Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

13. Kapitola

Ráno jsem klasicky vstal, ačkoliv jsem spal dost, moje oči vypadaly jako kdybych celou noc nespal. Protřel jsem si oči, zývnul a na chvíli si ještě lehnul. Natáhl jsem se pro telefon, začal jsem scrollovat sociálními sítěmi a rozhodl se dát i na Story svou fotku. Zapnul jsem tedy foťák na telefonu, udělal klasický peace sign a zazubil se. Hned co jsem to postnul, fanynky mi posílali srdíčka, musel jsem se aspoň nad tím zasmát, i když trošku se mi začala znechucovat dívčí populace, kvůli dívce, se kterou Iwaizumi je, bolí to.

Rychle jsem se oblékl, nachystal se a vyšel, jaký bych měl být k Iwaizumimu? Co si můžu dovolit? Zvládnu vůbec vedle něj jít? Z těchhle všech myšlenek mi bylo akorát špatně, tak jsem to nechal plynout hlavou, znovu jsem si protřel bolavé oči, zničeho nic jsem jej viděl, bylo to snad poprvé, co jsem ho viděl přede mnou na telefonu, Iwaizumi patřil k těm, co nikdy moc nepostovali něco nebo byly přímo na sociálních sítí. Najednou to přišlo, když jsem chtěl říct nějakou peprnou poznámku a můj pozdrav, hlasivky mi zničeho nic znehybněly, nemohl jsem říct ani slovo, jen jsem se usmál a zamával na něj, jenže on nevypadal 2x šťastně, spíše jako kdyby ho něco trápilo, nebo někdo.

Naše trasa do školy byla lehce tišší než obvykle, ale po chvilce jsem moje hlasivky přemluvil, aby konečně něco udělaly. Bolelo mě to uvnitř? Ano. Můžu s tím něco udělat? Ne. Neustále mi tohle přehrávalo v hlavě, že jsem si pak neuvědomil, že jsem narazil do Iwaizumiho dívky, ta se jen na mě ušklíbla a vzala Iwaizumiho za ruku, v mých očí šel poznat hněv, ale přesto jsem se mile usmál, podle tváře mi ale byla povědomá. Iwaizumi se na mě podíval pohledem, jako kdybych jej měl zachránit, jen jsem tiše řekl "Je to tvoje přítelkyně" a bez úsměvu odešel do klubovny, tu a tam jsem lehce hlavu pootočil, propaloval jsem záda dívky, která byla na špičkách u Hajimeho hlavy, vypadalo to, že se líbají, vše se mi zase znechutilo. Došel jsem do Klubovny a rychle se převlékl, abych nemusel ztrácet čas, když tu z ničeho nic se mezi dveřmi objevil Iwaizumi, který měl takřka oči skleněné, jako okna, která má každý z nás, dokázal jsem v nich číst, prudce jsem svraštil obočí k sobě, vzal Hajimeho za rameno, které jsem zmáčknul a místo tréninku jsem běžel najít tu dívku, bylo mi jasné, že za tohle mohla ona. Pro mé očekávání byla celkem blízko haly, byla na tom krásném romantickém místě, hleděla do stromů a užívala si ranní vzdoušek, musel jsem uznat, že Iwaizumi na to, jaký je idiot, měl vkus.

Přiběhl jsem k ní, postavil se před ní a ruce zkřížil v nepřátelském gestu, ona dívka se na mě podívala s milým úsměvem "Oikawa Tōru, 3. ročník, kapitán, nahrávač v týmu Aoba Johsai, známý nejenom pro svou inteligenci ve vedení svých spoluhráčů, kteří dokáží pod jeho vedením vytáhnout ze sebe 120%, mnoho es z podání, ale také pro svoji krásu" řekla dívka informace a já se nestačil divit, na chvíli jsem povolil svou nahněvanou grimasu, ale hned na to jsem se vrátil zpátky "A ty přítelkyně mého přítele z dětství, která mu ničí srdce natolik, že pak přichází se skleněnýma očima." Dívka nevypadala nějak překvapeně spíše, jako kdyby to byl její záměr. Postavila se vedle mě, dala mi ruku na rameno a se zašeptáním "Brzy se vše dozvíš, mimochodem krásné místo na první polibek s Iwaizumim" odešla, nechala jen za sebou Iwaizumiho vůni ze školního saka, nevydržel jsem to a otočil se za ní s křikem "Nenechám tě jej zničit, to si pamatuj, nejdříve budeš muset pře země!" ona se jen letmo otočila a zasmála, neměl jsem ji rád.

Najednou se ve mně vrátila ztracená energie, možná něco jako ochranářské pudy se mi probudily a já s hlavou vztyčenou, jako kdybych na ní měl korunu šel do haly, trénink už trval 15min, moji spoluhráči vyklusávali, hned co jsem došel, trenér se na mě podíval, že mě chtěl pochválit, že poslední dobou jsem chodil celkem včas, ale že jsem si to pokazil, nevinně jsem si propletl prsty za zády, usmál se a omluvil se. Řekl mi, že se mám protáhnout, že i za takovou chvilku jsem oproti nim pozadu, učinil jsem tak s myšlenkou, že té holčině nenechám z Iwaizumiho udělat to, z čeho jsem ho dostal, jen bezmozkovou panenku. Je to tady, konečně se poznávám, z padlého krále, který upadal do depresí jsem se zpátky vrátil ke králi s korunou hrdě na hlavě, ale Iwaizumi vypadal sklesleji a sklesleji, musel jsem brzy něco dělat.