Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

2. Kapitola

Trénink probíhal jako každý druhý, nejdříve jsme čekali, až náš 'Velký král' se uráčí dojít, abychom rozcvičku mohli naplno spustit. Po jeho příchodu, jsme začali stretchingem aby jsme omezili nějaké poranění. Po poměrně dlouhé rozcvičce, kdy Oikawa neustále měl nějaké divné připomínky, jsme přešli k tréninku, jako takovému. Každý trenér může říct, že příjem je základ všeho, tudíž jsme se hlavně zaměřovali na příjmy a jako sladkou tečku jsme si zahráli zápas proti sobě, bylo to vyrovnané. Po tréninku jsme uklidili tělocvičnu a šli se převléct zpátky do uniforem, abychom mohli jít na vyučování. Šel jsem mlčky, skoro nevnímaje svět, kvůli pocitu prázdnoty ve mně, přemýšlel jsem, jestli to i nemělo co do činění s Oikawovým výstupem dnes, ale řekl bych, že aspoň z nějaké malé části určitě ,,Iwa-chan, jsi nějaký celý vykolejený, básníš o nějakém chlapci nebo dívce?" slyšel jsem Oikawuv otravný hlas a už teď jsme jej měl chuť praštit znovu, ale nereagoval jsem, nějak jsem nechal celý náš den až do večera, kdy byl též trénink procházet a až teprv jsem si uvědomil, že vlastně bude zase konec dne. Po tréninku jsme s Oikawou uklidili tělocvičnu, všiml si, že mi něco zase vězí v hlavě a tak se jen otázal, jestli, bych neměl chuť se potom někam projít, věděl jsem, že to patří mezi jeho důkaz starosti o svého přítele.

S Oikawou jsme šli do parku, byl i celkem blízko našim domovům, takže to mělo svou výhodu. ,,Ještě dřív, než mě upálíš v pekelných plamenech za dnešek, by mě zajímalo co se ti honí hlavou, že jsi polovinu nahrávek ani nezasmečoval a věčně si byl mimo" řekl Oikawa a zamračil se na mě lehce, řekl bych že i proto, protože nerad prohrává a kvůli těmhle mým chybám jsme málem prohráli, i když to byla spolu hráčská tréninková hra. Zaposlouchal jsem se do zvuku korun stromů parku a tiše vydechl "Prakticky, to samé co se děje už tak minimálně 10 let mého života, kdybych byl starý dědek, mohl bych to nazvat syndrom vyhoření, ale tak to vím, že to není" vychrlil jsem a on se na mě podíval teď už odlehčenějším pohledem ,,To je jasné, chce to lás-" nestihl to doříct, protože jsem mu zavřel pusu a zamručel jak medvěd, po chvilce jsem mu ji oddělal a Oikawa zkřížil ruce na hrudi v uraženém gestu, bylo zase ticho. ,,Proč se vlastně bráníš tak vztahu, vážně jsi si jistý svou orientací? Však v dnešní době je naprosto normální mít vztah se stejným pohlaví, to bych ti také mohl dohodit!" Oikawa se zazubil a ode mě schytal pohlavek, ale něco na tom bylo, pokud by mi bylo dobře s klukem třeba, proč se tomu bráním tak zuby nehty? To chci udělat svou matku a otce prarodiči tak moc? Ať už Oikawa byl jakýkoliv, v tomhle měl pravdu až jsem cítil lehký žár na svých tvářích s tím, že jsem doufal, že moje kůže nenechala znát tohle. Oikawa do mě drcl zase bokem a neodpustil si narážku typu, že klidně semnou moje choutky prostuduje a prozkoumá, dostal jen další silný pohlavek a já si zase všímal svých myšlenek. S NÍM NIKDY..i když..