Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

6.Kapitola

Po našem incidentu v klubovně s Oikawou, jsme šli na trénink, nebudu vám kecat, ten bezmozek udělal ve mně takové halo až jsem myslel, že jsem po omamných látkách, ale líbilo se mi to. Trénink jsem prožíval, emoce mnou proudily a já to dával na svém výkonu i znát, začal jsem si uvědomovat, že Oikawa měl pravdu.

Po tréninku jsme se vydali do školy, samozřejmě ještě předtím jsme se převlékli do našich uniforem, poté už naše cesta směřovala do naší třídy. Po mém posazení na mé místo ke mně přišel Oikawa, kvůli jeho neustálému rušení byl ode mě dále, proto jsme to museli řešit před zvoněním, přestávky stačily tak tak na prohoz učitelů nebo výměnu učebnic či přesun jinam a napojení našich hrdel. Zeptal se mě, jestli někam nezajdeme, zprva se mi nechtělo, nechtěl jsem aby mi zničil mou decentní náladu, ale nakonec jsem souhlasil.

Hodiny utekly celkem na to, že byl hlavní den, kdy máme nejvíce předmětů založených pro ty, kteří chtějí jít na univerzitu rychle, až jsem nestíhal hledět. S Oikawou jsme spolu vyšli na jeho místo, které on zbožňoval. Nacházelo se totiž blízko tělocvičny, kde jsme bývali častěji, než doma a také bylo nádherně klidné, kvetoucí třešně tomu dávalo to své. Tahle romantická atmosféra mě úplně oblbla, začal jsem zase myslet na to ráno, na myšlenky, že moje touha a hrdost se teď bijí jen kvůli mým citům, které svádí 'Velký Král'. Oikawa to na mě poznal a při jeho otázce, co se mi děje jsem vypnul veškerou racionalitu a políbil jsem jej, přece bych to mojí hrdosti nemohl udělat, abych se nechal já oblbovat, ať si ochutná vlastní medicínu! Následně jsem utekl jako malý kluk, avšak má slova skrývali strach, který ve mně byl, že jej ztratím, že už mi nebude více chtít nahrávat, nechtěl jsem ani jedno ztratit, ale už nebyl čas hledět doprava nebo doleva, brzy budu muset na univerzitu a pochybuji, že Oikawa bude chtít na tu samou, myslím, že mi říkal, že chce jít na práva za což já bych spíše bral medicínu. Celý den jsem nechal plavat, jen jsem cítil Oikawuv pohled na mých zádech a když jsem se otočil, jen se vždy usmál, on nebyl znechucený? Ty idiote, sám ti to nabízel, tak proč jsi tak hysterčil! 

Po škole jsme šli na odpolední trénink, vše bylo jak ráno, až na naše převlékání, to bylo hrobové ticho, ani já a nejspíše ani on jsme se k tomu nechtěli obracet. Po tréninku jsme byly vyřízení, rychle jsme uklidili tělocvičnu a když jsem se šel převléct, Oikawa si šel jen rychle namočit aspoň hlavu, že prej aby mu to neuškodilo na jeho buňkách, myslím si, že ten bezmozek už nemá co ztratit.

Makki a spol. už dávno odešli, já zůstal sám a zrovna se chystal odcházet, z ničeho nic se zamnou objevil Oikawa, který mě lehce připnul ke skříňkám "Yahoo Iwa-chan~" řekl trošku se svůdnějším hlasem a natáhl se k vypínačům, které byly blízko našich skříněk, nechal ať na nás svítí jen světlo ze schodů do klubovny a se zašeptáním "Nejsi jediný, kdo umí  a chce hrát tuhle hru" se znova přilepil na moje rty, tentokrát to nebyl jemný polibek, ale delší, do kterého jsem se i já zapojil po chvilce, když mi došlo, co se vlastně děje. Otočil jsem nás, i když jsem neměl absolutní páru, co se dělá a co ne, vybavil jsem si o aspoň trošku z Oikawového vyprávění, neměl jsem nikdy vztah, v tomhle jsem byl prakticky nováček, ale něco mě i vedlo, mám ponětí, že se tomu říká intuice. Naše polibky se prohlubovali a jeho prsty šli pomalu k lemu mojí košile, která i když byla zastrčená, šla velmi rychle aspoň povytáhnout, začal mi prsty přejíždět po břiše a snažil se dostat dál, tohle mě bohužel ale zastavilo, najednou mě cukla strašná realita. Odtáhl jsem se, podíval se na jeho spokojený obličej a že jsem jej už sakra poznal moc dobře, na jeho kaštanové vlasy, které nesly na sobě kapičky vody, díky ním byl ještě více neodolatelnější a sexy, naposledy jej krátce políbil a jako malý kluk znovu utekl domů. Teď už vím, co to je pocit lásky, naplnění a pocit toho ten pocit vůbec mít, byl jsem v tom až po uši.