Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

16. Kapitola

Nemohl jsem si odpustit, neuvědomil jsem si, že Ai brzo bude mít narozeniny a byl jsem zástěrkou jen na chvilku, ano, byla to naše dohada, ale stále. Bylo mi zle, z toho, že jsem ublížil Oikawovi, z toho, že se teď Oikawa choval jako větší idiot a klaun, než je normální, ale co bych vlastně chtěl očekávat od někoho s přehaným narcisismem. Z mého přemýšlení, mě vytáhl Oikawa, který asi na mně viděl, že nejsem v pořádku, optal se mě, jestli nemůžeme se projít a já jen kývl, měl jsem ale pocit, že se mi rozpadne svědomí na milion kousků, také i srdce při vědomí, že Oikawa si o mně neopře ani kolo.

Cestou do parku a v samotném parku, jsme sledovali hvězdy, na nádherné obloze ležel měsíc se svými hvězdami, ta nejjasnější byl Mars. Dále, ačkoliv bylo jaro, jsme si mohli všimnout souhvězdí znamení Raka, ale také souhvězdí velké medvědice, neboli velkého vozu, musel jsem se usmát, bylo to vážně krásné a klidné. Tu a tam jsem se dotkl ruky Oikawi, ne omylem, ale protože jsem jej konečně chtěl cítit blízko, po tak dlouhé době. Vzchopil jsem se, takhle to dál nešlo, nemohl jsem se dál užírat a už neměl ani co ztratit, protože to nejvzácnější, jsem už ztratil. Zatavil jsem se, Oikawa jako skvělý nahrávač s bystrými smysly, se hned zastavil "Tōru", pravil jsem hned, zahleděný do země pod svou hambou, on se však otočil a jeho vřelý úsměv byl znát, i kdybyste byly k němu zády, i přes malé zorní a periferní pole jsem si jej všimnul. "Nikdy jsem nebyl nejlepší přítel, neuměl jsem poradit a byl kolikrát sobec" všiml jsem si,  že chtěl něco říct, ale teď ho nechat nemůžu a ani nechci, je to jediný rozhovor vážnější, který jsme vedli a já chtěl být ten, co vydrží, i když jsem chtěl už teď odejít, začaly mi padat slzy, hrachové slzy, které měnily pozici, protože jsem se pomalu přibližoval k němu. "Ale kdybych si mohl přát jedinou věc, tak to vrátit čas zpět, nebýt tak poskvrněný, jako jsem teď a nebýt pod takovou touhou." Sebral jsme poslední hrstku odvahy, co ve mně zbila a políbil jsem jej, ty jeho rty, už prostě patřily k těm mým, i když kolikrát jimi vypouštěl fakt hovadiny, stále jsem jej miloval, to jsem si za ty 2 týdny a něco uvědomil, bohužel, jak jsem měl i důvod tohle vše udělat, ten důvod je tu i teď, při jemném zafoukáním jsem se odtáhl a řekl sbohem, litující svého bídného života, to bylo jediné, co mi zůstalo z mého starého já. Oikawa mě ale zastavil, vzal mě za rukáv a s rázným hlasem řekl "Neotáčej se, zůstaň se mnou!", tyhle slova mi znějí v hlavě do teď, když chci něco vzdát, když chci kolikrát utéct od něčeho či někoho, po těchle slovech jsem zpátky ožil.

Viděl jsem jeho slzy téct po tvářích tak, jako tehdy, co jsem mu řekl o tom, že jsem s Ai, o té lži, myslel si, že jsem si nevšiml, že pod těma zavřenýma očima sková vše, ale každý astrolog či kosmonaut, nebesa, která miluje pozná a nepotřebuje je ani vidět. Když jsme byly děti, měli jsme hodně velké pouto, proto jsme  se rozhodli se nazvat pokrevními bratry a darovat takhle tomu druhému celoživotní věrnost, značila to jizva na našich předloktí, tehdy jsme nevěděli, že by nás to mohlo zabít, to jsme zjistili, až když pro Oikawu jela záchranka. Oikawa na ní poukázal, já jen volně vydechl, z ničeho nic jsem se ocitl znovu na jeho rtech, tentokrát jeho dočiněním, nechtěl jsem se už nikdy odtáhnout, naše rty vskutku patřily do sebe a už nikdo nikdy je nesmí rozdělit. Chvilku jsem tenhle moment nechtěl narušovat, poté jsem se ale odtáhl, pohladil Oikawu po tváři, při čemž se hlavou přitulil k mé ruce a já se konečně po dlouhé době pořádně usmál, začal jsem mu vysvětlovat celou situaci, věděl jsem, že se chtěl zeptat na něco ohledně Ai, tak jsem mu to ulehčil, tentokrát ten kdo dával pohlavek byl on, řekl mi, že ještě pouvažuje o odpuštění, že kvůli mně musel svoje dokonalé tělo vystavovat před cizími, abych si ho všiml a že svou krásnou pleť vystavil hrozně stresu, že jak potom bude vypadat, když si ho budou chtít vyfotit do časopisu, musel jsem se zasmát. Oikawa mě vzal za ruku a pohladil po tváři "Nikdo bez toho druhého?" pravil tiše a já jen kývl, byl to název naší oblíbené písničky, které jsme se drželi už od mala, až teď jsem pochopil, co je pro mě nejdůležitější.

Oikawa mě doprovodil domů, s tím, že před dveřmi mi dal pusu na líčko, kterou jsem mu vrátil polibkem na rty "Dobrou noc, Shittykawo" rýpnul jsem do něj a on jen nafouknul tváře, bylo to vážně rozkošné. Šel jsem domů a celý jen zářil, pozdravil jsem doma a sedl k večeři, kterou má matka nachystala, poděkoval jsem pak za jídlo a slyším z kuchyně, že brzy budeme mít zkouškové, tak ať se začínám připravovat, že jestli chci, můžu si na víkend pozvat Oikawu a společně to můžeme prostudovat, že si jeho matka stěžovala, že co s týče literatury, je levej, jen jsem kývl a odešel do pokoje, kde jsem hned sjel zády po stěně s úsměvem na tváři, možná jsem chápal, co holky vidí na zamilování se.

Ještě dříve, než to tu ukončíte, bych vám VŠEM chtěla poděkovat! Už jsme na 100 hlasích a skoro 600 přečtení, pro mě je to ohromné číslo a moc si jej vážím, děkuji mockrát!!!!! ♥♥