Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

7

"Jsem David" měla jsem chuť na něho řvát že se konečně jeho uražená ješitnost přišla představit, ale neměla jsem na to sílu. "Amálie" s nezájmem jsem mu řekla mé jméno a chtěla se otočit zpátky k oknu ale jeho ruce mi to nedovolili. "Proč jsi brečela? " jen co se mě opět zeptal na tohle se ve mně začala shromažďovat agresivita. "Tobě to může být úplně ukradený! Okamžitě mě pusť! " mé oči se začali měnit a já jsem sama sebe nepoznávala. "Tak si třeba naser! Chtěl jsem ti jen pomoct! " jen co po téhle větě odešel a nezapomněl třísknout dveřmi jsem se naplno rozbrečela. Nechápala jsem své chování a to jeho už vůbec ne. Měla jsem chuť utéct někam hodně daleko. Někde uvnitř sebe jsem věděla že bydlet s ním v jednom bytě bude těžké. "Můžu dál" ode dveří se ozval hlas který patřil klukovi ,s tetováním ve tvaru blesku ,který nese jméno Martin. Přes své vzlyky jsem dokázala jen kývnout na souhlas. Bylo mi už těžce jedno kdo a kdy vtrhne do tohodle pokoje. Seděla jsem na zemi a zády jsem se opírala o postel. Martin stál přede mnou a nabídl mi ruce. Váhavě jsem mu své dlaně svěřila to těch jeho a on mi pomohl vstát a hned si mě vtáhl do objetí. Už teď jsem věděla že si s ním budu rozumět. Posadil se na mou postel a mě pobídl ať si sednu vedle něho. Proto jsem udělala to co po mě chtěl a čekala co z něho vyleze. "Co se stalo mezi tebou a Davidem? " jen co z jeho úst vypadlo to ďábelské jméno se mi obličej zkřivil v grimasu a Martin se tomu zasmál. "Nevím jestli jeho účel bylo překonat svý ego a přijít se představit, ale nachytal mě ve slabé chvíli a začal se starat co mi je, a tohle já nesnáším když člověk strká čumák tam kde nemá" jen jsem pokrčila rameny jakoby to nic nebylo a on chápavě přikývl.