Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

5. Kapitola

Takže jelikož jste byly velmi hodní a pozorní, přináším vám za 1 den 2 kapitoly, snad vám to nebude vadit! :3 Užívejte, příjemný večer moji drazí čtenáři~ <3

Do rána se mi už nic nezdálo, byl to klasický bez-snový spánek, avšak jsem byl lehce unavený, možná stále pod obrovskou chutí konečně pochopit, co se honí v mé hlavě. Plně jsem se probudil, šel do koupelny a při pohledu na mou tvář jsem se usmál "Tyjo, Tōru dneska ti to fakt sekne!" dal jsem si kompliment, lehce si projel prsty vlasy. Následně jsem jen pokračoval v aktivitách školákovi běžným a vyrazil si to za Iwa-chanem, dnes jsem měl vážně peprné poznámky!

"Yahoo Iwa-chan, vyražme spolu romanticky ruka v ruce! Budeš poctěn jít s tak krásným mužem!" řekl jsem Iwaizumimu hned mezi dveřmi, ale nereagoval, dobře tedy, bude to potřebovat jiný kalibr, ale nepočítal jsem, že tak silný. "Iwa-chan dneska ti to fakt sluší, že bych dokonce i přemýšlel nad tím, něco s tebou zkusit"- Iwaizumi stále nijak nereagoval, kdyby mi dal aspoň ten pohlavek, nestěžoval bych si, ale toto nebylo ono. Když jsme došli do školy, poděkoval jsem samotnému bohu, že mě dnes o sacharid zvaný cukr odprostil, nebo spíše v tak velkém množství, jako mi dávají mé členky fanclubu "Oikawa-san je náš král UwU". Vyrazili jsme tedy do klubovny se převléci, já jej stále očkem pokukoval, nenarušoval klid mezi námi, ale zničeho nic jej vyrušil Iwaizumi svou poněkud zvláštní otázkou, na kterou jsem upřímně neměl odpověď, tak jsem si koupil trošku času na výmluvu tím, že mi říká Shittykawo, ve skutečnosti mi to tak nevadilo, ale stále tu byla jeho otázka, z kama mám tyhle myšlenky a podobně. Kdybych mu řekl "Iwa-chan, dnes se mi zdál sen, že jsi mě políbil" nebo snad říct, že si to občas s muži představuji, tak bych jisto jistě místo jeho tváře nevědomosti, která je tak rozkošná, viděl buď jeho záda a nechuť nebo kopanec mezi nohy, ať svoje erotické sny před ním vynechávám a nekomplexuji si je na něj, že ho pak jen matu. Rozhodl jsem se tedy to vyřešit nějak zhruba půl napůl a zároveň tak dát i prostor mu aby se poznal, přitáhl jsem si jej blízko k sobě, možná chyběl jeden palec od našich rtů. Jeho oči byly z tak blízka nádherné, šlo z nich číst jako z knihy, jasně jsem viděl chtíč, zároveň i strach a touhu po poznání. Jen jsem mu zašeptal, že občas se mi něco zdává a nebýt Makiho a spol. možná bych jej políbil, něco vážně mě nutilo mu ten polibek dát.

Připraveni na trénink jsme se vydali a úspěšně bez jakéhokoliv zranění, Iwaizumi byl zpátky ve své smečařské kůži a já věděl, že tohle je ten nejuspokojivější pohled, který nahrávač může vidět. Trénink pak skončil a my se vydali do třídy, sedl jsem si před zvoněním kousek od Iwaizumiho a rozhodl se jej pozvat někam během oběda, ačkoliv jej bylo těžké přemluvit, nakonec souhlasil a já jen tak mlčky vyčekával.

Obědová pauza byla tady a s Iwaizumim jsme se šli projít na školní dvůr blízko tělocvičny, nikdo tu moc nebýval, takže když jsem potřeboval od fanynek utéct a soustředit se, vždy jsem šel sem a jediný kdo to věděl, byl právě on. Seděli jsme na lavičce, pod rozkvetlou třešní, která při každém zafoukání větru zavála do našich vlasů růžovo-meruňkové lístky, být já dívka, kterou chlapec sem pozval, hned mu padnu do náruče, mělo to své kouzlo. Z mého vykouzlení mě ale vytrhl Iwaizumi, nevypadal šťastně, otočil jsem k němu hlavu za což on se díval do země, mumlajíc si něco, asi chtěl mluvit sám se sebou, těžko říct "Iwa-chan, co se dě-" než jsem to stihl doříct, ucítil jsem Iwaizumiho rty na těch mých, byl to ten samý pocit jako v tom snu, následně se pak odtáhl, podíval se na mě a odešel zpátky do budovy školy se slovy , které zněly jako Iwaizumi s kuráží "Děkuji a omlouvám se, za tohle si ale můžeš sám, nehodlám před tebou zpotupňovat svou hrdost a sílu" Toho dne jsem pochopil slova nalezené v jednom literárním dílu. "Tak jako sníh nemůže být bez zimy, ani zima nemůže být bez sněhu" drahý Iwaizumi, nejsi jediný, kdo je tady celý poblázněný, jsme to oba dva.