Neotáčej se, zůstaň se mnou![IwaOi]

14. Kapitola

Dneska jsem vydala 4 kapitoly, buďte na mě pyšní, protože takhle aktivní co se týče psaní jsem nebyla ani ve škole, když mi šlo o známky! Užívejte si, brzy tohle utrpení skončí, věřte mi.. i když <3

Dnešek jsem čistě chtěl prokrastinovat, začal jsem pociťovat to, co jsem naposledy cítil před 3 rokami, nechuť ke svojí existenci, která mě svírala a nedokázal jsem tak se dát dohromady, zajímalo mě, jaký bude Oikawa, jak se má, chtěl jsem zase políbit ty jeho neskutečně jemné rty, tak moc.

Doplazil jsem se ke skříni, kde jsem vytáhl oblečení, věci na dnešek jsem měl už dávno nachystané, tak mi chybělo se upravit, abych nevypadal jak přejetý ježek, kvůli svým vlasům zkombinovaným s obličejem, pomalu jsem vyšel před můj barák, čekající na Oikawu, když znenadání mi napsala Ai, že dnes mám svoje emoce nechat na hladinu, absolutně jsem netušil, co má v úmyslu, po včerejšku jsem měl okno, jako kdybych se opil do němoty. Oikawa přišel, ani mě nepozdravil, neřekl nic, jen se usmál a zamával, ničilo mě to ještě víc, že jsem zničil já jej, ne takhle ne, nás.

U školy na mě čekala Ai, viděla že Oikawa nedává pozor, tak do něj schválně narazila, aby chytila jeho pozornost, což se jí povedlo. Hodil jsem na něj prosebný kukuč, ať mě z tohohle vysvobodí, že dneska vážně nemám náladu, jen se slovy, že je to moje přítelkyně odešel a tu a tam pokukoval. Ai se zvedla, chytila mě za rozeplou blůzu teplákovky, až to skoro vypadalo, že se líbáme, to byl její záměr odhaduji. "Teď mi musíš říct co nejvíce o Oikawovi", nepochopil jsem, proč to chtěla, spustil jsem tedy "Tōru Oikawa, 3. ročník, opravdu skvělý nahrávač, známý nejenom pro svou inteligenci, schopnost vést své spoluhráče, ze kterých pak vytáhne co nejvíce, ale také pro svou krásu a nad-božsky dokonalé rty" u posledních slov jsem se značně začervenal a schoval pusu za dlaní, Ai se začala smát,  byla velmi chytrá a hodně rychle si dokázala věci dát dohromady. Než mě propustila, řekla mi, ať myslím na Oikawu a všechny věci co se mezi námi staly, následně mě poplácala po zádech a já šel. Myslel jsem na to, jak jako malí jsme měli spolu spoustu plánů, když jsme jeden u druhého byli neustále, následně, když jsme se krví zapřísáhli, že budeme pospolu nejlepší kamarádi v dobrém i ve zlém, když jsem jej nosil na zádech, když si poranil koleno, které má teď povolené, takže musí nosit vyvýšenější chránič, který slouží i jako ortéza na zpevnění nohy, přeci jen, jeho podání bývají velmi náročná a v neposlední řadě, tu byly moje city pro něho, nedalo mi to a moje oči se začaly sklovatět jako křišťály, nevšiml jsem si, že jsem došel až do klubovny, z transu mě probrala až Oikawova vůně, která se rozléhala po celé klubovně a jeho pevný stisk, pak jen utekl, nevěděl jsem proč, měl jsem za to, že utíká pryč ode mě a jde na trénink, to jsem poté co jsem přišel do haly zjistil, že jsem se mýlil, začal jsem pociťovat strach, nemohl jsem jen tak odejít ho hledat, trenér zavelel a my jsme tu neměli krále.

Po 15 min tréninku král došel, zpátky v kondici, v jaké byl nedávno, ještě předtím, než jsem mu řekl o Ai, byl jsem vážně zmatený, ale jen jsem zavrtěl hlavou a věnoval se tréninku. Takhle to pokračovalo ještě 2 týdny, 2 sakra dlouhé týdny, kdy jsem neměl v hlavě nic a nikoho jiného, než Oikawu, který nějak podezřele začal zase flirtovat s dívkami, ale ne tak jak předtím, byl trošku zlejší na ně, jim to očividně nevadilo. 

Jednoho večera, po těch 2 týdnech, kdy jsem byl po tréninku mi Ai napsala, že se přiznala rodičům, jak to má, měla totiž už 18, zařízený byt se svou přítelkyní a rodina jí to přála, vše jim vysvětlila, že jsem byl jen pomoc a mě spadl kámen ze srdce, co se týče jí, ale moje přátelství s Oikawou bylo vážně poskvrněno, bavili jsme se, ale věděl jsem, že to nikdy nebude tak, jako dřív, to jsem si tedy myslel.