Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

8. Kapitola

Moji drazí čtenáři, děkuji Vám mockrát za vaši podporu a lásku, moc si jí vážím! <3

Moje pocity byly smíšené, jedna strana koutku mi šla více nahoru, avšak ta druhá se více táhla dolů, ale to nešlo tolik vidět, nevěděl jsem, co si mám o tom myslet, byl jsem zmatený, chtěl jsem více, ale zároveň byl strašlivě vyděšený! Jedno jsem měl jasný, muži mě přitahovali, nebo spíše.. Oikawa byl ten, co mě přitahoval. Kdo by to řekl, že ten, koho tak z celého srdce nenávidím, je vlastně ten, ke komu cítím city, nebo hlavně.. kým se vždy nechám omámit a skončíme v polibku, tohle bylo tak frustrující.

Došel jsem domů, bez pozdravu rodiny jsem utekl do koupelny, kde jsem se zamknul, rozhlédl jsem se, jestli jsem zrovna nevstoupil někomu když se sprchoval a letmo se podíval dolů, bylo to tam. Má erekce nastoupila hned, jakmile se Oikawa dostal na moje břicho a při představě, že chtěl ještě níže, už jsem to prostě nevydržel, jediný štěstí, že nebyla až tak velká a dala by se uklidnit, měl jsem svoje způsoby, které mohly pomoct kromě masturbace. Vysvlékl jsem se, stoupl si do koutu sprchy a opřel se o skleněné dveře, pustil jsem na sebe studenější vodu a jen stál a přemýšlel s čekáním, kdy mě to opustí. Kapky vody tekly přes mé vlasy až po tělo a já pro mé neštěstí omylem pomyslel na Oikawu v tom, že jak vypadal neodolatelně s mokrými vlasy. Wow Hajime, kdyby jsi nebyl teplej, řekl by si, že vypadal jak zmoklá slepice, ale vlastně tobě se teď bude líbit, i kdyby měl bahno na ksichtě, že? 

Nic nezabíralo, moje erekce ba naopak rostla a já už byl vážně zoufalý, snažil jsem se vyhnout kontaktu mého údu s mou rukou, nebyl jsem zrovna člověk, který by potřeboval se uspokojovat běžně, nakonec jsem se tedy 'vzmužil' a vydal si to do pokoje, kde jsem zavřel jak jen nejtišeji to šlo, protože všichni už zrovna spali. Lehl jsem si do futonu, nahmatal lem spodního prádla a uchopil už tak dost ztopořelou erekci, uchytil jsem mezi zuby tričko, aby mé vzdychy byly víceméně tlumené a rukou jsem pomalu začal přejíždět. Zprva mi to nešlo, následně jsem zavřel oči a začal myslet na něj, na to, co by se stalo, kdybych nebyl slabý a stydlivý, na jeho dokonalé a krásné tělo,  jeho kaštanové vlasy a oči, způsob, kterým mě přitahuje, byl úžasný. Když jsem se blížil k vyvrcholení, lehce jsem upustil látku trička a začal co nejtišším hlasem vzdychat "Tōru", také to bylo poslední slovo, při kterém jsem vyvrcholil. Pustil jsem můj úd a začal oddechovat, celý rudý, že jsem se právě udělal nad myšlenkou na svého kamaráda, do kterého jsem byl teď tak blázen, bylo mi krásně, ale zároveň do pláče, že tenhle krásný školský románek nemůže pokračovat, musel jsem učinit rozhodnutí, které může změnit celý můj život, rozhodl jsem se pro odpověď.

Druhý den ráno jsem se probral, musel jsem se ještě rychle umýt, protože z vyčerpání jsem usnul a nechal po sobě fakt že bordel. Při dokončení toho všeho jsem se nachystal a vyčkával na Oikawu, jako běžně meškal, nakonec přišel a hned měl ten jeho stupidní výraz na tváři, nešlo to jinak, než abych pozvedl lehce koutek. Společně jsme se vydali do školy, s tím, že oba dva jsme dnes komunikovali, Oikawa semnou musel i zatřást, jestli jsem se třeba někde neodřel, že nějak moc na jeho vkus mluvím, tak jsem jej jen lehce podkopl a šel dále. U školy, mezi hloučkem stál někdo, koho nevím, jestli jsem očekával. Překřičela volání Oikawowých fanynek na něj a hned co se ke mně dostala, vzala mě za ruku a utekla semnou kousek od klubovny, ať mě moc nezdržuje. Cítil jsem Oikawův pohled na mých zádech, nebyl to ten pohled jako po našem polibku, ale co jsem i slyšel, jeho fanynky se jej ptali, co se mu děje, že vypadá zničeho nic sklesleji. Oná tajemná dívka mě stáhla k sobě a jemně zašeptala "Jsi si jistý?" a já, ačkoliv s lehkou nechutí, kývl.