Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

2

Moje dny v děcáku jsou stereotypně stejné. Každé ráno mířit do jídelny kde se dívat na ostatní šťastné tváře a schovávat se před lidmi kteří po mě hází vražedné pohledy. Vzít si jídlo a sednout si někde do rohu a snažit se do sebe něco narvat. Vždy radši čekám až se celá jídelna vyprázdní a já mužů odejít a být zabraná do svého světa. Do společenky chodím fakt málo, vůbec mě nic netáhne k tomu abych se bavila s ostatními. Proto vždy dojdu do svého pokoje kde se v tenhle čas nikdo nenachází, vezmu si sluchátka a začtu se do knížky. Díky tomu nevnímám ten krutý svět. Často přemýšlím proč se osud rozhodl mi udělat život těžší. Každý den ležet schoulená v klubíčku a zadržovat vzlyky aby mě nikdo neslyšel a nebylo to horší. Večer sedět na parapetu našeho pokoje a sledovat život za zdmi kde jsem uvězněna. Tajně doufat a modlit se aby nadešel den kdy poznám někoho z rodiny a vše bude lepší. Jsem ráda že aspoň jedna z vychovatelek vždy přijde a snaží si se mnou povídat a pomoct mi. Právě teď tisknu modrým inkoustem tyhle myšlenky na sněhově bílý papír v mém deníčku. Za okny teprve zapadá slunce a obloha hraje všemi barvami. Ten šťastný den, který září a na všechny se směje se momentálně mění na noc kdy všichni spí a teenageři v mém věku kalí někde v klubu nebo parku. Užívají si život se svými přáteli a neváhaj ani chvíli protože nechtějí aby jim život utekl jako písek mezi prsty. Mají pocit že někde v jejich životě na nějaké imaginární Poličce se sypou hodiny které značí čas který jim může každý den vypršet a nikdo z nich neví kdy to bude. Jsou časy kdy já sama uvažuju jestli takové hodiny mám a kdy přijde můj čas.