He changed my life.

25. část - Daddy?

"Ahoj, můžeš mi dát prcky? Někdo by je rád pozdravil." řekla a po chvíli mi předala mobil. "No ahoj princezno, jak se máš?" musel jsem se zasmát  hned jak jsem jí slyšel zapištět moje jméno.

 

Pohled Emmy

"A už je v pohodě? Nemusela si ještě jezdit. Mohla si být u něj" Demi okolo mě obtočila ruce a vtáhla mě do medvědího objetí. "To je v pohodě, má tam mamku a já jsem u něj do teď byla. Vlastně je tu ještě něco co sem ti neřekla... On si na mě nepamatuje.. Nepamatuje si posledních pár měsíců." snažila jsem se pousmát. "Tak to je mi moc líto." Pohladila mě po vlasech. "A bude to zase v pohodě nebo už si nevzpomene?" odtáhla se a obě jsme si sedly na sedačku ve studiu. "Podle doktora je to jen dočasné, jde o nějaké šokové období ale prý příjde nějaký podnět, který všechno nahodí jako když se vypínačem rozsvítí světlo." pousmála jsem se. "Tak to jsem moc ráda. Kdyby jsi cokoliv potřebovala jsem tu pro tebe, dobře?" usmála se. "Já vím. Moc ti děkuju." úsměv jsem jí opětovala.

"Tak jdeme na to?" nic jsem neodpověděla, jen jsem se pousmála a přikývla. Demi jen kývla na Joea - jejího producenta - a pak se rozezněla hudba. Pomalu jsem se začala pohupovat do rytmu a mírně podupávat. První část zpívá Demi, která už pomalu začíná. První tóny se rozléhají v místnosti a já začínám být nervózní. V ruce svírám papír s textem a ruce se mi potí. Demi dozpívala poslední tóny její části a povzbudivě se na mě usmála. Silně jsem se nadechla a po krátké pauze jsem začala zpívat společně s ní. 

"No matter how far we go
I want the whole world to know
I want you back
And I won't have it any other way
No matter what the people say
I know that we'll never break
'Cause our love was made, made in the USA
Made in the USA, yeah,yeah "

Pomalu jsem si písničku začala užívat, strach a tréma najednou zmizeli a já se uvolnila. Po téhle části byl další kousek písně, který zpívám jen já. Zavřela jsem oči a užívala jsem si každé slovo, každý tón.. Všechno. 

"You always reading my mind like a letter
When I'm cold, you're there like a sweater
'Cause that's the way we like to do it
That's the way we like.............."

Po dvou hodinách konečně sedíme s Demi v kavárně a probíráme dnešek. "Myslím, že to ani nebudeme muset předělávat. Bylo to super." usmála se. Přikývla jsem a napila se ze svého Latté. Seděly jsme v menší kavárně na konci města, bylo to tu hodně útulné a pamatuju si dobu, kdy jsme tu spolu trávily každou volnou chvilku. "Moc ti děkuju" podívala jsem se na Dem. "Za co prosímtě? To já děkuju tobě! Konečně jsem nahrála písničku s hvězdou!" trochu se zasmála a mrkla na mě. "To spíš s tebe bude brzo hvězda." vyplázla jsem na ní jazyk a ona se jen zasmála. "Jednou budeme hvězdy obě. Bude to přesně takové jaké jsme si to plánovaly, když jsme byly malé." zasmála se. "Myslíš, že jsme byly věštkyně?" Obě jsme se začaly smát. "Myslím, že jsme jen prostě vždycky věděly co máme rády a co jednou chceme dělat" mrkla na mě.

"Promiň, volá mi táta. Hned jsem zpět" omluvila jsem se Dem, když jsme viděla jméno volajícího. "V pohodě" šeptla. 
"Ano tati?" přijala jsem hovor.
"Kde jsi? Pořád v nemocnici?" vyptával se.
"Teď už ne, byla jsem s Demi. Proč?"
"Jen, že každou chvíli už pojedu domů tak bych tě vyzvedl a zašli by jsme si někam na večeři, co říkáš?" 
"To by bylo super, víš co? Nejsem daleko od studia. Dopiju kafe a stavím se pro tebe, co ty na to?" usmála jsem se na mobil i když jsem věděla, že mě nemůže vidět.
"Dobře. Budu se těšit" už jsem ani nestačila odpovědět a zavěsil.

"Dopijeme a já budu muset jít. Táta mě pozval na večeři." sedla jsem si zpátky za tmavý, dřevěný stůl. "Dobře, stejně jsem slíbila Jasonovi, že budu brzo doma." Při jeho jménu se jí rzzářily oči a já se jen usmála. "Někdy mi ho konečně musíš představit" zasmála jsem se a šťouchla jí do ramene. "Neboj se" ušklíbla se. 

Pohled Justina

"Tak já už za chvíli půjdu, stejně ti příjdou každou chvíli kluci" mamka mě pohladila po ruce a já se na ní usmál. "Dobře" šeptl jsem. "Zítra si napíšeme dobře?" nadzvedla obočí. "Určitě" usmál jsem se. "Neříkal ti doktor, v kolik mě zítra pustí?" stihl jsem se jí ještě zeptat než si vzala všechny věci. "Nějak okolo poledne. Po 11 říkal" usmála se. "Dobře, děkuju" odpověděl jsem a vzal do ruky mobil. "Tak ahoj mami" usmál jsem se na ní ke dveřím. "Pa" šeptla a zmizela. 

Nasadil jsem si sluchátka a pustil si muziku. Zavřel jsem oči a užíval si tu pohodu. Kluci mají přijít nejdřív za hodinu, jestli to vůbec stihnou takže mám čas. Pomalu jsem přestával vnímat okolí a upadal do spánku a mého stále se opakujícího snu.

"Tati tati!!" o kousek dál stojí holčička a křičí na mě. Ale proč tati? Já nejsem táta. A nebo jo? 
"Tati tati!!" začíná brečet a já jdu k ní. Kleknu si vedle ní a utřu jí slzy. "Co se stalo, princezno?" Ona se na mě podívala velkýma modrýma očima a zamrkala. "Ztratila se nám maminka, ty to nevíš?" vzlykla. "Ona tady není! Není tady a já jí tady chci, tatínku. Najdeš jí? Tatínku prosím?" znovu vzlykla a objala mě. Pořád plakala a já jí hladil po vlasech ale neřekl jsem ani slovo. 
najednou se odtáhla a udělala dva kroky pryč. Pořád se na mě dívala. "Prosím, musíš jí najít" šeptla. "Jinak ztratíš i mě" V tu chvíli mě píchlo u srdce a nemohl jsem popadnout dech. "Neboj se, všechno bude zase v pořádku" zašeptal jsem. "Nebude" zašeptala a popošla zpátky ke mě. "Ale to je v pořádku, nezlobím se na tebe" pohladila mě po tváři. "Zbohem tatínku"