Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

Prolog.

Můj tlukot srdce by se dal přirovnat rychlosti běhu nejrychlejšího tvora na světě, kapičky potu mi tekly po čele a malými pohyby jsem mátkou hledal něco před sebou. Nevěděl jsem, co to hledám, neměl jsem nikdy přehled ve svých citech, za svých nejlepších časů, kdy jsem byl dosti stabilní, jediný pocit slasti který jsem prožíval, byl ten, když jsme jako vítězové po boku 'Velkého Krále' odcházeli s lehčí pýchou na nose, či když při prohře pomalu upadali do jistých úzkosti jako květiny bez dostatku slunce a vody.
Chytl jsem se za hlavu, jemně zatahal za vlasy a pomalu a jistě přes bolest si začal uvědomovat, co se děje, co to s mou hlavou vlastně je. Palčivou bolest na hrudi, mžitky před očima a pískání v uších vystřídala jiskra a já z plna hrdla a ze všech sil zakřičel "Neotáčej se, zůstaň semnou!"