Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

1.5 kapitola

Jsem Oikawa Tooru, nahrávač v týmu Aoba Johsai, který se nachází na škole Seijoh v prefektuře Miyagi. Můj život je velmi krásný a rozmanitý, od pána boha mi byla nadělena krása a talent na sporty, který i tak musím vyždímat na 100% aby z toho něco bylo, ale tak to je u každého. Můj život můžu ovládat s pomocí lusknutí prstů, zamanu si přítelkyně? Stačí mi ukázat jen na jednu, udělat hezká kukadla a mám ji, zamanu si toto a ono a nedělá mi problém to mít, můj život by se dal ostatními podat jako bohémský, bohužel, tuhle jejich domněnku bych tak rád změnil, bohužel by mě měli za blázna a to si se svým postavením na škole nemůžu dovolit. Ať už jsem měl jakýkoliv život, něco v něm chybělo, což jsem si začal uvědomovat po rozchodu s mou teď už bývalou přítelkyní. Nikdy jsem ale na to nedal tak, pokaždé tuhle díru jsem zaprazdnil buď volejbalem nebo dívkou, které stejně dopadla jak ostatní, že po delší době jsme se rozešli, nadále s nimi udržuji přátelský vztah.

Plně jsem se probudil ještě před budíkem a šel jsem udělat svou každodenní rutinu, pokud se tedy jedná o týden nebo když nemáme s týmem nějaké soustředění. Plně připravený jsem se vydal k domu mého jediného pravého kamaráda, Hajimeho Iwaizumiho, který jako jediný z osob tvořil obrovskou část mé duše, ne, že bych ho miloval to rozhodně ne, pouze mi byl tak blízký, že život bez něj si už nedokáži představit. Z ničeho nic jsem byl už před jeho domem, zazvonil jsem, když mi otevřel jsem jej pozdravil a spolu jsme se vydali do školy, probrali jsme společně vše, co se stalo za víkend, hlavně tedy mě, protože Iwa-Chan nebyl nikdy moc výřečný typ člověka, co mě možná u něj drželo více, nebudu vám kecat. Po zhruba 15 minutovém rozhovoru, rejpání a všeho možného, jsme se dostali před školu a už teď jsem věděl, co nastane. Jak jsem říkal na začátku, pán Bůh mi nadělil možná nepřirozeně krásnou tvář, že srdce dívek se může roztát a to si nenadržuji. Jemně a letmo jsem mrkl na Iwa-chana jestli by mě z toho nedostal, on jen kyvnul, já se omluvil dívkám a aby to nebylo podezřelé, řekl jsem Iwa-chanovi něco ve smyslu, že jestli bude tak tvrdý pořád před dívkami, žádnou si nenajde, dál mi jen jemné zamručení a odešli jsme- nebo spíše mě odtáhl do naší klubovny, kde jsem se možná trošku rozhodl Iwa-Chana přátelský poškádlit.

Když se převlékal neustále jsem jej očkem pokukoval s úšklebkem na tváři a i když jsem věděl, že téma na které se chystám nemá rád, musel jsem to risknout "Trashykawo, na co zase tak blbě hledíš, změnil si snad orientaci nebo co?" Řekl Iwa-chan ráznějším hlasem a obočí dal do náznaku 'nehleď na mě, nebo tě sežehnu pekelnými plameny' "Iwa-chan Iwa-chan, takhle nepříjemný být na svého kamaráda, ale notak!" Trošku jsem do něj drcl bokem a zase se ušklíbl "No, já jsem si svou orientací nejspíše jistý, ale v našem věku není nijak divné či zvláštní experimentovat, stále jsme puberťáci, ale co ty Iwa-chan, o dívky nemáš zájem.. počkej! Můžu ti dohodit tu krásnou blondýnku z druhaku! Nebo tu modrookou brunetku z B! Nebo nebo-" Z mého vykládání mě vyrušila jeho ruka na mém obličeji a já jen prosil o milost "Oikawo, ty tupá hlavo kolikrát ti mám říkat, že já a konverzace vztahy nejde v ú-v-a-h-u" vyhláskoval my poslední slovo, ale já se i tak nedal. Když se chystal už odejít, rozhodl jsem se jej připnout ke zdi s tím, že jsem se jednou rukou opřel o stěnu nad jeho hlavou a nepatrně pozoroval detaily jeho obličeje "Takže jsi na kluky, Iwa-chan? Mě se můžeš přece svěřit." Místo odpovědi jsem viděl lehké začervenání na jeho tváři, které nešlo skoro poznat a kopance mezi nohy, po kterém jsem se složil a dalších 5 min se nezmohl zvednout, mezitím Iwa-chan odešel na trénink se slovy "Vážně by ses měl starat o svoje a ne takhle vyvádět."