky usmála a vystoupila jsme z auta. Zašla jsem do prvního obchodu a brala jsem všechno co se mi líbilo. jo, přesně tohle je jedna z mála věcí, kterou na svém životě miluju. Nemusím se starat o to kolik to stojí. Prostě se mi to líbí tak si to vezmu. Nakonec jsem zahlédla vzadu něco fialového, nepřemýšlela jsem a šla tam. Vzala jsem to do ruky a zjistila jsem, že jsou to šaty. (V médiích) Byli úžasné. Rychle jsem našla svojí velikost a zalezla jsem do kabinky. Byli jako kdyby je udělali přímo pro mě. Jo je pravda, že to hlavně bylo tou barvou ale co? Nejradši bych i sama sebe nabarvila na fialovo. Musela jsem se sama sobě zasmát a vylezla jsem z kabinky abych se kouklado nějakého většího zrcadla. U kabinek seděl Justin a podle jeho výrazu ho to vážně 'bavilo'. ''Bavíš se co?'' zasmála jsem se a on ke mě zvedl hlavu. Řekla bych, že i pootevřel pusu. Musela jsme se zasmát jak byl zaraženej. ''V pohodě?'' zasmála jsem se. ''J-j-jo. Moc ti to sluší'' řekl a zase se podíval do země. Popošla jsem k velkému zrcadlu a koukala se na sebe. Ty šaty miluju. 

Šla jsem ještě do pár obchodů abych si koupila nějaké boty, šperky a samozřejmě milion dalších věcí a pak jsme se vydali zpátky k autu. Chtěla jsem otevřít dveře ale sáhla jsem po dveřích ve stejnou chvíli jako Justin a naše ruce se střetli. Zase ten pocit, sakra Emm.. Podíval se na mě a pak se hend podíval do země. Dala jsem ruku pryč a on mi otevřel dveře. ''Děkuju'' řekla jsem ale on se na mě ani nepodívat. ''Uhm'' to bylo jediné co z něj vyšlo. Nechápu co se s ním dějě, vždyť takový nebyl. Jako už bych nebyla dost zamtená z toho všechno co se tu děje... 

Dojeli jsem domů bez jediného slova. Vylezla jsem z auta vzala jsem všechno svoje tašky. ''Počkej.. Pomůžu ti'' ozvalo se za mnou. ''Ne, to je v pohodě já to zvládnu.'' usmála jsme se na něj a rychle jsem zmizela v domě. Slyšela jsem za sebou kroky tak jsem zrychlila ale najednou mě někdo otočil. Jasně, někdo? Vždyť moc dobře vím, že je to Justin. ''Řekni mi, že nejsem blázen.'' podíval se mi od očí. ''Proč bys byl?'' dívala jsem se na něj zmateně. ''Jen mi řekni, že se ti to stalo taky'' tušila jsem co tím myslí ale stejně jsem se ptala dál. ''Co přesně?'' on se mi zadíval do očí a mluvil dál. ''Dnešek. Dnešek už jsem zažil. Řekni mi, že ty taky'' díval se na mě těma jeho nádhernýma karamelovýma očima a já se v nich zase ztrácela. Jediné na co jsem se zmohla bylo přikývnutí. ''Díky bohu, dýl už bych to nevydržel'' pousmál se, chytl mě okolo pasu a políbil mě.