Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

33

Všude kolem nás se nacházela tma, lampy osvítili jen kousek místa kolem samotné lampy. Nechala jsem se unášet tichem které bylo všude kolem nás. Společně s bráchou nás čekala dlouhá cesta v téhle tmě. Chytla jsem ho z nějakého reflexu a důvodu za ruku a užívala si sourozeneckou lásku. Jednou za čas jsme potkali vyhulence a osoby kteří sebou každou chvíli pod náporem alkoholu jebnou o zem. Za okny rodinných domů i bytovek svítí světla označující život v domácnosti. Sem tam jste z bytů slyšeli dětské smějící se hlasy a viděli rodiče ukládat své děti do postelí a přát jim dobrou noc. Černá obloha nade mnou mě nutila přemýšlet jaké by bylo dětství s rodiči, zda bych byla stejná osobnost nebo ne. Občas jsem si připadala jako růže která hoří a svým trním odrazuje lidi okolo sebe. Bílá ovce která nevystupuje z davu a radši se schovává pod jakousi bavlnou se změnila na onu černou která se nebojí vystoupit ze své komfortní zóny. "Nad čím přemýšlíš?" jeho oči se po očku zabořili do mé osoby a čekal na odpověď. "Nad životem,jaký by to bylo spolu a s rodiči vyrůstat už od raného věku" smutně jsem se pousmála. Na tohle jsem nedostala žádnou odpověď jen si mě vtáhl do objetí a vlepil mi pusu do vlasů. "To co se stalo se mělo stát, nebýt toho nebyla by jsi tak silná jako jsi a já jsem na tebe pyšný" povzbudivě se na mě usmál a já cítila jakousi radost. Dál jsme tohle téma nerozebírali a pokračovali v cestě. Víno které jsem měla v krvi se mnou udělalo mnoho. Pořád jsem držela Déju za ruku obzvlášť když jsme přicházeli k tmavému podchodu. Zmocnil se mě jakýsi strach a já se více natiskla k bráchovi. Společně jsme vešli do podchodu a já za sebou cítila přítomnost nějakých lidí. Neřešila jsem to doku jsem necítila stisk na mém zápěstí a neviděla Déju padat k zemi po ráně tupým předmětem.K mým ústům a nosu byl přiložený kapesník s látkou která mě uspala a já přestala vnímat.