He changed my life.

část šestá - Like angel

Dojeli jsme domů a mě až cestou docházelo co jsme odkývala. Jsem hrozně ráda, že mi táta dopřeje oboje ale 12 dní jenom s Justinem v Atlantě? Fuu, nechci si to ani představit. 

''Ahoj'' usmála jsem se na Annie ''Dobrý den'' usmála se také a dál uklízelo kuchyň. ''Dáte si něco?'' usmála se. ''Já teď ani ne, děkuju'' usmála jsem se a odešla jsem do pokoje. Otevřela jsem dveře a hned jsem si všimla papírku zasunutého pod nimi.
Otevřela jsem ho a četla: ''Emm, promiň nejsem schopnej ti to říct do očí ale mám tě moc rád. Vím, že by bylo nejlepší kdybychu vás přestal pracovat takže hned jak bude po zkušebce nějak se z toho vykroutím. Dokážu si představit jak by nám to oboum ubližovalo kdybych tu zůstal. Nemůžeme být spolu. S láskou -JB''
Při čtení toho dopisu jsem brečela jak malá, to snad nemyslí vážně? Jen tak prostě uteče? Uteče místo toho aby to zkusil aby aspoň něco zkusil? Chvíli jsem jenom tak seděla na posteli ale nakonec jsem se rozhodla mu odepsat a stejným způsobem jako to udělal on.

Došla jsem ke stolku a vzala si papír a tužku.. Vymýšlela jsem co napíšu a při tom mi došlo, jak málo se známe a jak moc mi přirost k srdci. Když na to tak myslím, vlastně o něm moc věcí nevím. Nejspíš ani vedět nebudu protože to nechce. Jo nechce, protože kdyby chtěl tak by se aspoň pokusil ale on ne. Asi po půl hodině jsem to dopsala a vyšla z pokoje. Věděla jsem, že tam není tak jsem rychle zastrčila papírek pod dveře. Zase jsem zašla do svého pokoje a rozhodla jsem se, že si půjdu zaplavat. Došla jsem k šatně a vytáhla jsem první plavky které jsem viděla.

Seběhla jsem dolů a plácla jsem sebou na lehátko. Vedle sebe sem položila mobil a pustila jsem si písničky. Chvíli jsem tam jen tak ležela a pohupovala nohou do rytmu pak mě ale vyrušila Annie. ''Nerada ruším, jen jsem vám přinesla svačinu'' usmála se a položila na stolek tác s různým ovocem. ''To si dám moc, ráda. Děkuju moc.'' usmála jsem se a vzala jsem si do roky kus ananasu. Nějakou dobu už tam takhle ležím, sem tam si jdu zaplavat a u toho si buď zpívám nebo jím ovoce. Najednou se tam objevil táta. ''Ahoj, zlatíčko. Jdu večer na večírek. Chceš jít se mnou nebo budeš doma? Je to ohledně studia a taky to bude tam mohla by sis tam zazpívat.'' usmál se na mě. ''Jeee moc ráda tati'' usmála jsem se na něj a hodila jsem se mu kolem krku. ''Já to věděl'' řekl a popošel a za rohem vytáhl tašku. ''Něco jsem ti koupil, doufám, že jsem vybral dobře'' usmál se. ''Děkuju moc'' vzala jsem si od něj tašku a vytáhla jsem krásné, modré vzorované šaty (v médiích) ''Ty jsou úžasný tati, moc děkuju'' dala jsem mu pusu na tvář, ''Nebude to nic moc nóbl tak jsem si to mohl dovolit. Buď připravená o půl 8'' usmál se na mě a odešel. 

Strčila jsem si do pusy posední kousek jahody a vzala jsem tác do kuchyně. ''Děkuju moc Annie, bylo to super'' usmála jsem se a podala jsem jí tác. ''Jen jsem to nakrájela slečno. Nemusela jste to odnášet'' pousmála se. ''Nijak mi to neublíží'' usmála jsme se a vyběhla jsem schody nahoru. Rozhodla jsem se, že si dám sprchu a pak si pustím film... 

Po tom co jsme vylezla ze sprchy jsem si vyfénovala vlasy a oblékla se. Skočila jsem do postele a zapla jsem ntb. Pustila jsem si film a hodila na sebe deku.

(Z pohledu Justina)

Celý den mám volno tak jsem zašel za kamarádama, které poslední dobou dost zanedbávám. ''Čaaau Ryane!'' plácl jsem si Ryanem. ''Čaaaau kámo, co, že ses taky ukázal?'' zasmál se. ''To víš, nová práce.'' plácl jsem ho po rameni. ''No jo náš Justinko se polepšil'' vyplázl na mě jazyk. ''Vždyť víš proč tam jsem, tak toho nech'' podíval jsme se na něj vážne. ''Jo jasně, pane zpěvák'' zasmál se ještě víc. ''Teda skoro zpěvák'' smál se jak idiot. ''Hahaha moc vtipný Ryane. Nechceš radši vypadnout někam do klubu?'' zvedl jsem obočí. ''No jasně! Jdem!'' zvedl se a hodil si do kapsy peněženku s mobilem. 

Už stojíme před klubem a čekáme na pár kámošů.'''Čaaau'' pozdravil jsem všechny. Se všemi jsem se pozdravil a vešli jsme do klubu. Sedli jsme si a hned tu byla servírka. ''Co si dáte?'' usmívala se. Objednal jsem si Whiskey a dál jsem si povídal s Ryanem. Večer probíhal jako vždy tu, už jsme byli všichni na mol a motaly se tu samé štětky. Na takové holky jsem byl vždycky alergický. Nenávidím holky které dají každému, neříkám, že jsem nikdy neměl holku na jednu noc ale i tak. ''Hej chlape,neměl by si jít za tou svou Emmou?'' zasmál se Ryan. ''Co? Jako to jako myslíš? Je to jen práce tak toho nech.'' řekl jsem trochu naštvaně. ''Ale notak kámo nedělej. Celý večer mluvíš jenom o ní a na žádnou holku tady si se ani nepodíval.'' smál se dál a kluci jen kývali hlavama na souhlas. ''Idioti.'' hodil jsem na stůl peníze a odešel. Před klubem jsem si zavolal taxi a jel 'domů'.

Dojel sem před dům, teda jestli se tak tomu dá říkat. Já bych spíš řekl vila nebo zámek. Nechápu na co jim je tolik místností když tam bydlí jenom dva plus hospodyně a já a ještě jeden chlap z ochranky pana Jenkinse. Zakroutil jsem hlavou a prošel jsem velikou bránou. Musel jsem tam nejdřív přiložit svojí kartu. Párkrát to píplo a brána se otevřela. Trochu to zaskřípalo ale už jsem byl uvnitř. Vešel jsem do domu a všude byla tma. Docela mě to překvapilo protože ještě není ani půlnoc. 

Vyběhl jsem schody a zašel do pokoje. Po tom co jsem rozsvítil jsem si všiml papírku u dveří. To musela být Emma. Pomyslel jsem si hned.
Sedl jsem si na křeslo k oknu a začal číst: '''Začnu tím, jak moc jsi mě zklamal. To, že mi to neřekneš do očí je jedna věc ale to, že všechno vzdáváš bez toho aniž bys to alespoň zkusil mě ničí. Víš co? Nebudu tě nijak přemlouvat. Moc dobře víš jak to u mě je a i přes to jak moc jsi mi přirostl k srdci  ti teď říkám, že od teď už jsi pro mě prostě jen ochranka a nic víc. Myslela jsem si, že můžu mít aspoň kamaráda ale kamaráda který utíká bez boje nechci. Mám tě moc ráda a ty to víš. Emm.''

Po přečtení jsem si nadával. Měl jsem to s ní normálně probrat a ne jí napsat lístek. To bylo dost hloupý, jsem idiot. Kopl jsem do tašky kterou jsem si ještě nevybalil. Zrovna jsem se chtěl jít vysprchovat a začal mi zvnonit mobil. Na displeji zvonilo jméno : Pan Jenkins. Co teď může chtít. Zakroutil jsme hlavou a přijal hovor. ''Ano, co potřebujete pane Jenkinsi?'' snažil jsem se být co nejmilejší. ''Dobrý večer, nerad rušm ale jste už doma?'' ''Ano jsem, potřebujete něco?'' pousmál jsem se a to mě ani nemohl vidět. ''Nemohl by jste přijet pro Emmu, vzal jsem jí sebou na večírek ale ten se protáhne víc než jsem čekal a nechci aby tu byla tak dlouho stejně by jí to nebavilo. Pošlu vám v sms adresu dobře?'' usmál jsem se sám pro sebe. Budu mít šanci si s ní promluvit. Rychle jsem se převlékl a vyběhl ven k autu.

Do hodiny už jsem stál před studiem kde se to mělo konat. Vystoupil jsme z auta a otevřel jsem dveře od budovi. ''Dobrý den, přejete si?'' usmála se na mě slečna z recepce. ''Dobrý den, jsem od pana Jenkinse jedu vyzvednou jeho dceru.'' usmál jsem se. ''Dobře, říkal mi to. Jdětě nahoru. Je to úplně nahoře.'' usmála se a ukázala na výtah. ''Děkuju'' usmál jsem se na ní a šel k výtahu. 

Už jak se otevřely výtahové dveře jsem slyšel hlasy ale hlavně jsem slyšel zpěv. Byla to holka, ten hlas sem znal ale tahle krásný zpěv jsem ještě neslyšel. Otevřel jsem velké prosklené dveře a viděl jsem Emmu jak stojí u mikrofonu, zpívá a hrozně si to užívá. Stál jsem tam jak opařený a nevěděl jsem co si myslet. Ona tahle zpívá a ještě není slavná? Zpívá jako anděl.Má tátu producenta a s takovým hlasem ještě nemá ani cd? To není možný. Pokroutil jsem hlavou abych se uklidnil a viděl jsme pana Jenkinse jak jde ke mě. ''Díky, že jste přijel. Tady je její kabelka, dojdu pro ní'' usmál se a podal mi kabelku. Otočil se a šel přímo k ní, hned jak dozpívala všichni začali tleskat, já jsem nebyla vyjímka. Po chvíli jsem viděl jak se na mě podívala a hned se zadívala do země. Společně s otcem šla ke mě. ''Tady pan Bieber tě odveze domů. Já se vrátím až někdy dopoledne.'' usmál se na ní a dal jí pusu na čelo. ''Ah-'' nestačil jsem domluvit a ona mě přerušila. ''Dobrý večer, Justine. Děkuji, že jste pro mě přijel. Můžeme?'' pousmála se a objala otce který se usmál a odešel. Ona mi vyká? To bere hodně vážně to co napsala. Lhal bych kdybych říkal, že mě to nemrzí. No co? Dos*al jsem si to sám. Začal jsem si v duchu nadávat. 

''Můžeme?'' pousmál jsem se na ní a podal jí kabelku a svetr. Ona přikývla a šla ke dveřím.